16 C 233/2021-29 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částky specifikované výrokem I. jakožto žalovanou dne 17. 7. 2019 písemně a co do důvodu i výše uznaného dluhu ve výši 9 478 Kč. 2. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákonů č. 588/2020 Sb., 38/2021 Sb. a [číslo] Sb., dále„ o. s. ř.“ Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovanou, aby se k této možnosti do 10 dnů od doručení výzvy také vyjádřila s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat její souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná nereagovala, přestože jí výzva byla účinně doručena. 3. Soud založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Dne 17. 7. 2019 žalovaná vůči žalobkyni písemně a co do důvodu i výše uznala dluh ve výši 9 478 Kč, který se jí zavázala splatit v osmi měsíčních splátkách po 1 000 Kč a devátou ve výši 1 478 Kč, přičemž první byla splatná 5. 8. 2019 a příštích osm pak vždy 3. dne v kalendářním měsíci konče 3. 4. 2020, to vše bez úroku. 4. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. z.“), jako povinnost žalované splnit žalobkyni uznaný dluh. Žalovaná totiž dne 17. 7. 2019 písemně a co do důvodu i výše dluh ve výši 9 478 Kč uznala. Právním následkem uznání byl vznik vyvratitelné právní domněnky existence dluhu v okamžiku uznání (§ 2053 o. z.). To znamená, že pokud žalovaná chtěla existenci dluhu popřít, musela jeho neexistenci tvrdit a prokázat. A to se nestalo. Žalovaná pouze uvedla, že šlo původně o dluh vůči [právnická osoba], který neměl být nikdy postoupen, že jí bylo vyhrožováno exekucí, byla ve finanční tísni a že zapůjčenou částku„ přeplatila.“ To ovšem nebyly relevantní námitky. Postoupení pohledávky je právem jejího věřitele, zaručeným zákonem (§ 1879n o. z.). Dlužník tedy zásadně nemá právo promlouvat do toho, zda bude či nebude postoupena novému věřiteli. Právem věřitele je rovněž exekuční návrh (viz např. § 251 odst. 1 první věta o. s. ř.). Nešlo tudíž o bezprávní výhružku. Žalovaná prokázala - a vyplynulo to i z tvrzení žalobkyně – že od okamžiku podepsání uznání dluhu zaplatila žalobkyni 4 650 Kč. Tuto částku žalobkyně zohlednila v částce žalované. Platby, které uznání dluhu předcházely, nebyly relevantní, protože nebyly žalovány. Případná finanční tíseň není důvodem k zániku dluhu (§ 1764 první věta o. z.). Protože žalovaná nezaplacení žalobkyní tvrzených splátek nepopřela, vyšel soud ze skutkového zjištění, že se dostala do prodlení a že jí tak vznikla povinnost zaplatit i úrok z prodlení (§ 1970 první věta o. z.). Žalobkyně úrok požadovala až ode dne následujícího den splatnosti poslední splátky, a to ve výši 10 % ročně, tedy v souladu se zákonem (§ 1970 druhá věta o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost žalované pohledávky. Vzhledem k relevantní pasivitě žalované proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) Z těchto důvodů soud žalobkyni výrokem I. přisoudil celou žalovanou částku. 5. Výrok II. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, odst. 2, 142a odst. 1, 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem žalované odeslala předžalobní upomínku a protože byla ve sporu plně úspěšná. Náklady sestávají ze soudního poplatku 400 Kč podle Položky 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů a z nákladů vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby až do žaloby včetně soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 1 písm. a) – c), bodu 1., paušální náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 1 písm. a) – c) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Soud tedy aplikoval snížené sazby, protože je mu z úřední činnosti známo, že v těchto právně i skutkově jednoduchých věcech advokát žalobkyně opakovaně podává žaloby lišící se prakticky jen osobou žalovaného, výší a splatností pohledávky. Soud však nesnížil mimosmluvní odměnu za předžalobní výzvu podle vyúčtování předloženého žalobkyní, neboť rozhodování o nákladech řízení podléhá principu oficiality a vyšetřovacímu (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.). Přestože šlo o jednoduchou výzvu k plnění ve smyslu § 11 odst. 2 písm. h) a. t., nelze odměnu snížit na polovinu podle návětí § 11 odst. 2 a. t. Tato část § 11 totiž navazuje na sazby mimosmluvní odměny podle § 7, nikoli § 14b již proto, že ustanovení § 14b se v a. t. ocitlo později, než § 11 odst. 2. V § 14b zákonodárce reagoval na obchod s malými pohledávkami a zisk plynoucí nabyvatelům pohledávek, spíše než z pohledávky samotné, z nákladů soudního řízení. Jeho hlavním cílem tedy bylo snížit v těchto případech odměnu za zastoupení a režijní paušál. Tento cíl splnil stanovením konkrétních cílových částek. To znamená, že co do výše odměny za zastoupení a paušální náhrady hotových výdajů je § 14b komplexní právní úpravou pro dané případy. To plyne především z jeho odst. 3 a 4 a koneckonců i z odst. 2, jehož skutková podstata částečně koliduje se skutkovou podstatou § 11 odst. 2 písm. e). Ustanovení § 14b odst. 6 navíc nepočítá s aplikací § 7, který zakotvuje základní sazby mimosmluvní odměny. Očividně proto, že v oblasti své působnosti § 14b upravuje vlastní, snížené sazby. A vzhledem k tomu, že právě na § 7 navazuje § 11 odst. 2 a. t., nelze naposled zmíněné ustanovení v případech podřízených § 14b aplikovat a odměnu za zastoupení dále snižovat. Protože je advokát žalobkyně společníkem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie, která je plátkyní DPH, připočítal soud k nákladům též 189 Kč jako náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.). Celkové náklady tedy činí 1 489 Kč. Žalovaná má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátovi jako jejímu zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů; náhrada za DPH převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 200 Kč; 100 Kč; předžalobní upomínka; § 11 odst. 1 písm. d); 200 Kč; 100 Kč; 189 žaloba; § 11 odst. 1 písm. d); 200 Kč; 100 Kč; Kč 6. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám.