20 C 363/2024-18 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení žalované částky spolu s příslušenstvím. Uvedla, že se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni tuto částku zpět a rovněž sjednané poplatky za uzavření smlouvy a doplňkové služby. Žalovaná se celkem zavázala zaplatit úvěrovanou částku včetně poplatků do 24 měsíců. Do dnešního dne žalovaná na úvěr uhradila pouze 2 Kč. Požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení byl vypočten od 15. dne po odeslání předžalobní výzvy do dne podání žaloby. Žalovaná částka se skládá z dosud neuhrazené jistiny ve výši 29 998 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku v celkové výši 396 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti v celkové výši 5 940 Kč, úroků ve výši 4 410 Kč, žalobkyní vyčíslených účelně vynaložených nákladů za vymáhání ve výši 1 030 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Soud vyzval žalovanou k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřila, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní.3. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla poskytnuta žalované částka ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku zpět ve 24 měsíčních splátkách poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč a pevného úroku ve výši 1 410 Kč za druhou až osmou splátku úvěru, kdy žalobkyně v žalobě nárokuje úhradu úroků ze tří splátek úvěru. Dále se žalovaná – dobrovolně – zavázala k úhradě dalších poplatků – za bezpečnou splátku (99 Kč měsíčně) a prodloužení splatnosti. RPSN činila 49,10 %. Součástí smluvních ujednání byl i závazek žalované uhradit smluvní pokutu ve výši maximálně 500 Kč za každý jednotlivý případ pozdní úhrady splátky a účelně vynaložené náklady, které byly sjednány v úvěrové smlouvě částkou 300 Kč za každý měsíc vymáhání, a které žalobkyně vyúčtovala v částkami 1 030 Kč a 1500 Kč. Žalovaná na úvěr uhradila dosud 2 Kč. S ohledem na to, že žalovaná splátky úvěru řádně a včas neplatila, zesplatnila žalobkyně celý úvěr dne , datum, . Žalovaná byla k úhradě tohoto dluhu opakovaně upomenuta žalobkyní, jak plyne z upomínek k úhradě a z předžalobní výzvy ze dne , datum, .4. Podle § 2395 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku. Soud dále přezkoumal, zda smlouva odpovídá požadavkům ustanovení občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách (§ 1810 a násl. občanského zákoníku) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaná porušila své povinnosti vyplývající z této smlouvy, a to tím, že neuhradila v termínu splatnosti žalobkyní poskytnutý úvěr. Soud pro úplnost uvádí, že shledal za platné ujednání o poplatku za uzavření úvěru, pevného úroku za splátky úvěru a dalších dobrovolných poplatků, kdy tato částka se v přepočtu na roční úrok velmi těsně blíží trojnásobku běžné úrokové sazby, tj. hranici stanovené Nejvyšším soudem. Bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že žalobou uplatněný nárok z části nebo zcela zanikl, případně vůbec nevznikl. To však žalovaná neučinila a z obsahu spisu taková okolnost nevyplývá. Žalobkyni proto vzniklo právo domáhat se zaplacení celého zůstatku dluhu včetně smluvního příslušenství a též zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o.z.). Z výše uvedených důvodů proto soud žalobě zcela vyhověl.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 957 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 779 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve znění platném do 31. 12. 2024 z tarifní hodnoty ve výši žalované částky sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.