20 C 206/2025-57 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobou podanou dne , datum, u zdejšího soudu se žalobkyně domáhala vydání skříně na spisy , název zboží, (trezor) zakoupené od společnosti , právnická osoba, za 15 869 Kč. Tuto skříň žalobkyně umístila na počátku roku 2023 do nemovitosti ve vlastnictví žalované – , adresa, , , adresa, . Žalobkyně tuto nemovitost v rámci své podnikatelské činnosti na základě nájemních smluv uzavřených s předchůdcem žalobkyně , jméno FO, , bytem , adresa, , který je synem žalované. Nájemní vztah byl ukončen dne , datum, , kdy žalobkyni v nemovitosti zůstala řada věci mj. i výše uvedený trezor. Žalobkyně se opakovaně domáhala po žalované i jejím předchůdci vydání předmětné věci, bez úspěchu. Dle mínění žalobkyně se trezor nadále nachází v dotčené nemovitosti. Žalovaná se v rámci šetření PČR měla nechat slyšet, že trezor je ochotna vydat, pokud žalobkyně prokáže vlastnické právo k trezoru.Žalovaná k žalobě uvedla, že ve věci není pasivně legitimovaná. Vlastníkem nemovitosti nebyla v dotčené době vlastníkem nemovitosti. Nadto se nejednalo o období roku 2023, nýbrž 2022. Užívání nemovitosti žalobkyní skončilo dne , datum, . Žalobkyně proto nemohla na počátku roku 2023 skříň do nemovitosti umístit. Žalovaná nemovitost nabyla v prosinci 2023, kdy jejím vlastníkem je dosud. Trezor nikdy neměla ve svém držení.Účastnici učinili nesporným, že nemovitost na adrese , adresa, je aktuálně ve vlastnictvím žalované, která nemovitost nabyla na přelomu let 2023/2024.Žalovaná v rámci svého účastnického výslechu uvedla, že nemovitost nabyla v prosinci 2023 od syna , jméno FO, na základě kupní smlouvy. V té době byla v nájmu v prvním patře nemovitosti, žalobkyně měla pronajatý zbytek nemovitosti. O tom, že se trezor v nemovitosti nachází zjistila v době, kdy nájem žalobkyně končil. Žalobkyně trezor umístila do prvního patra nemovitosti – tedy do prostor, které měla v nájmu žalovaná. Krom toho tam měla v té době bez jejího svolení kancelář a pokoje pronajímala třetím osobám. Když byla v dotčené věci kontaktována PČR a zjistila, že tam trezor je, tak vyzvala žalobkyni, ať doloží vlastnické právo k trezoru. O tom, že žalobkyně trezor chce věděla od PČR, neměla ale za prokázané vlastnické právo žalobkyně k trezoru, a proto jej tehdy nevydala. Nadto se po žalobkyni také domáhala vydání dvou násypek. Tím věc před PČR skončila. Kde se nyní trezor nachází neví, osobně jej viděla v době šetření PČR. Nikdy se o něm se synem nebavila. Nájem žalobkyně započal v květnu 2022 a byl prodlužován každý měsíc až do měsíce září 2022.Jednatel žalobkyni při účastnickém výslechu uvedl, že jejich nájem v nemovitosti začal v květnu 2022 a byl prodlužován každý měsíc po předchozí špatné zkušenosti žalované. V září 2022 se měla podepsat smlouva o prodloužení nájmu o jeden rok. Žalovaná si však vše pět minut před podpisem smlouvy rozmyslela, vykázala je z objektu, který znepřístupnila a vyměnila zámky. Zavolali PČR, za jejichž přítomnosti si mohli odnést některé věci, ale trezor byl příliš velký na to, aby jej bylo možno transportovat. Byli se žalovanou domluveni, že zbytek věcí si odvezou druhý den, ale žalovaná již nebyla v ten den kontaktní. Opětovně volali PČR, která po ní pátrala. Nakonec se zjistilo, že usnula na hotelu a k předání věcí nedošlo. Na hotel je nepustila s tím, že nemají smlouvu prokazující vlastnictví a trezor si odvést nemohli. Se synem žalované se nikdy nesetkal, nikdy s ním nejednal. Všechna jednání probíhala přes žalovanou, také jí platili nájem