16 C 232/2021-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

Předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částky specifikované ve výroku I. coby poplatků za ošetření na chirurgické ambulanci dne 12. 8. 2017, za ošetření na interní příjmové ambulanci dne 11. 6. 2017 a za ošetření na neurologické ambulanci dne 7. 6. 2017, přičemž dané ambulance provozuje žalobkyně a žalovaný své dluhy co do důvodu i výše uznal a zavázal se je splnit. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákonů č. 588/2020 Sb., 38/2021 Sb. a [číslo] Sb. (dále„ o. s. ř.“). Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovaného, aby se k této možnosti do 8 dnů od doručení výzvy také vyjádřil s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat jeho souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný nereagoval, přestože mu výzva byla účinně doručena. Soud založil rozsudek především na následujícím skutkovém stavu. Žalovaný ve dnech 7. 6. 2017, 11. 6. 2017 a 12. 8. 2017 písemně a co do důvodu i výše uznal dluhy vůči žalobkyni na regulačních poplatcích v celkové výši 270 Kč z důvodu svého ošetření na chirurgické ambulanci, interní příjmové ambulanci a na neurologické ambulanci a dluhy se zavázal splnit. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako právní povinnost žalovaného splnit žalobkyni uznané dluhy (§ 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Žalovaný totiž písemně a co do důvodu i výše dluhy uznal. Právním následkem uznání byl vznik vyvratitelné právní domněnky existence dluhu v okamžiku uznání (tamtéž). To znamená, že pokud by žalovaný chtěl existenci dluhu popřít, musel by jeho neexistenci tvrdit a prokázat. To se nestalo. V uznání dluhu není uvedeno, dokdy se žalovaný zavázal dluhy splnit. Zákon výslovně nezakotvuje okamžik splatnosti regulačního poplatku (§ 16a zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění ve znění pozdějších předpisů., dále„ v. z. p.“). Podle § 16a odst. 1 v. z. p. je„ pojištěnec, anebo za něj jeho zákonný zástupce, povinen hradit poskytovateli regulační poplatek ve výši 90 Kč za využití lékařské pohotovostní služby nebo pohotovostní služby v oboru zubní lékařství (dále jen„ pohotovostní služba“).“ Z toho je patrno, že žalovanému vznikla právní povinnost zaplatit vždy v okamžiku využití lékařské pohotovostní služby. Efektivitě a smysluplnosti zákona by odporovalo, kdyby se z pohledu žalobkyně jednalo o pouhé právo v naturální podobě, nikoli právní nárok. Úmyslem zákonodárce nepochybně bylo docílit ideálního stavu, kdy ošetřený pacient vzápětí splní svůj dluh na místě. Tomu odpovídá pravidlo, aby byl dluh splatný ihned. To znamená, že ještě ve dnech jednotlivých ošetření se jeho dluhy staly splatnými a staly se z nich právní nároky. Soud žalobkyni přiznal též úrok z prodlení, v němž se žalovaný ocitl ode dnů následujících, tedy 8. 6., 12. 6. a 13. 8. 2017 (§ 1970 první věta o. z.). A to ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 8,05 % ročně (§ 1970 druhá věta o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost žalované pohledávky. Vzhledem k pasivitě žalovaného proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) Z těchto důvodů soud žalobkyni výrokem I. přiznal celou žalovanou částku. Výrok II. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, odst. 2, 142a odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem odeslala předžalobní upomínku a protože byla ve sporu plně úspěšná. Náklady sestávají ze soudního poplatku 400 Kč podle Položky 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů a z nákladů vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby až do žaloby včetně soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 1 písm. a) – c), bodu 1., paušální náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 1 písm. a) – c) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Soud tedy aplikoval snížené sazby, protože je mu z úřední činnosti známo, že v těchto právně i skutkově jednoduchých věcech žalobkyně opakovaně podává stejně formulované žaloby lišící se prakticky jen osobou žalovaného, výší a splatností pohledávky. Protože je advokátka žalobkyně plátkyní DPH, připočítal soud k nákladům též 189 Kč jako náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.). Celkové náklady tedy činí 1 489 Kč. Žalovaný má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátce jako její zástupkyni (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů; náhrada za DPH převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 200 Kč; 100 Kč; předžalobní upomínka; § 11 odst. 1 písm. d); 200 Kč; 100 Kč; žaloba; § 11 odst. 1 písm. d); 200 Kč; 100 Kč; 189 Kč Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám.