16 C 253/2021-27 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částek specifikovaných výrokem I. se zdůvodněním, že žalovaný porušil právní povinnosti uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla jako vlastník/provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [příjmení]: [anonymizováno], v době od 11. 1. 2020 do 2. 3. 2020, jako vlastník/provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [příjmení]: [anonymizováno], v době od 25. 3. 2020 do 6. 6. 2020, a jako vlastník/provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, [příjmení]: [anonymizováno], v době od 15. 5. 2019 do 15. 12. 2019. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Nepopřel tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinil je spornými (§ 6 první věta zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákonů č. 588/2020 Sb., 38/2021 Sb. a [číslo] Sb., dále„ o. s. ř.“). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalovaného podpůrně přihlédl. 2. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákonů č. 588/2020 Sb., 38/2021 Sb. a [číslo] Sb. (dále„ o. s. ř.“). Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovaného, aby se k této možnosti do 8 dnů od doručení výzvy také vyjádřil s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat jeho souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný nereagoval, přestože mu výzva byla účinně doručena. 3. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný neměl jako vlastník osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [příjmení]: [anonymizováno], v době od 11. 1. 2020 do 2. 3. 2020, jako vlastník osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [příjmení]: [anonymizováno], v době od 25. 3. 2020 do 6. 6. 2020, a jako vlastník osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, [příjmení]: [anonymizováno], v době od 15. 5. 2019 do 15. 12. 2019, jež byly v Centrálním registru vozidel zapsány jako provozované, sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem těchto vozidel (výpisy z CRV). Žalobkyně žalovanému dne 19. 2. 2020 se lhůtou 30 dnů od doručení a ve dnech 13. 8. 2020 a 9. 7. 2020 se lhůtami 60 dnů od doručení doporučeně odeslala výzvy k zaplacení sankčního příspěvku a nákladů mimosoudního uplatnění práva s popisem důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslením výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtou ke splnění platební povinnosti a s poučením žalovaného o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek. Později mu žalobkyně doručila další výzvy i s poučením o možnosti žalobkyně uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu (jednotlivé výzvy k úhradě). Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají adresátovi doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné až na tvrzení žalovaného o měsíčních výdajích. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu. 4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Žalovaný neměl jako vlastník osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [příjmení]: [anonymizováno], v době od 11. 1. 2020 do 2. 3. 2020, jako vlastník osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [příjmení]: [anonymizováno], v době od 25. 3. 2020 do 6. 6. 2020, a jako vlastník osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, [příjmení]: [anonymizováno], v době od 15. 5. 2019 do 15. 12. 2019, jež byly v Centrálním registru vozidel zapsány jako provozované, sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem těchto vozidel. Žalobkyně žalovanému dne 19. 2. 2020 se lhůtou 30 dnů od doručení a ve dnech 13. 8. 2020 a 9. 7. 2020 se lhůtami 60 dnů od doručení doporučeně odeslala výzvy k zaplacení sankčního příspěvku a nákladů mimosoudního uplatnění práva s popisem důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslením výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtou ke splnění platební povinnosti a s poučením žalovaného o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek. Později mu žalobkyně doručila další výzvy i s poučením o možnosti žalobkyně uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají adresátovi doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. 5. Soud případ právně kvalifikoval jako právní povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni coby oprávněné osobě příspěvky a náklady jejich mimosoudního uplatnění jako právní následek nesplnění povinnosti mít vozidlo pojištěno povinným zákonným pojištěním (§ 4 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 a § 2 písm. i) zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. p. r.“). Žalovaný byl tudíž jako vlastník provozovaných vozidel povinen zaplatit příspěvek za každý den, kdy neměl zmíněné pojištění (§ 4 odst. 1, odst. 2 z. p. r.). Platební povinnost mu vznikla i vzhledem ke zmíněným nákladům žalobkyně na uplatnění práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 z. p. r.). Výše příspěvků – 7 525 Kč, 3 478 Kč a 3 380 Kč Kč - odpovídala součinu počtu dní, kdy vozidla nebyla pojištěna, tedy 215, 74 a 52, a výše denní sazby pro příslušný druh vozidla, tedy 35, 47 a 65 Kč (§ 4 odst. 3 z. p. r. ve spojení s § 2 odst. 1 písm. f), písm. g), písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů, dále„ vyhlášky“). Výše nákladů uplatnění pak činí 300 Kč pro každou pohledávku (§ 4 odst. 4 z. p. r. ve spojení s § 2a vyhlášky). Žalobkyně dala žalovanému dostatečný prostor k dobrovolnému splnění dluhů výzvami, jež splňovaly všechny zákonné náležitosti ve smyslu § 4 odst. 6 a 7 z. p. r. Žalovaný však nezaplatil. Po uplynutí 30, resp. 60 dnů od doručení výzvy se jeho dluhy staly splatnými (§ 4 odst. 7 z. p. r.). Vznikla mu tak povinnost zaplatit i úrok z prodlení (§ 1970 první věta zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Výši úroku žalobkyně vyčíslila a počátek jeho placení určila v souladu se zákonem (§ 1970 druhá věta o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost žalovaných pohledávek. Vzhledem k pasivitě žalovaného proto soud vyšel z právní domněnky jejich trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) Z těchto důvodů soud žalobkyni výrokem I. přisoudil celou žalovanou částku. 6. Výrok II. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, odst. 2, 142a odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem žalovanému odeslala předžalobní upomínky a protože byla ve sporu plně úspěšná. Náklady sestávají ze soudního poplatku 800 Kč podle Položky 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů a z nákladů vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby až do žaloby včetně soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 1 písm. a) – c), bodu 2., paušální náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 1 písm. a) – c) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Soud tedy aplikoval snížené sazby, protože je mu z úřední činnosti známo, že v těchto právně i skutkově jednoduchých věcech advokátka žalobkyně opakovaně podává žaloby lišící se prakticky jen osobou žalovaného, druhem vozidla, dobou, kdy žalovaný nebyl pojištěn a výší a splatností pohledávky. Soud nepřiznal náhradu za doplnění žaloby, poněvadž v něm obsažená tvrzení a důkazy měla správně obsahovat již žaloba (§ 79 odst. 1 o. s. ř.). Protože je advokátka žalobkyně plátkyní DPH, připočítal soud k nákladům též 252 Kč jako náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.). Celkové náklady tedy činí 2 252 Kč. Žalovaný má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátce jako její zástupkyni (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů; náhrada za DPH převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 300 Kč; 100 Kč; předžalobní upomínka; § 11 o