16 C 266/2021-55 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částek specifikovaných výrokem I. se zdůvodněním, že dne 2. 3. 2019 s žalovanou uzavřela smlouvu [číslo] na jejímž základě se jí zavázala poskytovat služby elektronických komunikací a žalovaná se zavázala řádně a včas platit sjednanou cenu za služby. Součástí smlouvy bylo i ujednání o kupní smlouvě na koncové zařízení typu [anonymizována dvě slova] [příjmení] [rok] – [anonymizována dvě slova] [číslo]. Žalovaná jako kupující se zavázala k úhradě jeho ceny formou 20 měsíčních splátek po 170 Kč. Strany ujednaly, že se splatnost měsíčních splátek řídí datem splatnosti jednotlivých vyúčtování. Žalovaná nehradila řádně a včas vystavená vyúčtování. Žalobkyně tak přistoupil k výpovědi smlouvy. Žalovaná zůstala dlužna z vyúčtování [číslo] splatného dne 6. 8. 2019 v částce 3 230 Kč částku 3 230 Kč (splátky kupní ceny), z vyúčtování [číslo] za období od 13. 2. 2019 do 12. 3. 2019, splatné dne 27. 3. 2019 v částce 1 852 Kč částku 634,98 Kč (M-Platba, poplatek za M-Platbu), z vyúčtování [číslo] za období od 13. 3. 2019 do 12. 4. 2019 splatného dne 27. 4. 2019 v částce 16 682 Kč částku 14 065,38 Kč (M-Platba, splátka kupní ceny, Premium SMS, MMS Info, SMS - T-Mobile Info), z vyúčtování [číslo] za období od 13. 4. 2019 do 12. 5. 2019 splatného dne 27. 5. 2019 v částce 3225,67 Kč pak částku 79,65 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 19. 5. 2020, avšak dlužné částky nebyly uhrazeny. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Nepopřela tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinila je spornými (§ 6 první věta zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákonů č. 588/2020 Sb., 38/2021 Sb. a [číslo] Sb., dále„ o. s. ř.“). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalované podpůrně přihlédl. 3. Soud měl pravomoc případ projednat a rozhodnout, protože žalovaná částka odpovídala nezaplacené části kupní ceny za mobilní telefon. Převod vlastnického práva k němu není veřejně dostupnou službou elektronických komunikací (§ 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů, dále„ e. k.“). M-platba je pak možnost platby mobilním telefonem, kterou zákazníkovi nedává žalobkyně coby telefonní operátor, nýbrž různí obchodníci – její smluvní partneři – kteří umožňují tento způsob platby za své zboží či služby a zároveň určují cenu M-platby jako své služby. Ve vztahu k SMS na speciálně zpoplatněná čísla dospěl k závěru o příslušnosti soudu zvláštní senát Nejvyššího správního soudu ČR např. v usnesení ze dne 29. 9. 2017, č. j. Konf 15/2017-12. Proto měl pravomoc k projednání a rozhodnutí věci soud, nikoli Český telekomunikační úřad (§ 7 odst. 1 o. s. ř. in fine ve spojení s § 129 odst. 1 první větou a s § 2 písm. n) e. k.). 4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 2. 3. 2019 účastnice uzavřely smlouvu [číslo] na jejímž základě se žalobkyně žalované zavázala poskytovat služby elektronických komunikací, za něž se jí žalovaná zavázala platit. Strany zároveň uzavřely kupní smlouvu na koncové zařízení typu [anonymizována dvě slova] [příjmení]. Žalovaná jako kupující se zavázala k úhradě jeho ceny formou 20 měsíčních splátek po 170 Kč, a to v datech splatnosti jednotlivých vyúčtování (smlouva všeobecné obchodní podmínky, ceník služeb). Žalovaná ovšem nezaplatila účtované částky včas, pročež žalobkyně smlouvu vypověděla (smlouva všeobecné obchodní podmínky, výpověď smlouvy). Žalovaná nehradila řádně a včas vystavená vyúčtování. Žalobkyně tak přistoupil k výpovědi smlouvy. Žalovaná zůstala dlužna z vyúčtování [číslo] splatného dne 6. 8. 2019 v částce 3 230 Kč částku 3 230 Kč (splátky kupní ceny), z vyúčtování [číslo] za období od 13. 2. 2019 do 12. 3. 2019, splatné dne 27. 3. 2019 v částce 1 852 Kč částku 634,98 Kč (M-Platba, poplatek za M-Platbu), z vyúčtování [číslo] za období od 13. 3. 2019 do 12. 4. 2019 splatného dne 27. 4. 2019 v částce 16 682 Kč částku 14 065,38 Kč (M-Platba, splátka kupní ceny, Premium SMS, MMS Info, SMS - T-Mobile Info), z vyúčtování [číslo] za období od 13. 4. 2019 do 12. 5. 2019 splatného dne 27. 5. 