19 C 17/2026-47 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhá vydání věci (dále též jen „plynoměr“), která je umístěna v místě spotřeby na adrese: , adresa, , resp. na pozemku, který je ve vlastnictví žalovaného. Žalobkyně se před podáním žaloby opakovaně neúspěšně snažila provést demontáž daného plynoměru, žalovaný však jeho demontáž neumožnil, přestože byl opakovaně vyzván k jeho zpřístupnění, respektive vydání.2. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 13. 2. 2026 č. j. 19 C 17/2026-45 byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil k věci samé a aby uvedl, zda souhlasí s tím, že soud rozhodne ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřil, byly tak (byť toliko fikcí) splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), neboť soud po prostudování předmětného návrhu a žalobkyní předložených důkazů dospěl – za dané procesí situace – k závěru, že žalobě je možno v úplnosti vyhovět.3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, v prvé řadě protokolem o osazení plynoměru ze dne , datum, , dvěma protokoly o neúspěšném pokusu o demontáž plynoměru (ze dne , datum, a ze dne , datum, ), Oznámením o neoprávněném odběru plynu ze dne , datum, a ze dne , datum, , Žádostí o ukončení distribuce plynu ze dne , datum, a předžalobní výzvou ze dne , datum, (srov. č. l. 4-17).4. Na základě těchto listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně měla podle § 71 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), povinnost vybavit dané odběrné místo, jež se nachází na pozemku žalovaného (žalovaný je většinovým spoluvlastníkem), měřicím zařízením – plynoměrem, přičemž v důsledku předchozí situace, kvalifikované podle ustanovení § 74 odst. 1 písm. b) energetického zákona jako neoprávněný odběr, došlo k ukončení dodávek plynu do daného odběrného místa. Protože současně žalovaný neposkytl součinnost a nezpřístupnil měřidlo (plynoměr) žalobkyni, došlo v souladu s ustanovením § 119 odst. 4 písm. b) vyhlášky Energetického regulačního úřadu č. 349/2015 Sb., o Pravidlech trhu s plynem, patnáctým dnem od podání žádosti k ukončení smlouvy o sdružených dodávkách plynu.5. Jelikož tedy nejpozději ke dni , datum, mělo dojít k ukončení dodávek plynu (resp. ukončení smlouvy o sdružených dodávkách plynu), měl žalovaný povinnost umožnit demontáž měřicího zařízení – ve vlastnictví žalobkyně jakožto distributora plynu, tuto svoji povinnost však žalovaný nesplnil, žalovaný tak má nadále povinnosti vydat žalobkyni předmětný plynoměr, jenž je v jejím vlastnictví, resp. žalobkyně má právo požadovat jeho vydání.6. Za dané důkazní situace (kdy žalovaný v důsledku své procesní pasivity nikterak nesporuje listinnými důkazy prokázaná tvrzení žalobkyně), tak má soud za to, že v dané věci jsou splněny podmínky předvídané v ustanovení § 1040 občanského zákoníku ve spojení s ustanoveními § 71 odst. 6 a § 74 odst. 4 písm. d) energetického zákona, a rovněž s přihlédnutím k obsahu vyhlášky č. 349/2015 Sb., pročež je namístě závěr, že žalovaný bezdůvodně zadržuje věc ve vlastnictví žalobkyně (srov. přiměřeně § 71 odst. 1 a 8 energetického zákona), a tudíž je povinen jí tuto věc vydat, tedy postupovat způsobem specifikovaným v prvním výroku tohoto rozsudku.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 10 591 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 9 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), sestávající z částky 2 300 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu a jednoho úkonu uvedeného v ustanovení § 11 odst. 2 advokátního tarifu, včetně tří paušálních náhrad výdajů v celkové výši 1 350 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu, zvýšená o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 100 Kč ve výši 1 491 Kč.