10 C 116/2025-42 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobce se po žalované domáhá zaplacení částky 207 985,25 Kč s příslušenstvím s tím, že má jít o neuhrazenou cenu (odměnu) za jím provedené práce, provedené na základě s žalovanou konkludentně uzavřené smlouvy o dílo, a to konkrétně prací provedených na pozemcích parc. č. , hodnota, a parc. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, , za něž žalobce posléze žalované vystavil celkem tři faktury, jež ovšem žalovaná přes opakované výzvy neuhradila.2. Ve věci vydal zdejší soud dne , datum, platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná včasný odpor, ve kterém uvedla, že žalobcem uplatněný nárok neuznává, přičemž zdůraznila, že je obtížné se k dané věci jakkoliv konstruktivně vyjádřit za situace, kdy z předmětné žaloby nevyplývají žádné konkrétní skutečnosti, přičemž připomněla, že důkazní břemeno ohledně tvrzení, že mezi účastníky byla konkludentně uzavřena smlouva o dílo, nese v celém rozsahu žalobce. Žalovaná přitom rovněž poukázala na fakt, že daňovými doklady není možno prokázat existenci jakéhokoliv závazkového vztahu, a pouze se pozastavila nad tím, že žalobce měl provádět další práce i za situace, kdy mu nebyly již splatné faktury proplaceny. Žalovaná proto sporuje uzavření smluv, jejich obsah, samotné poskytnutí plnění, případně pak rozsah poskytnutého plnění i tvrzenou výši ceny díla.3. Při prvním jednání dne , datum, byl žalobce (jehož právní zástupce se z jednání těsně před jednáním z časově kontextuálně ne zcela věrohodných důvodů omluvil) poučen, že má-li být se svou věcí plně úspěšný, respektive nemá-li být žaloba v úplnosti zamítnuta, musí žalobu doplnit tak, aby z ní bylo zjevné, kdy byla dovolávaná smlouva o dílo uzavřena (případně uzavírána) a jaké byly (podstatné) náležitosti této smlouvy, tedy v prvé řadě, jak byla řešena otázka ceny díla, dále jaký byl předmět díla, sjednání způsobu předání díla a splatnosti ceny díla. K doplnění žaloby přitom soud poskytl žalobci lhůtu 30 dnů s tím, že po uplynutí této lhůty již nebude možno ze strany žalobce předkládat nová skutková tvrzení ani označovat nové důkazy.4. V poskytnuté třicetidenní koncentrační lhůtě žalobce žalobu nikterak nedoplnil (ani neuvedl žádné důvody, které by doplnění bránily), na odročené jednání dne , datum, se nicméně dostavil spolu se svým v záhlaví označeným advokátem, přičemž až při jednání byla žalující stranou soudu předložena příslušná plná moc ze dne , datum, .5. Jelikož měl soud z dále uvedených důvodů při jednání dne , datum, za to, že žalobcem nově označené důkazy (a případně i nová tvrzení) byly označeny (a předložena) po marném uplynutí koncentrační lhůty, připustil nad rámec žalobcem předložených listinných důkazů toliko žalobcovu účastnickou výpověď, ve které se žalobce k okolnostem dovolávané smlouvy o dílo vyjádřil tak, že jej „jednou ve stavebninách oslovil pan , jméno FO, s tím, zda by pro něj neudělal nějakou práci (omítky, sádrokartony atd.)“. V návaznosti na toto vyjádření žalobce k výslovnému dotazu soudu uvedl, že pan , jméno FO, „netvrdil, že jedná za společnost , právnická osoba, “, žalobce pouze zpětně – když nikdo za provedené práce neplatil – dospěl k závěru, že pan , jméno FO, musel jednat za žalovanou.6. S ohledem na obsah rekapitulované účastnické výpovědi soud (toliko pro úplnost) provedl žalobcem předložené listinné důkazy, ze kterých se podává, že žalobce fakturou č. , hodnota, ze dne , datum, žalované fakturoval za provedené stavební práce s dopravou částku 104 500 Kč, fakturou č. , hodnota, ze dne , datum, požadoval zaplacení částky 66 550 Kč a fakturou č. , hodnota, ze dne , datum, zaplacení částky 36 935,25 Kč. Předžalobní výzvou ze dne , datum, pak žalobce vyzval žalovanou k uhrazení (žalované) částky 207 785,25 Kč.7. Na základě provedených důkazů dospěl soud ke skutkovému zjištění, že žalobce v nespecifikované době jednal s panem , jméno FO, , se kterým se domluvil na provedení stavebních prací; poté, co pan , jméno FO, žalobci neplatil, požadoval žalobce zaplacení provedených prací po žalované, neboť dospěl k – mylnému – závěru, že pan , jméno FO, jednal za žalovanou. V této souvislosti postačí uvést, že , jméno FO, není a v rozhodné době nebyl jednatelem žalované a současně žalující strana ani nepředložila žádný důkaz, ze kterého by bylo možno mít za to, že pan , jméno FO, byl oprávněn jednat za žalovanou, resp. že žalobce mohl legitimně předpokládat, že pan , jméno FO, za žalovanou skutečně – právně – jedná.8. Jde-li