10 C 61/2025-53 — Okresní soud v Domažlicích

1. Návrhem, který se dostal do dispozice Okresního soudu v Domažlicích dne , datum, , se žalobce dožadoval vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 116 516 Kč včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z jím požadované částky, zahrnující smluvní pokutu a úroku a v neposlední řadě se dožadoval přiznání práva na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva proti žalované.2. Žalobce se svého nároku po žalované dožadoval z titulu smlouvy a spotřebitelském úvěru, který byl uzavřen mezi žalobcem a žalovanou dne , datum, . Na základě této smlouvy se dostala do dispozice žalované částka ve výši 70 000 Kč, podle tvrzení žalobce žalovaná neměla své povinnost plnit řádně a včas plnit.3. Písemností ze dne , datum, žalobce učinil částečnou dispozici s předmětem řízení co do příslušenství v podobě úroku a nepožadoval ani smluvní pokutu. Soud proto v této části řízení zastavil postupem podle § 96 o.s.ř.4. Soud má za prokázaná následující skutková zjištění. Mezi žalobcem, coby věřitelem, podnikatelem a žalovanou - spotřebitelem byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy se fakticky do dispozice žalované dostala částka ve výši 70 000 Kč a zavázala se navrátit zpět žalobci včetně úroku, který byl specifikován výší 73,95 % částku ve výši 219 504 Kč, a to v 48 měsíčních splátkách po 4 573 Kč. Žalovaná uhradila na svůj závazek částku ve výši 27 442 Kč.5. Z předmětné smlouvy ze dne není zřejmé, z jakého důvodu se do dispozice žalovaného dostala částka 70 000 Kč a má navrátit zpět částku, která je v několikanásobné výši 219 504 Kč. Dále soud vyhodnotil, že i výše úrokové sazby, která v daném případě je ve výši 73, 95 % je zcela nepřiměřená, ve výši zcela odporující dobrým mravům.6. Žalobce po formální stránce zkoumal majetkové poměry žalovaného subjektu, kdy zjistil, že je v pracovním poměru s průměrným měsíčním příjmem 19 000 Kč. Náklady žalované představují výdaje na bydlení 3915 Kč, dále bylo vzato do úvahy životní minimum 4 860 Kč a rezerva 9 225 Kč. Žalovaný subjekt si žalobce prověřil v systému SOLUS a zjistil, že žalovaná není v insolvenčním řízení. Je zřejmé, že se jednalo o subjekt žalovaného, který je v pozici spotřebitele, a který s ohledem na své poměry neměl možnost oslovit jiné bankovní subjekty. V případě prodlení s úhradou závazku byl žalobce oprávněn se dožadovat po žalované smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátky déle jak 30 dnů ve výši 499 Kč za každou splátku. Náklady spojené s uplatněním v důsledku prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně po zesplatnění úvěru.7. Soud přezkoumal obsah předmětné smlouvy, práva a povinnosti v ní vymezená a vyhodnotil, že vtah založený mezi účastníky řízení je právním vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem. Je na místě zdůraznit, že ochrana spotřebitele coby slabší strany není bezbřehá, hlavním pravidlem civilního práva je, že smlouvy mají být plněny. Smlouvy však mají být plněny za přiměřených smluvních podmínek, kdy je nezbytně nutné, aby vymezení práv a povinností ze smlouvy bylo dostatečně určitě a srozumitelně vymezeno, aby obsahovala pouze ujednání, která jsou v souladu s dobrými mravy, dále byla poctivá a aby neobsahovala ujednání, která jsou nepřiměřená, která zakládají nerovnost povinností v neprospěch slabší strany, kterým je spotřebitel v daném případě žalovaná.V daném případě má soud za prokázané, že předmětná smlouva je nesrozumitelná, neurčitá, není vysvětleno, z jakého důvodu se do dispozice žalovaného subjektu dostala částka 70 000 