ve výši 30 000 Kč měsíčně. Vlastní vyhotovení nájemní smlouvy nemá k dispozici, protože byla v trezoru nebo v jeho kanceláři. Trezor umístili do prvního patra budovy.Z faktury č. , hodnota, vyplynulo, že žalobkyně zakoupila předmětný trezor za částku 14 990 Kč.Z vyrozumění PČR č.j. , spisová značka, ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná při podání vysvětlení Policii ČR sdělila, že trezor je ochotna vydat žalobkyni, pokud k němu prokáže vlastnické právo.Z nájemní smlouvy z , datum, soud zjistil, že žalobkyně jako nájemce uzavřela , jméno FO, jako pronajímatelem nájemní smlouvu k užívání nemovitosti na adrese , adresa, , kdy pronajata byla celá nemovitost vyjma prvního patra. Nájem byl sjednán do , datum, .Z ostatních listinných důkazů soud žádné další skutečnosti rozhodné pro toto řízení nezjistil.Žalobkyně po poučení soudu podle § 118a odst. 3 o.s.ř., že soud nemá za prokázané, že trezor je aktuálně v držbě žalované navrhla provedení důkazu spisu PČR OOP , adresa, sp. zn. , spisová značka, . Z dotčeného spisu však soud žádné skutečnosti rozhodné pro toto řízení nevyplynuly a žalobkyně po opětovném poučení soudu žádné další důkazy nenavrhla.Zástupce žalobkyně závěrem navrhl, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. V době, kdy proběhlo šetření PČR měla žalovaná trezor ve své dispozici. Nemohou však dokázat, že jej má aktuálně v držbě s ohledem na to, že žalobkyně nemá do nemovitosti přístup. Ostatně je otázkou, zda jej žalovaná v mezidobí nepřemístila.Zástupce žalované závěrem navrhl, aby soud žalobu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.V prvé řadě je třeba uvést, že soud má za to, že žalovaná byla ve věci pasivně legitimovaná – z provedeného dokazování vyplynulo, že trezor měl být původně umístěn v části nemovitosti, které měla v nájmu žalovaná a následně celá nemovitost přešla do jejího vlastnictví.V projednávané věci však žalobkyně neprokázala, že žalovaná nyní neprávem zadržuje trezor patřící žalobkyni. Žalovaná tvrdí, že trezor aktuálně v její držbě není a neví kde se nachází. Je proto na žalobkyni, aby soudu prokázala, že trezor je v dispozici žalované. Z provedeného dokazování pouze vyplynulo, že trezor se v roce 2023 nacházel v nemovitosti, nikoli kde se nachází nyní. Žalobkyně ani po opakované výzvě soudu ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. žádné důkazy, které by držbu trezoru žalovanou prokazovaly, soudu nenavrhla. Proto byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 060,64 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 990 Kč sestávající z částky 1 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 1 700 Kč za písemné vyjádření ze dne , datum, , z částky 1 700 Kč za účast na jednání soudu dne , datum, a z částky 1 700 Kč za účast na jednání soudu dne , datum, včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a, cestovní náhrada v celkové výši 7 979,04 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 3 989,52 Kč za 300 ujetých km v částce 2 489,52 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,2 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 500 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 3 989,52 Kč za 300 ujetých km v částce 2 489,52 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,2 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 500 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 579,04 Kč ve výši 3 481,60 Kč. Soud při stanovení tarifní hodnoty vycházel z prokázané ceny věci z předložené pořizovací faktury ve výši 14 990 Kč.