o právní hodnocení věci, je namístě uvést následující skutečnosti.9. Na základě samotné žaloby byl namístě závěr, jak důvodně namítala žalovaná v odporu, že žalobce neunáší břemeno tvrzení (tím méně pak břemeno důkazní), soud jej proto poučil při prvém jednání ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), že pro úspěch ve věci je třeba žalobu doplnit shora citovaným způsobem. Soud přitom koncentraci řízení (viz § 118b o. s. ř.) odsunul poskytnutím lhůty 30 dnů a poučil žalobce, že po uplynutí této lhůty již nebude moci předkládat nová skutková tvrzení ani označovat nové důkazy. Jelikož žalobce byl o koncentraci poučen jak v předvolání k prvému jednání, tak před skončením prvního jednání, nastala koncentrace uplynutím lhůty, která byla žalobci poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc a k podání návrhů na provedení důkazů, neboť žalobce v koncentrační lhůtě žalobu nikterak nedoplnil. Pokud jde o jím navrhované doplnění dokazování učiněné při jednání dne , datum, , postačí zaznamenat, že návrhy nesplňovaly žádnou z výjimek koncentrace, a proto soud tyto důkazní návrhy zamítl.10. Za dané procesní situace se nabízelo žalobu zamítnout pro neunesení obou břemen, jež žalobce tíží (tedy tvrdit a tvrzené prokazovat).11. Soud nicméně připustil účastnickou výpověď žalobce, neboť tento důkaz označil žalobce již v původní žalobě.12. Paradoxně právě tento důkaz – viz výše – přivedl soud k závěru, že žalobce nejenže neunáší břemeno tvrzení, ale svou účastnickou výpovědí naopak jasně vyvrací své tvrzené, že uzavřel – byť konkludentně – smlouvu právě se žalovanou, neboť jasně uvedl, že případná smluvní ujednání uzavřel s osobou , jméno FO, , aniž by bylo zjevné, jaký je jeho formální vztah právě k žalované obchodní společnosti. Soud tak na základě žalobcova sdělení zjistil, že ten, kdo byl označen jako žalovaný, není účastníkem (toliko tvrzeného) hmotněprávního vztahu. U žalované je tudíž dán nedostatek pasivní věcné legitimace. V této souvislosti je namístě pro stručnost odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2017 sp. zn. 32 Cdo 513/2017, ve kterém dovolací soud uvedl, že tzv. věcnou legitimací se rozumí stav vyplývající z hmotného práva, kdy strany řízení jsou subjekty hmotněprávního poměru, o němž se v řízení jedná. Hovoří se o aktivní věcné legitimaci na straně žalobce a pasivní věcné legitimaci na straně žalovaného. Nedostatek aktivní věcné legitimace znamená, že žalobce není nositelem hmotněprávního oprávnění, a nedostatek pasivní věcné legitimace potom znamená, že žalovaný není nositelem hmotněprávní povinnosti, o kterou v řízení jde. Není-li žalobce osobou podle hmotného práva oprávněnou, tedy není aktivně věcně legitimován, či není-li žalovaný osobou podle hmotného práva povinnou, tedy není pasivně věcně legitimován, jsou dány předpoklady pro zamítnutí žaloby.13. Protože tedy žalovaná není – prizmatem obsahu vyjádření samotného žalobce – pasivně věcně legitimována, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.14. Pro úplnost soud uvádí, že sice nepřehlédl tvrzení žalobce, že s panem , jméno FO, jednal „ve stavebninách“, tedy v určité provozovně (která by případně mohla být provozovnou žalované), jelikož však žalobce jakožto podnikající fyzická osoba nemohl být – prizmatem principu profesionality – ani hypoteticky v dobré víře, že pan , jméno FO, jedná za žalovanou, nemohlo být v dané věci aplikováno ustanovení § 430 odst. 2 občanského zákoníku, a proto nebyl prostor ani pro případné dokazování, zda uváděná provozovna nebyla provozovnou žalované.15. Pouze zcela nad rozhodný rámec věci je možno (žalobci případně na vysvětlenou) uvést, že za situace, kdy sám žalobce de facto připustil, že si není jistý, s kým přesně vstoupil do závazkového právního vztahu definovaného dovolávanou smlouvou o dílo, se závěr o nedůvodnosti žaloby jeví jako plně opodstatněný a jen stěží vyvratitelný případnými dalšími tvrzeními (a je prokazujícími důkazy). Současně platí, že i kdyby se mělo v posledku prokázat, že skutečným beneficientem žalobcem provedených prací byla vskutku žalovaná obchodní společnost, nebylo by ze shora zaznamenaných důvodů možno žalobě ani tak vyhovět, a to právě proto, že dosavadní žalobcem předložená tvrzení vylučují závěr o pasivní věcné legitimaci žalované obchodní společnosti.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zcela úspěšné žalované přiznal nárok na náhradu všech – účelně – vynaložených nákladů řízení v celkové výši 51 678 Kč. Tyto náklady sestávají z ná