2019 v částce 3225,67 Kč pak částku 79,65 Kč (jednotlivá vyúčtování). Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo nic podstatného pro výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu. 5. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Dne 2. 3. 2019 účastnice uzavřely smlouvu [číslo] na jejímž základě se žalobkyně žalované zavázala poskytovat služby elektronických komunikací, za něž se jí žalovaná zavázala platit. Strany zároveň uzavřely kupní smlouvu na koncové zařízení typu [anonymizována dvě slova] [příjmení]. Žalovaná jako kupující se zavázala k úhradě jeho ceny formou 20 měsíčních splátek po 170 Kč, a to v datech splatnosti jednotlivých vyúčtování. Žalovaná ovšem nezaplatila účtované částky včas, pročež žalobkyně smlouvu vypověděla. Žalovaná nehradila řádně a včas vystavená vyúčtování. Žalobkyně tak přistoupil k výpovědi smlouvy. Žalovaná zůstala dlužna z vyúčtování [číslo] splatného dne 6. 8. 2019 v částce 3 230 Kč částku 3 230 Kč (splátky kupní ceny), z vyúčtování [číslo] za období od 13. 2. 2019 do 12. 3. 2019, splatné dne 27. 3. 2019 v částce 1 852 Kč částku 634,98 Kč (M-Platba, poplatek za M-Platbu), z vyúčtování [číslo] za období od 13. 3. 2019 do 12. 4. 2019 splatného dne 27. 4. 2019 v částce 16 682 Kč částku 14 065,38 Kč (M-Platba, splátka kupní ceny, Premium SMS, MMS Info, SMS - T-Mobile Info), z vyúčtování [číslo] za období od 13. 4. 2019 do 12. 5. 2019 splatného dne 27. 5. 2019 v částce 3225,67 Kč pak částku 79,65 Kč. 6. Soud případ právně kvalifikoval jako právní povinnost žalované uhradit žalobkyni nezaplacenou cenu služeb poskytovaných prostřednictvím její sítě elektronických komunikací a kupní cenu. Žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací (§ 63 e. k.), v níž převzala povinnost platit za služby ve výši a v čase podle jednotlivých vyúčtování, a i kupní smlouvu, v níž se zavázala k zaplacení kupní ceny (§ 2079 odst. 1, 2085 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Dnem následujícím po dni splatnosti fakturovaných částek se žalovaná ocitala v prodlení a vznikala jí tak povinnost zaplatit i úrok z prodlení (§ 1970 první věta o. z.). Žalobkyně úrok z prodlení vyčíslila v souladu se zákonem (§ 1970 druhá věta o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost žalovaných pohledávek. Vzhledem k pasivitě žalované proto soud vyšel z právní domněnky jejich trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) Z těchto důvodů soud žalobkyni výrokem I. přisoudil celou žalovanou částku. 7. Výrok II. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, odst. 2, 142a odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem žalovanému odeslala předžalobní upomínku a protože byla ve sporu plně úspěšná. Náklady sestávají ze soudního poplatku 800 Kč podle Položky 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů a z nákladů vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby až do žaloby včetně soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 1 písm. a) – c), bodu 2., paušální náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 1 písm. a) – c) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Soud tedy aplikoval snížené sazby, protože je mu z úřední činnosti známo, že v těchto právně i skutkově jednoduchých věcech advokát žalobkyně opakovaně podává podobně formulované žaloby, které právě s přihlédnutím k míře standardizace představují spíše administrativní úkon, než individualizovaný úkon právní služby. Soud nepřiznal náhradu nákladů doplnění žaloby ze dne 25. 10. 2021, poněvadž k němu žalobkyni nevyzval a protože pokud obsahovala doplnění skutkových tvrzení či důkazních návrhů, měla tyto správně obsahovat již žaloba (§ 79 odst. 1 o. s. ř.). Protože je advokát žalobkyně společníkem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie, která je plátkyní DPH, připočítal soud k nákladům též 252 Kč jako náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 písm. b) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.). Celkové náklady tedy činí 2 252 Kč. Žalovaná má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátovi jako jejímu zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhr