42 C 309/2020-19 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 8 733 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši a z částek specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku, které měla žalovaná dlužit žalobkyni, když tato dodávala žalované pro potřeby domácnosti na základě smlouvy do jejího odběrného místa na adrese [adresa žalované], jednak elektřinu, a žalovaná se zavázala za dodávanou komoditu zaplatit dle ceníku žalobkyně platného pro dané fakturační období se splatností uvedenou na faktuře. Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, podle nichž měla žalobkyně právo účtovat za každou odeslanou upomínku poplatek ve výši 240 Kč. Provedená dodávka elektřiny za období od 8. 12. 2017 do 12. 12. 2018 byla vyúčtována fakturou VS: 7342203300 splatnou dne 31. 12. 2018 v částce 570 Kč, další dodávka elektřiny za období od 22. 1. 2019 do 2. 8. 2019 byla vyúčtována fakturou VS: 7342200400 splatnou dne 26. 8. 2019 v částce 4 615 Kč, ani na jednu z těchto faktur žalovaná ničeho žalobkyni neuhradila. Vedle toho pro včasné neuhrazení dalších faktur pak žalobkyně zaslala dne 7. 2. 2019, 28. 3. 2019, 5. 4. 2019, 21. 5. 2019, 22. 5. 2019, 16. 7. 2019 a dne 18. 7. 2019 žalované upomínky, za které si vyúčtovala vždy částku 240 Kč. Kromě toho pak žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 13. 9. 2017 smlouvu o dodávce plynu na výše uvedené adrese, přičemž žalovaná se rovněž zavázala za tuto komoditu hradit žalobkyni ceny dle platného ceníku žalobkyně. V období od 11. 12. 2018 do 8. 8. 2019 pak žalobkyně dodala žalované plyn, který vyúčtovala fakturou VS: 7342203300, splatnou dne 27. 8. 2019, a znějící na částku 1 868 Kč. Žádnou z těchto uvedených plateb však žalovaná doposud neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 3. 11. 2020 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne 30. 11. 2020 náhradním doručením – formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem souhlasila již v samotné žalobě. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, podle něhož žalobkyně na základě uzavřených dohod o odběru elektrické energie a odběru plynu mezi ní a žalovanou jednak v období od 8. 12. 2017 do 12. 12. 2018 a v období od 22. 1. 2019 do 2. 8. 2019 dodala žalované elektrickou energii, jejíž cenu vyúčtovala fakturami VS: 7342203300 splatnou dne 31. 12. 2018, a VS: 7342200400 splatnou dne 26. 8. 2019, v částkách 570 Kč a 4 615 Kč, vedle toho pro včasné neuhrazení dalších faktur pak žalobkyně zaslala dne 7. 2. 2019, 28. 3. 2019, 5. 4. 2019, 21. 5. 2019, 22. 5. 2019, 16. 7. 2019 a dne 18. 7. 2019 žalované upomínky, za které si v souladu se smlouvou vyúčtovala vždy částku 240 Kč, konečně pak za dodávku plynu v období od 11. 12. 2018 do 8. 8. 2019 vyúčtovala fakturou VS: 7342203300, splatnou dne 27. 8. 2019, částku 1 868 Kč. Žádnou z těchto plateb však žalovaná doposud neuhradila. 5. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 6. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v celém rozsahu a lze jí proto v celém rozsahu vyhovět. Soud má nejprve za to, že mezi stranami sporu byly platně uzavřeny kupní smlouvy na dodávku elektřiny a na dodávku plynu, a to dle ustanovení § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Na základě takto uzavřených smluv vznikl žalobkyni závazek dodávat žalované do sjednaného odběrného místa elektřinu a plyn a žalovaná se zavázala tyto komodity v daném místě odebírat a zaplatit za ně dohodnutou kupní cenu, z části jako regulovanou cenu stanovenou příslušným orgánem České republiky v dané oblasti cen. Tyto ceny měly být žalovanou hrazeny na základě vyúčtování (faktur), které bylo podle smluv splatné v konkrétním termínu uvedeném na vyúčtování. Součástí smlouvy o dodávce elektřiny pak bylo platné ujednání stran o povinnosti žalované platit stanovené poplatky, a to zejména poplatek za vystavení jednotlivé upomínky ve výši 240 Kč. Žalobkyně na základě uzavřené dohody mezi ní a žalovanou v období od 8. 