19 C 211/2024-28 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne , datum, domáhá zaplacení částky 51 025,14 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z uvedené částky od , datum, do zaplacení a dále zaplacení částky 22 061,86 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z této částky od , datum, do zaplacení. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení částky 240 Kč a náhrady nákladů řízení ve výši 18 760,80 Kč.2. Ve věci byl vydán dne , datum, elektronický platební rozkaz, který byl následně usnesením ze dne , datum, zrušen pro nemožnost jeho řádného doručení do vlastních rukou žalovaného.3. Následně byli účastníci řízení předvoláni k jednání; žalovanému byl spolu s předvoláním zaslán žalobní návrh a usnesení obsahující výzvu, aby se vyjádřil k předmětné žalobě.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil, patrně i proto, že mu veškeré soudní obsílky byly doručeny fikcí.5. Žalobkyně se dne , datum, prostřednictvím svého právního zástupce z nařízeného jednání omluvila, přičemž současně požádala o vydání rozhodnutí ve věci samé v její nepřítomnosti.6. V návaznosti na to nadepsaný soud usnesením ze dne , datum, č. j. 19 C 211/2024-20 žalobkyni poučil o neúplnosti žalobního návrhu v tom smyslu, že na jeho základě by nebylo možno mít jí uplatněný nárok za dostatečně prokázaný. Žalobkyně byla v předmětném usnesení též poučena o možnosti zamítnutí žaloby z důvodu neunesení důkazního břemene, když soud výslovně uvedl: V kontextu výše žalobkyní žalovanému vyfakturované ceny za odběr elektřiny má přitom soud za to, že žalobkyně dosud nepředložila žádný důkaz, ze kterého by bylo možno dovodit, že vyfakturovaná cena dodávek elektřiny odpovídá skutečně dodanému množství, respektive že došlo k řádnému (správnému) „odečtu“ z příslušného elektroměru.7. V podání ze dne , datum, , označeném jako „Vyjádření žalobkyně“, žalobkyně zdůraznila, že „na začátku smluvního vztahu, tedy před začátkem poskytování dodávek elektřiny žalobkyní, byl proveden odečet distributorem. Na konci smluvního vztahu byl tento odečet proveden zákazníkem – žalovaným, což je zcela v souladu s uzavřenou smlouvou a přílohami, které jsou nedílnou součástí této smlouvy. To vyplývá jak z přiložených faktur, které byly soudu zaslány jako přílohy návrhu na vydání platebního rozkazu, tak žalobkyně v rámci právní jistoty soudu zasílá přehled odečtů na předmětném odběrném místě, ze kterého vyplývá stav elektroměru jak na začátku, tak i na konci smluvního vztahu, a z čehož lze tedy objektivně vyčíst množství dodaného zboží žalobkyní, a za toto následně žalobkyně žalovanému vystavila faktury, které žalovaný neuhradil a jsou nyní předmětem tohoto řízení.“ Nadto žalobkyně připomněla, že kdyby žalovaný rozporoval způsob odečtů či jejich výsledky, má k tomu prostředky, které jsou mu dané smlouvou a jejími přílohami (reklamace), k tomu ale žalovaný v průběhu smluvního vztahu nepřistoupil. Žalobkyně proto spolu s vyjádřením soudu doložila způsob vyfakturování cen dodávek elektřiny, který odpovídá skutečně dodanému množství a tedy, že tímto došlo k řádnému odečtu z příslušného elektroměru. Podle mínění žalobkyně je tak její nárok v potřebném rozsahu prokázán a žalobě má být v úplnosti vyhověno.8. V citovaném vyjádření již právní zástupce žalobkyně neuvedl, zda se nějaký zástupce žalující strany na jednání dostaví, či nikoliv; jednání nakonec proběhlo v nepřítomnosti účastníků řízení, neboť se žádný z nich na jednání nestavil.9. Na tomto místě považuje soud za vhodné nejprve zaznamenat následující, na první pohled patrně nepodstatné skutečnosti. Žalobkyně – zastoupená jiným právním zástupcem – v uplynulých letech rovněž předkládala obdobné návrhy, jako je návrh v projednávané věci, většinou však šlo o relativně bagatelní částky, případně šlo o částky vyšší (většinou v řádu nižších desítek tisíc korun), na taková jednání se však zástupce žalobkyni vždy dostavoval s tím, že poté zpravidla došlo k vyhlášení tzv. kontumačního rozsudku.10. V důsledku recentních událostí v oblasti energetiky již žalobkyně často předkládá i návrhy na zahájení řízení, jejichž předmětem jsou částky přesahující částku 50 000 Kč, z výše uvedených důvodů (zkráceně: dosavadní praxe žalobkyně) tak nadepsaný soud předpokládal, že se právní zástupce žalobkyně na jednání dostaví a případně požádá o vydání kontumačního rozsudku; nadepsaný soud tak byl poněkud „překvapen“, že se zástupce žalobkyně odmítl na nařízené jednání dostavit, a to i přes to, že