20 C 44/2025-13 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení žalované částky spolu s příslušenstvím. Žalobkyně se svého nároku domáhala z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, , která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen předchůdce žalobkyně) a žalovanou. Na základě této smlouvy předchůdce žalobkyně žalované poskytl finanční prostředky ve výši 41 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit zpět jistinu a částku 52 904 Kč, skládající se z úroku ve výši 39 528 Kč (se sazbou 15 % ročně), poplatku zpracování zápůjčky výši 1 500 Kč a poplatku za službu komfortní a flexibilní splácení ve výši 8 537 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit tuto částku v 21 měsíčních splátkách po 4 472 Kč. Žalovaná úvěr nehradila řádně a včas, proto jej předchůdce žalobkyně zesplatnil a následně postoupil na žalobkyni. Žalovaná na úvěr dosud uhradila částku 6 070 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Soud vyzval žalovanou k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaná se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřila, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní.3. Soud pro úplnost dodává, že z ustanovení § 115a o. s. ř nevyplývá, že by soud v každém případě měl žalobě vyhovět (například rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 24. února 2011 sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). Přestože soud změnil právní kvalifikaci, jak bude níže uvedeno, nenařídil ve věci jednání a nepoučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o. s. ř. I při změněné právní kvalifikaci jsou tvrzení žalobkyně dostačující a jsou podkladem bez dalšího pro věcné rozhodnutí, tedy na jejich základě soud může dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí. V posuzovaném případě nelze ani doplňovat o žádné další dosud neuvedené skutečnosti, neboť z pohledu právního názoru by neměly žádný význam. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto (např. rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 26. 01. 2011, sp. zn. Ns 25 Cdo 5162/2008). Taková situace v dané věci nenastala, neboť okolnost, zda smlouva je platným právním úkonem je možno posoudit i za dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku.4. Aktivní legitimace žalobkyně má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne , datum, , která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní.5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní (právním předchůdcem žalobkyně) a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta v žalobě tvrzená částka. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku zpět včetně výše uvedených poplatků a úroků v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná na závazek ze smlouvy o úvěru podle přehledu plateb dosud uhradila částku 6 070 Kč.6. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.7. Podle § 580 odst. 1 o.z neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 o.z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 419 o.z spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.10. Podle § 420 odst. 1 a 2 o.z kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.11. Podle § 1813 o.z má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.12. Podle ustanovení § 2991 o.z platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 41 000 Kč za poplatek 52 904 Kč.14. Soud pokládá smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou pro nepřiměřenost smluvních ujednání, neboť žalované byl poskytnut úvěr s úrokem přesahujícím 110 % ročně. Přestože žalobkyně uvádí, že úrok činí po dobu trvání smlouvy pouze 15 % ročně, nelze přehlédnout, že účastníci zároveň sjednali náklady na administrativu u smlouvy a poplatky. Úrok sám o sobě by se teoreticky nemusel jevit jako úrok nemravný, avšak společně s dalšími náklady, které na poskytnutí úvěru žalovaný musí vynaložit a které jsou svou podstatou odměnou za poskytnutí úvěru, soud hodnotí smlouvy jako nemravné. Náklady na administrativu jsou náklady, které by měly být kryty sjednaným úrokem, a pokud jde o tyto a další poplatky, soud má za to, že jsou de facto skrytým úrokem, neboť sama smlouva je označuje (i s úroky) souhrnně jako „poplatek za půjčku“. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši.15. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Běžná úroková sazba se pohybovala kolem 10 % ročně, tedy úrok je více než 10 násobný.16. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši poplatků, které jsou v daném případě skrytými úroky za poskytnutý úvěr a sjednaná výše úroků tak několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela podle ustanovení § 1802 obč. zák., nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o poplatcích uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši poplatků, ve kterých se skrývá úrok.17. Soud má tedy za to, že po žalované je nutno požadovat, aby žalobkyni zaplatila částku ve výši 34 930 Kč (výše dosud neuhrazené jistiny), a to včetně ve výroku I. tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství, neboť žalovaná převzala jistinu úvěru na základě neplatných smluv, potom je její povinností tuto částku vrátit v souladu s ustanovením § 2991 o.z jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu.18. Ohledně příslušenství soud vyšel z § 1958 odst. 2 o.z podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 o.z má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalované upomínku k úhradě pohledávky (oznámení o postoupení pohledávky) dne , datum, , potom se považuje za doručenou dne , datum, . Od této doby byla žalovaná povinna plnit ve lhůtě 10 dnů, jak bylo ve výzvě uvedeno. Tato lhůta uplynula dne , datum, , proto od , datum, je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení od tohoto data v jejich zákonné výši.19. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohl přiznat soud žalobkyni požadované poplatky, ani požadované smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení od dat požadovaných v žalobě. Proto