17 C 50/2025-25 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 27 170 Kč s úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně a uložení povinnosti žalované nahradit náklady řízení, které účelně žalobkyně vynaložila k uplatnění práva. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, . byla dne , datum, – po posouzení úvěruschopnosti – uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 19 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit žalobkyni zpět do , datum, . Žalovaná finanční prostředky nevrátila, proto žalobkyni vznik nárok na jistinu, na poplatek a zákonný úrok.2. Soud dále postupoval podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Soud žalovanou vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení a rovněž usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalované doručeno dne , datum, . V souvislosti s tímto byla žalovaná zároveň poučena o tom, že za předpokladu, pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaná se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřila. Z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání, a to postupem podle § 115a o. s. ř., a soud zcela vyšel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.3. Soud pro úplnost dodává, že z ustanovení § 115a o. s. ř nevyplývá, že by soud v každém případě měl žalobě vyhovět (například rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 24. února 2011 sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). Přestože soud změnil právní kvalifikaci, jak bude níže uvedeno, nenařídil ve věci jednání a nepoučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o. s. ř. I při změněné právní kvalifikaci jsou tvrzení žalobkyně dostačující a jsou podkladem bez dalšího pro věcné rozhodnutí, tedy na jejich základě soud může dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí. V posuzovaném případě nelze ani doplňovat o žádné další dosud neuvedené skutečnosti, neboť z pohledu právního názoru by neměly žádný význam. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto (např. rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. Ns 25 Cdo 5162/2008). Taková situace v dané věci nenastala, neboť okolnost, zda smlouva je platným právním úkonem je možno posoudit i za dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku. Sama žalobkyně navíc požádala, aby soud případně nárok vypořádal jako nárok z bezdůvodného obohacení.4. Aktivní legitimace v dané právní věci má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, , která byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uvedeného dne, kdy nedílnou součástí převodu byla i žalovaná pohledávka.5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, sepsána listina nazvaná jako smlouva o úvěru, na jejímž základě byla poskytnuta žalované částka ve výši 19 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku zpět včetně poplatku ve výši 4 945,08 Kč a úroku ve výši 36 % ročně (526,19 Kč) do , datum, . Celkem měla být navrácena částka ve výši 24 507,27 Kč, přičemž tato částka zahrnuje jak jistinu ve výši 19 000 Kč, tak poplatek ve výši 4 945,08 Kč, tak úrok ve výši 526,19 Kč. Žalovaná na svůj závazek neuhradila ničeho.6. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.7. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 1813 NOZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.9. V posuzované věci bylo významné vyřešení právní otázky, zda uzavřená smlouva je platným nebo neplatným právním jednáním. Pokud jde o samotnou smlouvu, není ničím odůvodněno ujednání o poplatku, který je nazýván v sazebníku „poplatkem za prodloužení splatnosti úvěru“ či ve smlouvě „administrativním poplatkem za sjednání úvěru“. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem (právním předchůdcem žalobkyně) a spotřebitelem (žalovanou) a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch žalované (spotřebitele), který je slabší smluvní stranou.10. Ze smlouvy není ani zřejmé, jaké protiplnění se mělo žalované dostat za poplatek ve výši 4 945,08 Kč a případně za zvýšený poplatek ve výši 7 607,81 Kč. Jde o částku, která znatelně převyšuje sjednaný úrok a o částku, která dosahuje – na poplatku - 26 %, resp. 40 % poskytnuté jistiny. Jednou je poplatek míněn jako administrativní (v textu smlouvy), avšak v příloze je nazván jako poplatek za prodloužení splatnosti úvěru.11. Soud má za to, že výše uvedený poplatek je skrytým úrokem a úrok by v takovém případě činil 41 % půjčené částky. Přepočtený roční úrok ze smlouvy potom činí (u vyššího poplatku) 480 % p. a. Jde o výši, kterou je na místě považovat za rozpornou s dobrými mravy, zejména za situace, kdy obvyklá výše úroku v tehdejší době nepřekračovala hranici 10 % ročně.12. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne , datum, ), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období.13. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání.14. Ačkoliv je ujednání o výši úroků (poplatku) od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány) a ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou, shledal soud smlouvu neplatnou v celém rozsahu, a to i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročitelnosti rovnováhy vzájemných práva a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši poplatků, které jsou v daném případě skrytými úroky za poskytnutý úvěr a sjednaná výše úroků tak několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela podle ustanovení § 1802 obč. zák., nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o poplatcích uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši poplatku, ve kterém se skrývá úrok.15. Žalovaná převzala částku ve výši 19 000 Kč na základě neplatné sjednané smlouvy, potom je její povinností tuto částku vrátit v souladu s ustanovením § 2991 NOZ jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu.16. Soud má tedy za to, že po žalované je nutno požadovat, aby žalobkyni zaplatila částku ve výši 19 000 Kč, a to včetně ve výroku I. tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství.17. Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 NOZ podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 NOZ má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalované upo