ECLI: ECLI:CZ:OSDO:2025:17.C.373.2024.1 Datum: 2025-02-10 Předmět: o 16 000 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 547 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 573 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 580 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1813 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1958 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb."] ["smlouva o úvěru""bezdůvodné obohacení""postoupení pohledávky"]
O co šlo: o 16 000 Kč s příslušenstvím (["§ 547 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 573 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 580 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1813 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1958 z. č. 89/2012 S)
1. Žalobou, která byla doručena soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 16 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 % ročně a rovněž přiznání náhrady nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva proti žalovanému.2. Žalobkyně se svého nároku domáhala z titulu smlouvy o úvěru ze dne , datum, , která byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společnosti , právnická osoba, a žalovaným. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni tuto částku zpět, a to do 30 dnů ode dne uzavření smlouvy. Žalovaný neuhradil na svůj závazek ničeho.3. Ústní jednání se konalo v nepřítomnosti účastníků.4. Aktivní legitimace žalobkyně má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne , datum, , která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní. S postoupením pohledávky byl žalovaný seznámen dopisem ze dne , datum, .5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi právním předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla poskytnuta žalovanému částka ve výši 16 000 Kč, kterou měl vrátit do 30 dní. Žalovaný převzal částku ve výši 16 000 Kč a tuto do dnešní doby nevrátil. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzýván. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena.6. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ ) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.7. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 1813 NOZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.10. Podle ustanovení § 2991 NOZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Právní předchůdce žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 16 000 Kč. Smlouvu o úvěru soud shledává jako absolutně neplatnou pro nepřiměřenost smluvních ujednání, neboť žalovanému byla tato částka zapůjčená na dobu 30 dnů s tím, že úvěr může být prodloužen až na 360 dnů. Splatnost úvěru mohla být posunuta o 11 x 30 dní, v takovém případě byl žalovaný spotřebitel uhradit za každé prodloužení částku 3 680 Kč, tj. za prodloužení splatnosti na jeden rok částku ve výši 40 480 Kč. V takovém případě by úrok dosáhl 253 % ročně. Nelze ani odhlédnout od toho, že na subjekty nebankovního typu, jakým je právní předchůdce žalobkyně se obracejí fyzické osoby, které již nedokážou získat úvěrové smlouvy od bankovních subjektů a obvykle se nacházejí ve finanční tísni a právní předchůdce žalobkyně a další společnosti obvykle zneužívají své pozice a přistupují k uzavírání smluv, které jsou nepoctivé a obsahují nepřiměřená ujednání, která zakládají nerovnost smluvních stran.12. Soud má za prokázané, že žalovaný převzal částku ve výši 16 000 Kč, přičemž dosud žalovaný nevrátil žalobkyni žádnou částku.13. Soud má tedy za to, že po žalovaném je nutno požadovat, aby žalobkyni zaplatil částku ve výši 16 000 Kč, a to včetně ve výroku I. tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství.14. Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 NOZ podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 NOZ má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalovanému upomínku (oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k plnění) dne , datum, , potom se považuje za doručenou dne , datum, . Od této doby byl žalovaný povinen plnit ve lhůtě 3 dnů uvedené ve výzvě, tj. do , datum, , proto od , datum, je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku přiznal i zákonné úroky z prodlení ode dne , datum, ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.15. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohl přiznat soud žalobkyni požadované úroky z prodlení ode dne , datum, , když prodlení žalovaného nastalo až ke dni , datum, . Žalobkyně se jednání neúčastnila, proto o tomto – žalobkyně však sama avizovala, aby nárok byl případně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení – nemoha být poučena.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení v drtivé většině úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně podává obdobné žaloby, proto je na místě postupovat podle § 14b a. t.