20 C 20/2025-17 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . byla dne , datum, uzavřena Smlouva o vydání kreditní karty, která je dle svého obsahu smlouvou o úvěru. Žalovanému byl žalobkyní poskytnut úvěrový rámec ve výši do 15 000 Kč, kdy čerpaný úvěr se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách spolu s úroky. Žalovaný však tyto splátky řádně a včas nesplácel, předchůdce žalobkyně proto dne , datum, úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Ke dni zesplatnění se dlužná částka skládala z neuhrazené jistiny ve výši 12 584,94 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku za období od , datum, do , datum, ve výši 1 032,04 Kč a smluvních poplatků ve výši 1 118 Kč. Žalobkyně dále žádala úhradu smluvního úroku ve výši 22,56 % ročně z částky jistiny od , datum, do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení z jistiny za stejné období. Dále uvedla, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně pohledávky za žalovaným postoupila na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud vyzval žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní.3. Soud z provedených důkazů, zejména ze znění smlouvy o vydání kreditní karty STYLE č. , hodnota, zjistil, že a výpisu z úvěrového účtu žalovaného zjistil, že žalovaný uzavřel dne , datum, s předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které tato společnost poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 15 000 Kč. Minimální splátka byla stanovena jako 9 % z čerpaného úvěru. Úroková sazba činila 22,56 % p.a. Dále se ve smlouvě zavázal uhradit poplatky uvedené v ceníku předchůdce žalobkyně, jenž byl nedílnou součástí smlouvy. Jelikož žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, přistoupil právní předchůdce žalobkyně dne , datum, k zesplacení celého úvěru. V důsledku čehož došlo k naplnění ujednání, podle kterého si žalobkyně nárokuje po právu smluvní poplatky dle čl. 8.1 ceníku spočívající v poplatku za odeslání výzvy k zaplacení dluhu ve výši 2x 499 Kč a poplatku za ostatní služby – zaslán výpisu poštou ve výši 3x 40 Kč. Ke dni podání žaloby zbývá k úhradě částka uvedená v žalobním návrhu. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána. Ze smlouvy o postoupení pohledávek platné ke dni , datum, , jakož i z oznámení o postoupení pohledávky odeslané dne , datum, dále vyplynulo, že uvedená pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno a žalovaný byl upomínán k úhradě dlužné částky. Žalovaný však ani poté svůj dluh nevyrovnal, ačkoliv k tomu byl před podáním žaloby žalobkyní znovu vyzýván v rámci předžalobní výzvy.4. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky (resp. předchůdcem žalobkyně a žalovaným) byla platně sjednána smlouva o úvěru dle § 2395 o. z.. Předchůdkyně žalobkyně coby úvěrující své povinnosti ze smlouvy splnila, když žalovanému poskytla sjednané finanční prostředky. Naopak žalovaný jakožto úvěrovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť přestal hradit sjednané splátky úvěru, které v sobě zahrnovaly jak příslušnou část jistiny úvěru, úroků při dohodnuté úrokové sazbě a poplatky. Proto mohla předchůdkyně žalobkyně v souladu se smlouvou a s § 1931 o. z. prohlásit celý dluh žalovaného za okamžitě splatný a domáhat se po žalovaném zaplacení celé dlužné částky skládající se dlužných splátek, tedy neuhrazené jistiny úvěru, smluvních poplatků sjednaných ve smlouvě, jakož i dalšího příslušenství tvořeného smluvními úroky. Protože žalovaný své závazky vůči žalobkyni nesplnil v době splatnosti, má žalobkyně rovněž právo požadovat po něm také smluvní úrok, sjednané poplatky a úrok z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, jehož výši stanoví vláda nařízením. Tímto nařízením je nařízení č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Proto soud, po přezkoumání, že žalobkyní požadované úroky z prodlení nepřesahují výši úroků z prodlení stanovenou podle těchto předpisů, žalobě vyhověl a zavázal žalovaného uhradit žalobkyni dlužnou částku včetně požadovaného příslušenství.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 047 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Pro úplnost soud dodává, že ve věci postupoval podle § 14b advokátního tarifu, neboť soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně se u zdejšího soudu dožaduje typově shodných žalob, kdy obměna spočívá jen ve specifikaci příslušných smluv (datum uzavření, číslo smlouvy, výše plnění), a je tedy na místě postupovat podle citovaného ustanovení.