20 C 362/2024-20 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobkyně se domáhala po žalovaném, žalobou uplatněnou u zdejšího soudu dne , datum, , zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu postoupené pohledávky neuhrazené kupní ceny za dodanou elektřinu. Uvedla, že dodavatel , právnická osoba, se žalovaným uzavřel dne , datum, smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny, na základě které dodával žalovanému elektrickou energii. Žalovaný však v rozporu se smluvním ujednáním nezaplatil celou kupní cenu za elektřinu dodanou v období od , datum, do , datum, a od , datum, do , datum, , která po započtení částečného plnění žalovaným činí žalovanou částku. Dodavatel postoupil pohledávku na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek platnou ke dni , datum, . Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k úhradě uvedeného nedoplatku, avšak neúspěšně. Proto se nyní domáhá jak úhrady žalované částky spolu s úroky z prodlení ode dne následující po dni splatnosti do zaplacení.Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřili, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní.Z předložených důkazů soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne , datum, se společností , právnická osoba, jako dodavatelem smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny, ve které se společnost , právnická osoba, zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa , adresa, a žalovaný se zavázal zaplatit dodavateli za dodávky elektřiny kupní cenu určenou v souladu s obchodními podmínkami žalobce a jeho ceníkem, které tvořily nedílnou součást smlouvy. Dodavatel vyúčtoval jím poskytnuté služby žalovanému za období od , datum, do , datum, fakturou č. , hodnota, znějící na částku 10 453,41 Kč (po odečtení částečného plnění žalovaným), splatnou dne , datum, a dále za období od , datum, do , datum, fakturou č. , hodnota, znějící na částku 15 767,80 Kč, splatnou dne , datum, . Žalovaný na druhou pohledávku po vyúčtování předchůdce žalobkyně uhradil dodatečně 4 674,82 Kč. Dodavatel pohledávky vůči žalovanému postoupil na žalobkyni rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností od , datum, . Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne , datum, spolu s předžalobní výzvou.Soud má v projednávané věci za prokázané, že mezi žalobkyní (resp. jejím předchůdcem) a žalovaným byla v uvedeném případě platně uzavřena kupní smlouva ve smyslu § 2079 občanského zákoníku, resp. smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny dle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. (energetického zákona). Na základě této smlouvy vznikla žalovanému, jakožto kupujícímu, povinnost platit dodavateli coby prodávajícímu kupní cenu za řádně dodanou a odebranou elektřinu. Smlouvou o postoupení pohledávky pak byla celá tato pohledávka vůči žalovanému platně postoupena na žalobkyni. Protože však žalovaný doposud žalobkyni nezaplatil celou kupní cenu za řádně dodanou a vyfakturovanou elektřinu, uložil mu nyní soud povinnost celou zbývající dlužnou částku včetně požadovaných poplatků ve výši žalované částky žalobkyni zaplatit. A protože se žalovaný s úhradou shora uvedené kupní ceny dostal do prodlení, vzniklo žalobkyni coby věřiteli dle § 1970 občanského zákoníku rovněž právo požadovat po žalovaném úrok z prodlení určený dle příslušného předpisu. Tímto předpisem je přitom nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle jehož § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Proto soud vyhověl žalobě i v části týkající se úroku z prodlení a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni spolu se žalovanou částkou také požadovaný úrok z prodlení, když současně přezkoumal, že tento úrok odpovídá citované zákonné úpravě.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 677 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 862 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 546,39 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Pro úplnost soud dodává, že ve věci postupoval podle § 14b advokátního tarifu, neboť soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně se u zdejšího soudu dožaduje typově shodných žalob, kdy obměna spočívá jen ve specifikaci příslušných smluv (datum uzavření, číslo smlouvy, výše plnění), a je tedy na místě postupovat podle citovaného ustanovení.