17 C 13/2025-19 — Okresní soud v Domažlicích

1. Návrhem, který byl Okresnímu soudu v Domažlicích doručen dne , datum, , se žalobkyně domáhala, aby soud žalovanému uložil povinnost uhradit částku ve výši 10 782 Kč společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 779,67 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 782 Kč od , datum, do zaplacení a úhrady účelně vynaložených nákladů.2. Žalobkyně uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, tj. společností , právnická osoba, (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, . Na základě této smlouvy převzal žalovaný finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, a to v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 12 082 Kč skládající se z jistiny ve výši 7 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 5 082 Kč. Žalovaný měl tuto částku vrátit v hotovosti ve 45 týdenních splátkách po 273 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaný na tuto smlouvu uhradil celkem částku 1 300 Kč.3. Soud dále postupoval podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Soud žalovaného vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení a rovněž usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalovanému doručeno dne , datum, . V souvislosti s tímto byl žalovaný zároveň poučen o tom, že za předpokladu, pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřil. Z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání, a to postupem podle § 115a o. s. ř., a soud zcela vyšel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.4. Soud pro úplnost dodává, že z ustanovení § 115a o. s. ř nevyplývá, že by soud v každém případě měl žalobě vyhovět (například rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 24. února 2011 sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). Přestože soud změnil právní kvalifikaci, jak bude níže uvedeno, nenařídil ve věci jednání a nepoučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o. s. ř. I při změněné právní kvalifikaci jsou tvrzení žalobkyně dostačující a jsou podkladem bez dalšího pro věcné rozhodnutí, tedy na jejich základě soud může dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí. V posuzovaném případě nelze ani doplňovat o žádné další dosud neuvedené skutečnosti, neboť z pohledu právního názoru by neměly žádný význam. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto (např. rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 26. 01. 2011, sp. zn. Ns 25 Cdo 5162/2008). Taková situace v dané věci nenastala, neboť okolnost, zda smlouva je platným právním úkonem je možno posoudit i za dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku.5. Aktivní legitimace žalobkyně má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, , která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní.6. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalovanému do jeho dispozice dostala částka ve výši 7 000 Kč, kterou se zavázal vrátit zpět včetně souhrnného poplatku (jak je ostatně uvedeno ve smlouvě) ve výši 5 082 Kč, a to v týdenních splátkách po 273 Kč po dobu 45 týdnů. Žalovaný uhradil na svůj závazek celkem částku 1 300 Kč7. Právní posouzení případu vychází z právního předpisu zrušeného ke dni 1. 1. 2014 zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť podle jeho § 3028 odst. 3 platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.8. V posuzované věci bylo významné vyřešení právní otázky, zda závazek žalovaného zaplatit žalobkyni částkou ve výši 5 082 Kč je nebo není v rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák., a proto podle § 39 obč. zák. ujednání neplatným.9. Tato ujednání soud posoudil jako ujednání, která odporují dobrým mravům, neboť způsobuje nerovnost práv a povinností v neprospěch žalovaného. Soud v daném případě zohlednil i výši souhrnného poplatku, která převyšuje polovinu půjčených finančních prostředků a dokonce atakuje 73 %. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem – právním předchůdcem žalobkyně a spotřebitelem – žalovaným a tento vztah je nutno posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch žalovaného spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Soud má za to, že poplatek ve výši 5 082 Kč je de facto skrytým úrokem a úrok by potom činil 85 % ročně. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Běžná úroková sazba se pohybovala kolem 10 % ročně, tedy úrok je více než 8 násobný. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazuje pouze na vztahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši.10. Soud vyhodnotil z výše uvedených důvodů smlouvu za absolutně neplatnou ve smyslu § 3 obč. zák. Podle tohoto ustanovení platí, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.11. Soud ve věci rozhodoval podle § 451 a násl. obč. zák. ve znění k 31. 12. 2013. Podle tohoto ustanovení platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný převzal od žalobkyně částku celkem 7 000 Kč, přičemž celkem uhradil 1 300 Kč, tedy je povinen vrátit rozdíl, tj. částku 5 700 Kč (7 000 Kč – 1 300 Kč). Žalobkyně se domáhala zaplacení i zákonného úroku, a to od , datum, . Žalovaný se dostal do prodlení až s doručením žaloby ze strany soudu – Okresním soudem v , adresa, – dne , datum, , když na adrese , adresa, , , adresa, se žalovaný nezdržoval. Přiměřená lhůta k plnění je 10 dní, jak je uvedeno v oznámení o postoupení pohledávek, tedy lhůta k plnění skončila , datum, a žalovaný je od , datum, v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení ode dne , datum, ve výši 13,75 % ročně, kterou požadovala žalobkyně.12. Vzhledem k tomu, že smlouva je absolutně neplatná, nemohl soud žalobkyni přiznat požadované částky odpovídající poplatkům ze smlouvy ani zákonné úroky z prodlení od dat požadovaných v žalobě. Proto výrokem II. tohoto rozsudku soud ve zbývajícím rozsahu nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl.13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnějšímu žalovanému straně žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.