11 C 18/2020-18 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. [příjmení] návrhem doručeným soudu dne [datum] se manželka domáhala rozvodu manželství účastníků. 2. Manžel se podáním ze dne [datum] vyjádřil k návrhu na rozvod manželství účastníků tak, že s návrhem souhlasí. 3. Z výslechu účastníků bylo zjištěno, že soužití účastníků skončilo asi před 5 lety, od kdy se intimně nestýkají. V době před 3 lety účastníci společně obývali jeden byt, ale každý žil ve svém pokoji. Manžel se odstěhoval ze společné domácnosti v září 2020. Z manželství se narodily dvě děti, syn zemřel a dcera je již zletilá. Příčiny a důvody rozvratu manželství spatřují shodně v rozdílných názorech na hospodaření rodiny a na trávení volného času. Manželství oba považují za natolik rozvrácené, že obnova již není možná a jediným možným řešením je rozvod manželství. 4. Na základě shodných tvrzení účastníků, účastnického výslechu a provedených listinných důkazů, dospěl soud ke skutkovému závěru, že manželství účastníků bylo uzavřeno [datum] před Úřadem městského obvodu [příjmení], a to u manželky jako manželství prvé a u manžela jako manželství druhé. Za trvání manželství se účastníkům narodila již zletilá dcera [jméno], [datum narození]. Manželství účastníků bylo z počátku souladné, postupem doby se mezi manželi začaly projevovat problémy vyplývající z rozdílných názorů na hospodaření rodiny, na trávení volného času, což postupem doby vedlo mezi účastníky k citovému odcizení, v důsledku kteréhož je manželství účastníků již zhruba 5 let zcela nefunkční. Manželé přestali od roku 2015 společně hospodařit, intimně se stýkat i společně trávit volný čas, přičemž do roku 2017 obývali stále jeden byt, ale každý žil v jiném pokoji. Manžel se v září 2020 odstěhoval ze společného bytu a od té doby již žádný z manželů neprojevil zájem o obnovení soužití a oba manželé tak mají za to, že manželství je natolik neodčinitelně rozvráceno, že jediným možným řešením je rozvod jejich manželství. 5. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 6. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 7. Po provedeném dokazování dospěl soud s ohledem na zjištěný skutkový stav k závěru, že manželství účastníků je skutečně hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze přitom zejména vzhledem k postoji obou účastníků očekávat obnovení jejich manželského soužití, když účastníci spolu již delší dobu společně nežijí jako manželé, intimně se nestýkají a společně nehospodaří, ani spolu nebydlí a naopak žijí již zcela odděleně každý svým způsobem života, přičemž žádný z účastníků ani nemá v současné době zájem na obnovení společného manželského vztahu a oba účastníci tak již proto považují obnovení jejich společného manželského soužití za nemožné. Soud proto posoudil věc po právní stránce v souladu s výše citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když byly splněny všechny podmínky předpokládané ustanoveními § 755 a § 756 o. z. a je na místě žalobě vyhovět a manželství účastníků rozvést. Z těchto důvodů tedy soud návrhu na rozvod manželství vyhověl a manželství účastníků rozvedl. 8. Příčiny rozvratu manželství účastníků soud spatřuje na podkladě shodných skutkových tvrzení účastníků na straně obou účastníků v jejich neschopnosti dosáhnout kompromisu, pokud jde o hospodaření rodiny, způsob trávení volného času, což mezi účastníky vedlo postupem doby k vzájemnému citovému odcizení. 9. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 23 zák. č. 292/2013, o zvláštních řízeních soudních, podle kterého bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení; náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Vzhledem k tomu, že soud v daném případě neshledal žádné důvody (tj. okolnosti případu či poměry účastníků), které by odůvodňovaly aplikaci věty druhé předmětného zákonného ustanovení, a tedy přiznání práva na náhradu nákladů řízení kterémukoli z účastníků a navíc jak manželka, tak manžel se vzdali výslovně práva na náhradu nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.