19 C 200/2024-63 — Okresní soud v Domažlicích

Stručná rekapitulace žaloby, vyjádření žalovaných a průběhu řízení1. Žalobce se žalobou ze dne , datum, domáhá vyklizení v prvním výroku tohoto rozsudku specifikované nemovité věci, tedy stavebního pozemku parc. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, , jehož součástí je dům č. p. , číslo, , jejž má žalobce ve svém výlučném vlastnictví. Předmětný dům přenechal k užívání žalovaným na základě smlouvy o nájmu. Vzhledem k potřebě provádění stavebních úprav celého objektu (což podle žalobce potvrdil svým sdělením ze dne , datum, i , právnická osoba, , adresa, , odbor výstavby a územního plánování), které znemožní užívání předmětu nájmu, žalobce vypověděl nájemcům smlouvu o nájmu dopisem ze dne , datum, , přičemž výpověď obsahovala v souladu s ustanovením § 2290 občanského zákoníku poučení o možnosti požádat o přezkoumání oprávněnosti výpovědi soud. Jelikož podle žalobce žalovaným lhůta k přezkoumání výpovědi marně uplynula, žalobce se po uplynutí výpovědní doby předvídané v ustanovení § 2288 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku obrátil na soud s žádostí, aby žalovaným uložil povinnost předmětnou nemovitost vyklidit.2. Žalovaní ve vyjádření k žalobě vyjádřili jasný nesouhlas s požadavkem, aby došlo k vyklizení předmětné nemovitosti. Uvedli, že se je žalobce „pokoušel vyhnat na ulici s dětmi“, a to i přes to, že každý měsíc řádně platí nájem, služby a nic neporušili (zdůraznili, že v domě žijí od roku 2017, a vždy si plnili své povinnosti); podle žalovaných je to naopak žalobce, kdo porušuje smlouvu, kterou mají do , datum, , když jim neustále vyhrožoval a snažil se je dokonce z domu vypudit násilím, a to prostřednictvím třetích osob, což vyústilo v policejní vyšetřování. Jde-li o žalobcem uváděnou rekonstrukci, žalovaní namítli, že rekonstrukci (nové podlahy a plot) provedli na své vlastní náklady. Případné vyklizení nemovitosti pak žalovaní podmínili poskytnutím náhradního bydlení srovnatelné velikosti. Ve vyjádření k žalobě dále žalovaní zdůraznili, že nerozumí tomu, proč s nimi žalobce uzavíral novou smlouvu o nájmu na dobu deseti let, když se rozhodl pro rekonstrukci objektu; na dům si přitom žalobce podle žalovaných vzal půjčku, přičemž uvedl, že v domě nikdo nebydlí, nicméně dluh nesplácel, neměl peníze, a proto chtěl dům co nejrychleji prodat. Na podporu svých tvrzení konečně žalovaní ve vyjádření k žalobě označili svědka „pana , jméno FO, “.3. Vzhledem k obsahu vyjádření žalovaných si soud před prvním jednáním ve věci vyžádal předmětný spis , právnická osoba, , adresa, , odboru výstavby a územního plánování, ze kterého vyplynulo, že žalobce dne , datum, požádal příslušný stavební úřad o vyjádření stanoviska k plánovaným stavebním úpravám, a to v tom smyslu, zda vyžadují povolení; v žádosti přitom žalobce toliko uvedl: Úpravy budou spočívat ve výměně oken ve stávajících otvorech celé stavby, dále v rekonstrukci vnitřních podlah v celém objektu včetně rozvodu vody, kanalizace a podlahového topení (srov. č. l. 22). Ve sdělení ze dne , datum, stavební úřad uvedl, že v daném případě jde o udržovací práce podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), a proto není nutné stavební povolení ani ohlášení (srov. č. l. 23; podepsaný soud přitom ponechává stranou, že stavební úřad patrně aplikoval v danou chvíli neplatný právní předpis, neboť sdělení učinil již za účinnosti zákona č. 283/2021 Sb.).4. První jednání, nařízené na , datum, , bylo odročeno – poté, co soud oproti opačnému očekávání žalující strany konstatoval, že prizmatem dosavadního obsahu spisu není bez dalšího možno žalobě vyhovět, neboť je třeba (viz níže) se zabývat otázkou, zda předmětnou výpověď z nájmu není namístě považovat za obcházení zákona; žalovaní přitom přislíbili, že při odročeném jednání zajistí osobní účast jimi navrženého svědka (jenž se na jednání dne , datum, nedostavil patrně proto, že mu předvolání k jednání bylo doručeno toliko fikcí).5. K níže podrobněji odůvodněnému předběžnému závěru, že na výpověď z nájmu ze dne , datum, by mohlo být namístě nahlížet jako na jednání obcházející zákon, podepsaný soud přistoupil poté, co vzal do úvahy následující skutečnosti: a) žalobce ve výpovědi označil jako výpovědní důvod to, že je potřeba provádět stavební úpravy v celém objektu, a tuto potřebu spojil s výpovědní dobou uvedenou v ustanovení § 2288 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku, tedy ji spojil s výpovědním důvodem podle kterého „je z důvodu veřejného zájmu“ potřebné s