ve formulářovém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu jasně vyznačil, že nesouhlasí s rozhodnutím bez jednání.11. V návaznosti na výše uvedené soud připomíná, že v daném typu sporů, kdy je v praxi běžné, že žalobkyně vystavuje svým zákazníkům faktury, které drtivá většina klientů žalobkyně bez výhrad proplácí (tedy řádně platí za plnění poskytnuté žalobkyní), pakliže spotřeba elektrické energie v daném zúčtovacím období víceméně koresponduje se spotřebou z předchozích období. Obdobně pak, dojde-li k soudnímu řízení, se zpravidla žalovaná strana na soudní jednání nedostaví (pakliže vůči vyfakturované ceně nemá věcné připomínky, případně se dostaví toliko s žádostí, aby mohla dlužnou částku zaplatit ve splátkách), pročež soud – v případě, že to zástupce žalobkyně při jednání navrhne – vydá rozsudek pro zmeškání, jemuž předchází úvaha, že žalobkyní předložená tvrzená se za dané procesní situace stávají nespornými (srov. ustanovení § 153b občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“).12. V daném kontextu, tedy v kontextu návrhu, u kterého je i podle žalobkyně klíčovým důkazem vystavená faktura, se tak podle mínění nadepsaného soudu žalobní tvrzení dosud nespornými nestala, pročež je třeba přijmout následující závěry.13. Žalobkyně ve svém vyjádření tvrdí, že dokládá řádný způsob vyfakturování cen dodávek elektřiny. Podle názoru soudu však fakticky doložila pouze opisy faktur, které obsahují jakýsi přehled odečtů, avšak bez jakéhokoliv důkladnějšího vysvětlení. Z přiložených faktur tedy není patrné, kdo a kdy tyto odečty prováděl, zda byly předmětné odečty provedeny odborně, a tedy zda je zaručena jejich správnost. Soud akcentuje, že správnost předmětných odečtů je z logiky věci nezbytná pro vydání rozhodnutí, které – nevydává-li soud tzv. kontumační rozsudek – musí být náležitě důkazně podloženo. Uvádí-li přitom žalobkyně, že pokud by žalovaný rozporoval způsob odečtů či jejich výsledky, má k tomu prostředky, které jsou mu dány smlouvou a jejími přílohami, postačí konstatovat, že žalobkyně předmětné prostředky nikterak nespecifikuje, a to ani konkrétním odkazem na relevantní ustanovení smlouvy či jejích příloh.14. Podle názoru soudu tak žalobkyně nejenže neunáší důkazní břemeno, ve svém důsledku neunáší ani břemeno tvrzení, neboť z jejího vyjádření není vůbec zřejmé, o která konkrétní smluvní ujednání se má jí dovolávaný postup (tzv. samoodečet) opírat. V této souvislosti je možno připomenout, že i podle rozhodovací praxe Ústavního soudu nelze považovat za přepjatý formalismus, pokud obecné soudy trvají na jasném vymezení žalobních nároků i jasném popisu skutkového děje. Soudy nemohou tvrzení a nároky dotvářet či domýšlet a vzápětí o nich rozhodovat (srov. mutatis mutandis usnesení ze dne 2. 6. 2015 sp. zn. IV. ÚS 1566/14).15. Nadepsaný soud proto nepovažuje – ve vztahu k žalobkyni – za projev nepřípustného formalismu, pakliže za dané procesní situace, kdy – jak výše pojednáno – oproti obdobným procesním situacím se žalobní tvrzení žalobkyně při jednání nestala tvrzeními nespornými, nýbrž tvrzeními, jež musí žalující strana, kterou v daném – a nutno zdůraznit, že jejím právním zástupcem vědomě zvoleném – procesním kontextu tíží důkazní břemeno, soud žalobkyni poučil, že v případě, kdy buď neoznačí – dosud nepředložený – důkaz, nebo se nedostaví na jednání, žalobu zamítne. Jelikož přitom platí, že žalobkyně ve svém vyjádření v posledku nový důkaz neoznačila (viz výše) a na nařízené jednání se nedostavila, musel soud – neměl-li by porušit právo žalovaného na spravedlivý proces – žalobu zamítnout.16. Jinak řečeno, soud postupoval pro žalobkyni předvídatelným způsobem, neboť jí umožnil, aby při jednání učinila procesní úkon, na jehož základě by se žalobní tvrzení (dodání tvrzeného množství elektřiny za vyfakturovanou cenu) stala tvrzeními nespornými, v důsledku čehož by soud mohl vydat rozsudek pro zmeškání. Žalobkyně však prostřednictvím svého právního zástupce soud (nepřímo) vyzvala, aby rozhodl toliko na základě jí předložených „důkazů“, pročež soud, jenž předtím žalobkyni (v zásadě nad rámec svých procesních povinností, neboť k poučení účastníků zpravidla dochází při jednání) poučil, že dosud předložené důkazy nepovažuje za důkazy dostatečné.17. S ohledem na výše uvedené soud žalobu v plném rozsahu zamítl.18. Jde-li o náklady řízení, soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.19. Pouze nad rozhodný rámec soud uvádí, že i kdyby soud žalobě vyhověl, musel by se v