20 C 119/2024-21 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobce se domáhal svou žalobou, uplatněnou u soudu dne , datum, , vydání rozhodnutí, kterým by byla zrušena jeho vyživovací povinnost k jeho synovi (žalovanému), který ukončil přípravu studiem na své budoucí povolání.Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož se ani jeden z účastníků ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, ačkoli oběma byla výzva řádně a do vlastních rukou doručena, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobcem.Rozsudkem Krajského soudu v , název města, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, bylo naposledy upraveno výživné pro tehdy nezletilého žalovaného, kdy mj. bylo běžné výživné žalobce od , datum, stanoveno na částku 4 000 Kč.Z předložené komunikace obou účastníků vyplynulo, že žalovaný na začátku tohoto roku ukončil studium.Dle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není chopen sám se živit. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalovaný je schopen sám se živit, a tudíž vyživovací povinnost žalobce vůči němu zanikla. Z tohoto důvodu soud žalobě vyhověl a vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému s účinností od právní moci tohoto rozhodnutí zrušil.Soud má za to, že v tomto řízení nastaly důvody podle § 150 o.s.ř. a žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal. V prvé řadě je z provedených důkazů zjevné, že mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaný ukončil studium. Bylo by proto proti dobrým mravům, aby v situaci, kdy návrh na zrušení vyživovací povinnosti může podat kterýkoli z účastníků, kdy jejich procesní postavení záleží pouze na tom, který z nich návrh podá dříve, bylo jednomu z nich přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Nadto měl žalovaný nedávno dokončit studium a soud považuje za nemravné zatěžovat čerstvého absolventa hledajícího si zaměstnání připadnou exekučně stíhatelnou pohledávkou, která by jeho postavení na trhu práce pouze zhoršila.