Kč, avšak má navrátit zpět částku, která je několikanásobně vyšší. Zároveň jako nepřiměřené ujednání je ujednání upravující úrokovou sazbu, která představuje více, jak několikanásobek oproti úrokové sazbě, která je požadovaná v rámci bankovních subjektů, která v daném konkrétním případě v dané věci představuje úrok ve výši 73,95 % ročně. Soud považuje, předmětná ujednání o úroku za smluvně upravené tzn. je upravené, a nelze tak aplikovat ustanovení, které umožňuje soudu, aby aplikoval úrok z úvěru, který odpovídá obvyklé výši v místě a čase poskytované bankovními subjekty, neboť v daném konkrétním případě se jedná o ujednání, které přímo stanovuje úrokovou sazbu i přesto, že je nepřiměřené, odporující dobrým mravům. Soud v daném případě odkazuje na judikaturu Evropského soudního dvora a na Směrnici ES 93/13 v platném znění, kdy není umožněno vnitrostátnímu soudu, aby v případě, kdy vyslovuje přítomnost zneužívající klauzule, což v daném případě soud konstatuje (§ 1813, § 1815 zákona č. 89/2012 Sb. v podobě nepřiměřených ujednání, přistoupil ke změně obsahu uvedené klauzule namísto, aby jí vůči spotřebiteli neuplatnil.S ohledem na charakter smluvních subjektů, s ohledem na obsah vymezených práv a povinností, je však nezbytně nutné s poukazem na § 580, 588 zákona č. 89/2001 Sb. nahlížet na úvěrovou smlouvu jako na celek, jako na absolutně neplatné ujednání. Žalobce jako subjekt profesionál, podnikající v poskytování úvěrů po formální stránce splnil veškerá kritéria pro uzavření smlouvy. Je však zřejmé, že svojí pozici zneužívá, vystavuje opakovaně nejen žalovanou, ale i jiné subjekty, kteří s ním uzavírají obdobné smlouvy do podřadné pozice, kdy je zatěžuje nepřiměřenými povinnostmi, které zcela odporují dobrým mravům. Žalobce si musí být vědom toho, že se na něj obrací subjekty, které již nejsou schopni svojí situaci řešit jiným způsobem, než oslovením nebankovního subjektu. V daném konkrétním případě je tato skutečnost zřejmá ze zjištěných skutečností v rámci předsmluvního jednání, kdy bylo prokázáno, že příjem žalované představuje příjem, a to mzda ve výši 19 000 Kč měsíčně. Práva a povinnosti stran ze smlouvy musí být přiměřená a odpovídající dobrým mravům, musí být určitě vymezená, srozumitelná, nesmí obsahovat ujednání, která jsou nepoctivá a nepřiměřená. Předmětné povinnosti jsou ze strany žalobce dále zatíženy nepřiměřenými sankcemi.Žalobce ve věci sporného jeho požadavku učinil dispozici s předmětem řízení. Soud tak v této částí řízení zastavil postupem podle § 96 odst. 2 o. s. ř..V daném konkrétním případě s ohledem na právní náhled, soud posoudil nárok žalobce z titulu bezdůvodného obohacení.Ve zbývající části soud nároku žalobce vyhověl, když kvalifikoval předmětný vztah mezi žalobcem a žalovanou z titulu bezdůvodného obohacení podřazený ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. a povinností žalované je, aby navrátila žalobci zpět, co se do její dispozice dostalo bez právního důvodu.8. Vzhledem k tomu, že žalovaná se dostala se splněním svých povinností vůči žalobci do prodlení, nárokuje žalobce po právu po žalované zákonný úrok z prodlení, z jím požadované částky postupem podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb..9. Rozhodnutí o navrácení poměrné části zaplaceného soudního poplatku má oporu v § 10 zákona č. 549/1991 Sb..10. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Poměr úspěchu převažuje na straně žalované. Vzhledem k tomu, že žalované v souvislosti s tímto řízením nevznikly žádné účelně vynaložené náklady, soud neuložil žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení.