10 C 258/2020-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 9 492,31 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě Smlouvy o zápůjčce, uzavřené dne 18.3.2014, mezi právní předchůdkyní žalobkyně – [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. (dále i jen banka) a žalovaným. Na podkladě této smlouvy poskytla banka žalovanému zápůjčku ve výši 9 492,31 Kč, a to bezhotovostně převodem na účet žalovaného. Smluvní strany si dohodly (zejména v čl. 3 Smluvních podmínek, které byly nedílnou součástí uzavřené smlouvy), že smlouva je považována za uzavřenou okamžikem, kdy banka poskytne žalovanému zápůjčku, na základě jeho žádosti a následném schválením půjčky bankou. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách banky, resp. formou textové zprávy SMS. Odesláním žádosti o půjčku žalovaný potvrdil, že se seznámil se Smluvními podmínkami, jejich přílohami a s informacemi v nich uvedených ve smyslu § 5 a 6 zákona o spotřebitelském úvěru, které tvořily nedílnou součást podmínek a byly k dispozici na internetových stránkách, a že s nimi v plném rozsahu souhlasí. V této žádosti žalovaný rovněž uvedl údaje o svém rodném čísle, čísle dokladu totožnosti a čísle svého bankovního účtu. Žalovaný se zavázal dle Smluvních podmínek vrátit zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky bance do 14.4.2014. Žalovaný neuhradil nic, dnem 15.4.2014 se dostal do prodlení, proto žalobkyně požaduje po žalovaném kromě vrácení žalované částky, rovněž zákonný úrok z prodlení. [příjmení] se pak následně dohodla se žalobkyní na úplatném postoupení pohledávky za žalovaným, což bylo žalovanému písemně oznámeno. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z žalobkyní předložených důkazů učinil soud skutkový závěr, že dle smluvních podmínek pro úvěrové smlouvy [příjmení] [příjmení] se úvěrová smlouva považuje za uzavřenou a akceptovanou ze strany banky ve chvíli, kdy klient obdrží výši úvěru, o kterou žádal na základě úvěrové smlouvy, kdy v žádosti o úvěrovou smlouvu na internetových stránkách banky klient musí zvolit požadovanou výši úvěru, dobu splatnosti a předložit všechny požadované osobní údaje a dále potvrdit prostudování smlouvy s akceptací. K uzavření smlouvy výše zmíněným způsobem nedošlo, neboť žalobkyně neprokázala, že žalobkyně, případně její právní předchůdkyně, poskytla ze svého účtu právě na účet žalovaného žalovanou částku ve výši 9 492,31 Kč, tedy, že žalovaný tuto částku obdržel. Uzavření smlouvy tedy nebylo prokázáno. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná. Žalobkyně v řízení neprokázala svá tvrzení o vzniku závazku ze smlouvy, uzavřené mezi právní předchůdkyni žalobkyně a žalovaným, neprokázala ani tvrzení o převodu žalované částky ze svého účtu, respektive z účtu její právní předchůdkyně ve prospěch účtu žalovaného, čímž neprokázala, že žalovaný částku 9 492,31 Kč obdržel. Povinnost důkazní je na straně účastníka, který tvrdí a v tomto směru žalobkyně své břemeno neunesla a nese tedy následek v procesním neúspěchu. Žalobkyně v řízení označila a předložila důkazy, jimiž však svá tvrzení neprokázala, neboť z těchto důkazů nebyly po jejich zhodnocení prokázány tvrzené skutečnosti, přičemž soud byl při prvním jednání připraven poučit žalovaného o nedostatku důkazů k tvrzeným skutečnostem, žalobkyně se však jednání nezúčastnila, čímž nese odpovědnost za výsledek svého procesního neúspěchu. Pro neunesení důkazního břemene byla tedy žaloba žalobkyně v celém rozsahu zamítnuta. 5. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měl úspěch žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.