5 C 145/2024-27 — Okresní soud v Domažlicích

1. Návrhem, soudu doručeným dne , datum, , se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soudu uložil žalovanému zaplacení částky ve výši 22 887 Kč, jako příspěvku žalovaného za nepojištěné vozidlo, registrační značky , SPZ, , za dobu od , datum, do , datum, (nárok 1), za nepojištěné vozidlo registrační značky , SPZ, za období od , datum, do , datum, (nárok 2) a za nepojištěné vozidlo registrační značky , SPZ, za období od , datum, do , datum, (nárok 3). V této době nebyla ohledně uvedených vozidel uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem. Žalobkyně dále uplatnila nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky a nákladů na upomínání ve výši 300 Kč za každé nepojištěné vozidlo a rovněž nárok na náhradu nákladů řízení.2. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Žalovaného soud vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení společně s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalovanému doručeno , datum, . V souvislosti s tímto byl zároveň poučen o tom, že za předpokladu, pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřil. Z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání postupem podle § 115a o. s. ř. a soud vyšel zcela z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.3. Žalobkyně podáním ze dne , datum, vzala svoji žalobu částečně zpět, a to v rozsahu nároku č. 2 a č. 3, neboť žalovaný po podání žaloby doložil, že v rozhodném období již nebyl vlastníkem daných vozidel, neměl tedy povinnost uzavřít pojistnou smlouvu ani platit příspěvek do garančního fondu v důsledku nepojištění vozidel. Ohledně nákladů řízení žalobkyně uvedla, že požaduje přiznat plnou náhradu nákladů řízení, když žaloba byla vzata částečně zpět pro chování žalovaného po podání žaloby, když tato byla podána důvodně.4. Podle § 96 odst. 1,2,4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Souhlasu žalovaného není třeba, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.5. V daném případě vzala žalobkyně částečně zpět žalobu ještě dříve, než začalo jednání, soud proto podle § 96 odst. 1,2,4 o. s. ř. řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil (nárok 2, 3), aniž vyžadoval souhlas žalovaného.6. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla v případě, je-li vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný byl provozovatelem vozidla registrační značky , SPZ, se zdvihovým objemem válců motoru od 1 000 cm3 do 1 350 cm3 v době od , datum, do , datum, . V uvedené době ohledně tohoto vozidla neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem. Žalovaný příspěvek za nepojištěné vozidlo nezaplatil, ač k tomu byl vyzván žalobkyní výzvou ze dne , datum, (ve lhůtě 101 dnů od doručení výzvy), a ač byl o zaplacení upomínán rovněž předžalobní výzvou dle §142a o. s. ř.. Náklady na vymáhání činí 300 Kč, k jejich zaplacení byl žalovaný vyzýván také výše uvedenými dopisy.7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům - žalovaný, coby provozovatel vozidla neměl od , datum, do , datum, sjednáno pojištění z odpovědnosti z provozu vozidla, ačkoliv mu to ukládá ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). V důsledku toho nebylo vozidlo pojištěno 101 dní, a žalovaný porušil svou zákonnou povinnost pojistit vozidlo.8. Podle § 4 odst. 1 zákona o odpovědnosti z provozu vozidla platí, že vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit „Kanceláři“ (žalobkyni) příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 citovaného zákona; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Výše příspěvku se podle § 4 odst. 3 citovaného zákona vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 4 odst. 5 citovaného zákona ve spojení s § 2 odst. 1 písm. f) vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) platí, že výše denní sazby pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru od 1 000 cm3 do 1 350 cm3 činí 35 Kč. Výpočet je tvořen příslušnou zákonnou denní sazbou vynásobenou počtem dní, za které nebylo pojištění odpovědnosti hrazeno, tedy se jedná konkrétně o částku 35 Kč x 101 dní, tj. 3 535 Kč. V souvislosti s uplatněním předmětného nároku vznikl žalobkyni nárok dožadovat se v souladu s § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve spojení s ustanovením § 2a citované vyhlášky nákladů spojených s mimosoudním vymáháním pohledávky ve výši 300 Kč.9. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal se splněním svých povinností vůči žalobkyni do prodlení, nárokuje žalobkyně po žalovaném zcela po právu i zákonný úrok z prodlení z jí požadované částky v celkové výši 3 535 Kč postupem podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle nařízení vlády výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.10. Soud v daném případě posoudil, že nárok č. 1 žalobkyně má oporu v citovaných ustanoveních zákona, zejména § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve spojení s ustanovením § 1 odst. 2 téhož zákona. Žalovaný nesplnil svou zákonnou povinnost, v důsledku čehož vznikl žalobkyni nárok na příspěvek a nárok na náhradu nákladů spojených s mimosoudním vymáháním pohledávky dle citovaných předpisů, jejichž výše má oporu v ustanovení citovaného zákona a prováděcí vyhlášky.11. Soud z těchto důvodů nároku žalobkyně v plném rozsahu vyhověl.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 642 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 190 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 787 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.13. S ohledem na skutečnost, že poplatek za žalobu činí dle položky č. , hodnota, bodu 1 písm. a) a položky 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků 1 190 Kč, a žalobkyně uhradila pouze částku 952 Kč, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku