17 C 347/2023-497 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobou, která byla Okresnímu soudu v Domažlicích doručena dne , datum, , se žalobkyně domáhaly vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost uzavřít s nimi ve smyslu § 11 a násl. zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon č. 229/1991 Sb.“, případně „zákon o půdě“) smlouvu o převodu ve výroku I tohoto rozsudku specifikovaných pozemků.2. V odůvodnění žaloby uvedly, že jsou oprávněnými osobami podle § 4 zákona č. 229/1991 Sb. jako právní nástupci. Jde o náhradu za pozemky, které nebylo možno žalobkyním vydat, přičemž náhrada nebyla v plné výši dosud poskytnuta proto, že žalovaný nepřiznává – i přes upozornění žalobkyň – náhradu ve správné výši. Restituční nárok byl přiznán rozhodnutím , právnická osoba, úřadem ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, a to mj. za nevydaný pozemek p. č. dle , číslo, , k. ú. , adresa, , o výměře , číslo, . Tímto rozhodnutím bylo určeno, že žalobkyně nejsou (každá) vlastníkem podílu o velikosti id ½ k pozemku p. č. dle , číslo, , k. ú. , adresa, o výměře , číslo, m2; tento pozemek nelze vydat, protože byl zastavěn. Původním vlastníkem pozemku p. č. dle , číslo, , k. ú. , adresa, byla , jméno FO, , roz. , jméno FO, – babička žalobkyně a), přičemž žalobkyně a) je právní nástupkyní babičky, tak matky , jméno FO, , roz. , jméno FO, . Žalobkyně b) je také právní nástupkyní babičky a své matky , jméno FO, , roz. , jméno FO, . K přechodu vlastnického práva k pozemku p. č. dle , číslo, , k. ú. , adresa, na československý stát došlo na základě dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb., konfiskační vyhlášky , právnická osoba, , adresa, -, adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , potvrzeného výměrem , právnická osoba, – , číslo, z roku 1946 ze dne , datum, a výměrem č. , číslo, ze dne , datum, , a to dne , datum, .3. K uspokojení nároku žalobkyň ještě v plném rozsahu nedošlo, neboť žalobkyni a) byla žalovaným přiznána náhrada na vydání náhradního pozemku pouze ve výši 341 875 Kč představující ½ z částky 683 750 Kč, na kterou byl pozemek parc. č. dle , číslo, žalovaným oceněn na základě znaleckého posudku vypracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, dne , datum, ve znění Dodatku č. , hodnota, vypracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, dne , datum, . Znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, byl předmětný pozemek oceněn jako stavební, a to částkou 20 Kč/m2, avšak tento pozemek nebyl oceněn jako pozemek nacházející se na území hlavního města Prahy. Žalovaný tak sice správně určil charakter nevydaného pozemku jako stavební, avšak dále ho ocenil jako pozemek nacházející se mimo územní hlavního města Prahy, a to i přes skutečnost, že nevydaný pozemek se nacházel ke dni nabytí účinnosti zákona o půdě na území hlavního města Prahy. Z toho důvodu má být oceněn částkou 250 Kč/m2 a celkem tedy měl být oceněn částkou 7 549 390 Kč, když výše nároku žalobkyně a) a b) měla u každé měla činit 3 774 695 Kč (tedy ½ z ceny nevydaného pozemku). Žalobkyně a) nesouhlasí s oceněním nároku ze strany žalovaného, což žalovanému sdělila a domáhala se jeho přecenění svojí výzvou k přecenění ze dne , datum, , kterou byl rovněž žalovaný vyzván ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. Žalovaný nadále odmítá výši nároku žalobkyně a) správně ocenit, což žalobkyni a) sdělil svým dopisem ze dne , datum, . V nesprávném ocenění pozemku žalobkyně spatřují svévolný a liknavý postup, a proto se podanou žalobou domáhají nahrazení projevu vůle žalovaného s převodem náhradních pozemků specifikovaných výše.4. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Uvedl, že nároky žalobkyň již byly zcela uspokojeny, a to minimálně 11 let. O tom, že by měla být výše restitučního nároku žalobkyň odlišná, se žalovaný dozvěděl v roce 2023 na základě dopisu žalobkyně a) ze dne , datum, . Žalovaný se k žádosti vyjádřil dopisem ze dne , datum, . Nevydaný pozemek z rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, byl oceněn částečně dle BPEJ a částečně znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, -, číslo, ze dne , datum, ve znění Dodatku č. , hodnota, . ze dne , datum, . Podíl žalobkyně a) jako oprávněné osoby činil 408 009,90 Kč. Smlouvou č. , číslo, uzavřenou dne , datum, bylo žalobkyni a) z předmětného nároku vypořádáno 147 965 Kč, smlouvou č. , číslo, uzavřenou dne , datum, bylo vypořádáno 53 948,70 Kč a smlouvou č. , číslo, ze dne , datum, bylo vypořádáno 140 500 Kč. Dále byla