bytem naložit tak, že byt nebude možné vůbec užívat (srov. č. l. 2), a b) žalovaní sice byli žalobcem ve výpovědi řádně zpraveni o tom, že mají právo obrátit se v rámci dvouměsíční lhůty na soud, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, přičemž se žalovaní v zákonné lhůtě na soud neobrátili, podle mínění podepsaného soudu však nelze zcela přehlížet, že v zákonné lhůtě sdělili své výhrady k výpovědi právnímu zástupci žalobce, a tyto výhrady obsahově odpovídají námitkám vzneseným ve vyjádření k žalobě.6. Při jednání dne , datum, soud mj. provedl důkaz svědeckou výpovědí , jméno FO, , jenž v zásadě potvrdil veškeré žalovanými ve vyjádření k žalobě tvrzené skutečnosti, a jelikož žalující strana potvrdila, že žalovanými tvrzené skutečnosti byly předmětem vyšetřování orgány činnými v trestním řízení, soud považoval za nutné si předmětný vyšetřovací spis vyžádat, a současně jednání odročit za účelem provedení místního ohledání [mezi účastníky totiž bylo a je sporné, v jakém stavu se nacházela předmětná nemovitost v době uzavření nájemního vztahu, přičemž žalobce při svém výslechu zdůraznil, že mu žalovaní nemovitost ničí, a na podporu svého tvrzení předložil soudu fotografii zatopeného sklepu (na č. l. 29), navíc v této souvislosti poněkud nelogicky namítal, že mu žalovaní již dva roky brání do nemovitosti vstoupit].7. Protože výsledky místního ohledání ze dne , datum, nebyly bez dalšího příznivé pro žádnou z procesních stran (viz níže), soud obě strany poučil v tom smyslu, že žalobce, má-li být se svým nárokem úspěšný, musí prokázat, že ke dni uzavření nájemní smlouvy, jež založila nájemní vztah, který měl být ukončen inkriminovanou výpovědí ze dne , datum, , byla předmětná nemovitá věc v podstatně lepším stavu, než ve kterém se nachází nyní, a současně poučil žalované, že mají-li případně dosáhnout zamítnutí žaloby, je namístě prokázat, že ke dni podpisu nájemní smlouvy byl dům v obdobném stavu, v jakém je nyní.8. Na citované poučení zareagoval žalobce sdělením ze dne , datum, , že přímo z nájemní smlouvy vyplývá, že předmět nájmu byl způsobilý k užívání, a nikoliv zdevastovaný s potřebou naléhavých oprav (srov. vyjádření žalobce na č. l. 54). K dotazu soudu pak žalobce při jednání dne , datum, potvrdil, že nad rámec vyjádření ze dne , datum, nemíní předložit důkazy, kterými by prokázal, v jakém stavu byl předmětný dům ke dni podpisu nájemní smlouvy.9. Při jednání soud obsáhle rekapituloval obsah vyžádaného vyšetřovacího spisu, ze kterého jednoznačně vyplynula dlouhodobá a setrvalá snaha žalobce žalované z předmětného domu – přes existenci platné nájemní smlouvy – vystěhovat (na což reagoval žalobce námitkou, že takové zjištění není podstatné, neboť podstatné je pouze to, že v domě hodlají s partnerkou a dětmi bydlet), pročež soud po skončení dokazování nyní odůvodňovaným rozsudkem žalobu zamítl.Dokazování a skutková zjištění10. V důsledku skutečností zaznamenaných výše soud rozhodl v posledku o nároku žalobce primárně na základě svědecké výpovědi , jméno FO, ve spojení s obsahem vyžádaného vyšetřovacího spisu, tyto důkazy ovšem hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech s dalšími provedenými důkazy, přičemž rovněž podle dispozice ustanovení § 132 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) přihlédl ke všemu, co vyšlo za řízení najevo.11. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, vyplynulo, že účastníci měli uzavřít nájemní smlouvu na deset let, přičemž v dané době měl mít žalobce dluhy, a proto chtěl nemovitost prodat, což se však nepodařilo, pročež se žalobce rozhodl, že je třeba žalované vystěhovat a věc řešit s panem , jméno FO, , respektive prostřednictvím pana , jméno FO, , který měl zajišťovat (mimo jiné) vymahačské práce „ve stylu 80. a 90. let“ (srov. č. l. 37).12. Při místním ohledání soud zjistil, že předmětný dům je v současnosti – v rámci nároků žalovaných – zjevně obyvatelný, nicméně místy v až dezolátním stavu (fotodokumentace na č. l. 45-52); na tomto místě je možno pro úplnost dodat, že při jednání dne , datum, žalovaní předložili fotografie (ve fotoalbu v přílohové obálce na č. l. 57), které měly být pořízeny v roce 2019, a které mají zachycovat obdobný stav objektu, soud nicméně pro nadbytečnost důkaz těmito fotografiemi neprovedl.13. Z trestního spisu Policie ČR, Městského ředitelství policie , adresa, , oddělení obecné kriminality, sp. zn. , spisová značka, , vzal soud za prokázané, že se žalobce setrvale pokoušel žalované v letech 2022-2023 vystěhovat z bytu (domu) v , adresa, , a to