42 C 86/2020-59 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Manželka se podaným návrhem domáhala rozvodu manželství účastníků, které bylo uzavřeno dne 28. 6. 2019 před [stát. instituce], u manželky jako manželství třetí, u manžela jako manželství druhé, přičemž z tohoto manželství se žádné děti nenarodily. Návrh odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli sňatek po krátké známosti, zpočátku byl jejich vztah harmonický, nicméně postupem doby se začala projevovat rozdílná kultura účastníků, jejich rozdílné pohledy na způsobem vedení manželského života, na postavení ženy v manželství, rovněž tak se projevovala jazyková bariéra účastníků a nespokojenost manžela s životem v České republice. S ohledem na všechny tyto skutečnosti, které vedly mezi účastníky ke stále častějším konfliktům, manžel dne 11. 12. 2019 odcestoval zpět do Srbska s úmyslem tam zůstat. K tomuto dni účastnící přestali vést společný intimní život i společně hospodařit. Od té doby žádný z manželů neprojevil zájem o obnovení společného soužití. 2. Manžel ve svém písemném vyjádření uvedl, že s rozvodem souhlasí, také on považuje manželství účastníků za rozvrácené, když mezi manžely bývaly časté spory ohledně rozdílného pohledu na vedení manželského života, pro které se odstěhoval zpět do Srbska. K jednání nařízenému na 16. 12. 2020 se manžel nedostavil, řádně se však omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. 3. V dané věci se soud nejprve musel zabývat otázkou, zda je založena jeho pravomoc k projednání věci, když v řízení se vyskytl cizí prvek na straně manžela, který je občanem Srbska. Mezi Českou republikou a Srbskem přitom platí bilaterální smlouva uzavřená mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních,, která byla pro Českou republika publikována pod č. 207/1964 Sb. Podle č.l. 26 odst. 2 této smlouvy je-li v době podání návrhu jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, je pro řízení o rozvod příslušný soud smluvní strany, na jejímž území mají oba manželé bydliště, přičemž manželství lze zrušit rozvodem pouze z příčin a za podmínek, které jsou současně stanoveny právními řády obou smluvních stran. Vzhledem k tomu, že oba manželé měli poslední společné bydliště na území České republiky, má soud za to, že byla dána jeho pravomoc ve věci rozvodu jejich manželství rozhodnout. Místní příslušnost Okresního soudu ve Frýdku-Místku je pak dána podle § 383 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, když účastníci měli v obvodu tohoto soudu poslední společné bydliště. Pokud jde o hmotné právo, které bylo v dané věci použito, pak vzhledem k výše uvedenému znění smlouvy, které výslovně neřeší, jakého hmotného práva má být použito, soud aplikoval v souladu s zákonem č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění, české hmotné právo. Podle § 50 tohoto právního předpisu se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Podle § 49 zákona se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Hraniční určovatelé jsou v kolizní normě pro osobní poměry manželů stanoveny kaskádově tak, že se v prvé řadě použije hmotné právo státu, jehož mají oba manželé společné státní občanství, není-li takového, pak společný obvyklý pobyt, a není-li ani toho, pak lex fori (tj. české právo). S ohledem na tyto skutečnosti pak soud aplikoval pro rozvod daného manželství české hmotné právo, když v době zahájení řízení byl každý z manželů občanem jiného státu, stejně tak měli každý své bydliště na území jiného státu, avšak rozvod manželství probíhá před českým soudem. 4. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 5. Podle § 756 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 6. Po provedeném řízení dospěl soud s ohledem na zjištěný skutkový stav k závěru, že manželství účastníků je skutečně hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze přitom zejména vzhledem k postoji obou účastníků očekávat obnovení jejich manželského soužití, když účastníci spolu již delší dobu společně nežijí jako manželé, intimně se nestýkají a společně nehospodaří, ani spolu nebydlí a naopak žijí již zcela odděleně každý svým způsobem života, přičemž žádný z účastníků ani nemá v současné době zájem na obnovení společného manželského vztahu a oba účastníci tak již proto považují obnovení jejich společného manželského soužití za nemožné. Soud proto posoudil věc po právní stránce v souladu s výše citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když byly splněny všechny podmínky předpokládané ustanoveními § 755 a § 756 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a je na místě žalobě vyhovět a manželství účastníků rozvést. Z těchto důvodů tedy soud návrhu na rozvod manželství vyhověl a manželství účastníků rozvedl, a to aniž by ve smyslu § 389 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních, byl prováděn výslech účastníků řízení, neboť skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o rozvodu manželství jsou nepochybné z ostatních provedených důkazů i ze shodných tvrzení účastníků, o nichž pak není rozumný důvod pochybovat (k tomu blíže: nakladatelství C. H. Beck, zákon o zvláštních řízeních soudních, první vydání, 2015, str. 739 – 740). 7. Příčiny rozvratu manželství účastníků soud spatřuje na podkladě shodných skutkových tvrzení účastníků na straně obou účastníků v jejich rozdílných kulturních zásadách a názorech na způsob vedení manželského života a v neschopnosti se v tomto směru dobrat ke kompromisu, jakož i v jazykové bariéře mezi nimi. 8. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 23 zák. č. 292/2013, o zvláštních řízeních soudních, podle kterého bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení; náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Vzhledem k tomu, že soud v daném případě neshledal žádné důvody (tj. okolnosti případu či poměry účastníků), které by odůvodňovaly aplikaci věty druhé předmětného zákonného ustanovení, a tedy přiznání práva na náhradu nákladů řízení kterémukoli z účastníků a navíc jak manželka, tak manžel se vzdali, výslovně práva na náhradu nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.