žalobkyni a) na její žádost vyplacena na dne , datum, peněžitá náhrada ve výši 65 596,21 Kč. Se žalobkyní b) byl restituční nárok vypořádán na základě výzvy k poskytnutí peněžité náhrady ze dne , datum, a dle dohody o poskytnutí peněžité náhrady podle § 16 odst. 1 zákona o půdě ze dne , datum, , a to zasláním částky 406 059,68 Kč a 1 950,23 Kč (celkem 408 009,90 Kč) na účet. Tímto plněním byly restituční nároky žalobkyň jako oprávněných osob zcela vypořádány. Způsob vypořádání restitučního nároku dle zákona o půdě byl ze strany žalobkyň jako oprávněných osob volitelný, a to formou finanční náhrady či převodem náhradního pozemku. Mezi žalobkyněmi a žalovaným existoval závazkový vztah – dlužník a věřitel ve smyslu § 488 a násl., zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Právní předchůdce žalovaného na žalobkyně jako věřitele nenaléhal, a ani je neovlivňoval v tom, jak by chtěly svůj nárok vypořádat, zda formou finanční náhrady či převodem náhradního pozemku. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením žalobkyň, že se dostatečně účastnily veřejných nabídek náhradních pozemků vyhlašovaných žalovaným, kdy žalobkyně b) se neúčastnila žádné veřejné nabídky pozemků a žalobkyně a) se jich účastnila pouze v období let 2002 až 2007. Žalovaný má za to, že v tomto případě je nárok nad rámec poskytnutého plnění promlčen, neboť samotný restituční nárok na převod náhradních pozemků za pozemky nevydané nebo na finanční náhradu je majetkovým právem, které se promlčuje. Žalovaný dále uvedl, že nesouhlasí s názorem žalobkyň, že žalovaný eviduje nesprávnou výši restitučních nároků, kdy žalovaný neměl a nemá důvod k provedení přecenění již dříve vypořádaných restitučních nároků. Žalovaný poukázal na obdobné spory vedené u dalších soudů.5. K posudku , tituly před jménem, , jméno FO, č. , číslo, ze dne , datum, žalovaný namítl, že oceňovaný pozemek p. č. dle , číslo, přešel na stát dne , datum, . Obec , adresa, byla připojena k Praze k 1. lednu 1968, tedy až po přechodu předmětného pozemku na stát. Pozemek p. č. , číslo, byl ke dni účinnosti zákona o půdě součástí obce , adresa, . Tyto závěry znalce lze považovat za nesprávné, v rozporu s předmětnou vyhláškou. Navíc měla být uplatněna srážka 60 % dle přílohy vyhlášky č. , hodnota, , I. tabulky, položky č., hodnota, , která je uplatňována v případě, nacházel-li se oceňovaný pozemek v době přechodu na stát v obci, kdy se jednalo o samostatné sídlo nebo část obce, které není s obcí stavebně srostlé.6. Na jednání, které se konalo , datum, , soud podle § 95 odst. 1 o. s. ř. připustil změnu žaloby, kdy předmětem řízení je vydání třech nově vzniklých pozemků - pozemku parc. č. , číslo, k. ú. , adresa, , vzniklého dle geometrického plánu č. , číslo, ze dne , datum, , dále pozemku parc. č. , číslo, , k. ú. , adresa, , vzniklého dle geometrického plánu č. , číslo, ze dne , datum, a dále pozemku parc. č. , číslo, , k. ú. , adresa, , vzniklého dle geometrického plánu č. , číslo, ze dne 11. 2. 2025 s tím, že ostatní pozemky zůstávají nezměněny.7. Soud si je vědom rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ve kterém soud dospěl k závěru, že zúžení nároku na menší část pozemku je třeba považovat jako částečné zpětvzetí žaloby, nikoliv jako změnu žaloby. V případě řešeném Nejvyšším soudem však nalézací soud změnu žaloby nepřipustil. V nyní posuzované věci soud změnu žaloby připustil, za souhlasu žalovaného – viz protokol o jednání ze dne , datum, – a došlo ke změně v tom, že u pozemku p. č. , číslo, , k. ú. , adresa, , se žalobkyně „vzdaly“ 113 m2 (z celkových 3 862 m2), u pozemku p. č. , číslo, , k. ú. , adresa, , 61 m2 (z celkových 1 169 m2) a u pozemku p. č. , číslo, k. ú. , adresa, , 2 180 m2 (z celkových 18 750 m2). Soud dospěl k závěru, i s ohledem na tento typ řízení, v němž určitý způsob vypořádání vztahu mezi oprávněnou a povinnou osobou vyplývá z právního předpisu, že by bylo zcela formální rozhodnout doplňujícím usnesení o zastavení řízení ohledně marginálních částí tří pozemků, když účastníkům je znám předmět řízení a vyjádřili s ním výslovný souhlas.8. Soud pro úplnost uvádí, že průběžně rozhodoval o částečném zastavení řízení ohledně některých (celých) pozemků.Skutková zjištění9. Mezi účastníky byly nesporné tyto skutečnosti:a) žalobkyně jsou oprávněnými osobami podle § 4 zákona č. 229/1991 Sb. (učiněno nesporným při přípravném jednání dne , datum, ).b) nárok žalobkyň byl přiznán rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy – Pozemkovým úřadem dne , datum, , sp. zn. , číslo, , a to mj. za o