12. 2017 do 12. 12. 2018 a v období od 22. 1. 2019 do 2. 8. 2019 dodala žalované jednak elektrickou energii, jejíž cenu vyúčtovala fakturami VS: 7342203300 splatnou dne 31. 12. 2018, a VS: 7342200400 splatnou dne 26. 8. 2019, v částkách 570 Kč a 4 615 Kč, vedle toho pro včasné neuhrazení dalších faktur pak žalobkyně zaslala dne 7. 2. 2019, 28. 3. 2019, 5. 4. 2019, 21. 5. 2019, 22. 5. 2019, 16. 7. 2019 a dne 18. 7. 2019 žalované upomínky, za které si v souladu se smlouvou vyúčtovala vždy částku 240 Kč, konečně pak v období od 11. 12. 2018 do 8. 8. 2019 dodala žalované plyn, jehož cenu vyúčtovala fakturou VS: 7342203300, splatnou dne 27. 8. 2019, na částku 1 868 Kč. S ohledem na uvedené proto žalovaná dluží žalobkyni právě částku 8 733 Kč. Jelikož žalovaná takto žalobkyni neuhradila za jí dodanou elektřinu a plyn uvedené částky, čímž tak řádně a včas nesplnila svůj závazek, dostala se tak s úhradou svého dluhu ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vždy dnem následujícího po dni splatnosti uvedených faktur do prodlení. S ohledem na uvedené skutečnosti proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalovanou tak proto zavázal k zaplacení celkem částky 8 733 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši, za dobu a z částek, specifikovaných ve výroku I. rozsudku shora, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, tj. tak, jak bylo žalobkyní požadováno. 8. Soudem stanovená třídenní lhůta k plnění od právní moci rozsudku pak má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., neboť v projednávané věci soud zejména vzhledem k nevýrazné výši a současně již dlouhé době trvání dluhu, jakož i dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalované k tomuto dluhu, žádné důvody pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek neshledal, když takové důvody nebyly současně v řízení účastníky ani tvrzeny. 9. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měla žalobkyně se svou žalobou plný úspěch, a proto je žalovaná ve smyslu shora citovaného ustanovení povinen nahradit jí všechny účelně vynaložené náklady celého řízení. V projednávané věci však soud v souladu s vyhl. č. 120/2014 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dne 7. 8. 2020, hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení, neboť jde v prvé řadě o žalobu, podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy jednotlivé žaloby mají podobu využitého vzoru a v zásadě se od sebe liší jen údaji o žalovaných, době vzniku žalovaného dluhu a někdy žalované částce, avšak základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její stylizace a formálního vyjádření je v podstatě zcela totožný a sepis této žaloby je tak spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby v pravém slova smyslu. Jde přitom o pohledávku, v rámci níž na jedné straně vystupoval spotřebitel, který byl současně fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky právního úkonu o jiném obsahu (typicky jde právě o smlouvy o přepravě, dodávky energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, pojistné smlouvy, úhradu regulačního poplatků apod.). Navíc v dané věci jde o předmět řízení, v rámci něhož peněžité plnění a tarifní hodnota nepřesahují hodnotu 50 000 Kč. S ohledem na uvedené proto soud dospěl k závěru, že je na místě žalobkyni za její tři úkony právní pomoci, učiněné do podání návrhu (tzn. za zaslání předžalobní upomínky, za přípravu a převzetí zastoupení a za sepis žaloby) přiznat odměnu a režijní paušály dle vyhl. č. 120/2014 Sb. účinné od 1. 7. 2014. 10. Soud proto zavázal žalovanou nahradit žalobkyni náklady řízení