16 C 297/2021-33 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částek specifikovaných výrokem I. jako postoupené pohledávky z nesplaceného úvěru včetně poplatků a příslušenství, poskytnutého žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále„ původní věřitelka“), dne 27. 12. 2017 bezhotovostním převodem částky 10 000 Kč na základě smlouvy mezi ní a žalovaným ze dne 27. 12. 2017, uzavřené na internetových stránkách původní věřitelky. Původní věřitelka měla žalovanou pohledávku postoupit žalobkyni. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby se zdůvodněním, že vzhledem k neposouzení jeho úvěruschopnosti před uzavřením úvěrové smlouvy je smlouva absolutně neplatná, žalovaný již úvěr splatil a žalovaná pohledávka je promlčena. 3. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč na základě smlouvy ze dne 27. 12. 2017 (smlouva o úvěru, výpis z účtu). Podle čl. II odst. 3. postupní smlouvy, jež zahrnovala i žalovanou pohledávku, k postoupení pohledávek nedojde (postoupení není účinné) v případě nezaplacení úplaty postupníkem postupiteli. Žalobkyně netvrdila ani neoznačila důkaz stran zaplacení úplaty, přestože ji k tomu soud v rámci přípravy jednání výslovně vyzval. Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu. 4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém stavu. Původní věřitelka poskytla žalovanému tvrzenou částku a poté uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení souboru pohledávek, podle níž bylo předpokladem účinnosti smlouvy zaplacení úplaty za pohledávky. To nicméně tvrzeno ani prokázáno nebylo. 5. Žalobkyně mohla v řízení uspět jen tehdy, jestliže by byla aktivně věcně legitimována, tedy jestliže by prokázala, že je věřitelkou žalované pohledávky. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. z.“), může„ věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“ Podle § 1880 odst. 1 o. z. nabývá„ postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“ Nevysloveným a samozřejmým předpokladem postoupení pohledávky a tedy i změny v subjektech závazku je účinnost postupní smlouvy. Ta zde byla podmíněna zaplacením úplaty. Žalobkyně v reakci na výše zmíněné korespondenční poučení uvedla, že se omlouvá z jednání a že pokud soud dospěje k názoru, že není možno žalobě plně vyhovět, nechť ji vyzve k doplnění tvrzení a důkazů. Soud však k jinému názoru dospěl a právě proto žalobkyni již před výše zmíněnou odpovědí vyzval. Žalobkyně však na jeho výzvu relevantně nereagovala. Proto soud nařídil jednání, k němuž se žalobkyně ani její zástupce nedostavili, čímž se připravili o možnost poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákonů č. 588/2020 Sb., 38/2021 Sb. a [číslo] Sb. (dále„ o. s. ř.“). Soud pak případ projednal v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 2 a 3 o. s. ř.) a s ohledem na fakt, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani důkazní ve vztahu k zaplacení úplaty za postoupenou pohledávku, žalobu zamítl. Na okraj soud podotýká, že nebyl povinen k výše uvedené korespondenční výzvě. Za obsah žaloby a kvalitu důkazů totiž odpovídá v prvé řadě žalobkyně. 6. Soud zkoumal skutkovou otázku zaplacení úplaty přesto, že žalovaný sám nenamítl, že by úplata zaplacena nebyla (což by udělat stejně nemohl, protože jako dlužník nemohl vědět ani prokázat, co se odehrálo v kontraktaci věřitelů). Soud totiž zná právo a musí je aplikovat ex offo (§ 121, § 2 o. s. ř.). A podle zákona ke změně v osobě věřitele dojde teprve právně účinným postoupením pohledávky. Ustanovení § § 1879 a 1880 odst. 1 o. z. tedy zakotvují skutkový znak, který je povinna prokázat žalobkyně. Pokud tedy z jí předložených důkazů plyne, že postupní smlouva vznikla a třebas i platně, leč nikoli to, že by byla i účinná, což je nezbytný předpoklad aktivní legitimace a tedy úspěchu ve při, musí ji soud poučit, aby potřebná tvrzení a důkazy doplnila. Jinak by v tomto případě bylo žalobkyni umožněno těžit ze svého protiprávního jednání v podobě nesplnění povinnosti tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1 písm. a), písm. b) ve spojení s § § 120 odst. 1 a 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.). Což by odporovalo právnímu principu poctivosti (§ 3 první věta o. s. ř. ve spojení s § 6 odst. 1, odst. 2 o. z., § 6 druhá věta o. s. ř.). Podle § 132 o. s. ř. navíc soud„ důkazy hodnotí podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.“ Soud tedy musí přihlédnout i k tomu, že z postupní smlouvy jako z důkazu v konečném důsledku vyplynulo, že zaplacení úplaty za soubor pohledávek je předpokladem vstupu postupníka do práv postupitele. Žalobkyně tedy neunesla břemeno tvrzení ani důkazní stran skutečnosti, že byla zaplacena úplata. Proto soud podle pravidel objektivního důkazního břemene vyšel z negativní skutkové domněnky, že zaplacena nebyla, a výrokem I. žalobu zamítl. 7. Výrok II. odpovídá Položce 2 odst. 2 přílohy zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (dále„ z. s. p.“). Žalobkyně totiž navrhla vydání elektronického platebního rozkazu, což se nestalo. Proto jí posléze vznikla povinnost doplatit částku 200 Kč jako rozdíl mezi částkou 1 000 Kč (Položka 1 odst. 1 písm. a) z. s. p.) a již zaplacenou částkou 800 Kč. Jde o poplatek za řízení jako takové (§ 1 písm. a)), jehož poplatnicí je žalobkyně (§ 2 odst. 1 písm. a)) a který se stává splatným až na základě příslušného rozhodnutí (§ 4 odst. 1 písm. j)). Soud žalobkyni k zaplacení uložil lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 7 odst. 1 druhou větou z. s. p. 8. Výrok III. odpovídá ustanovení § 142 odst. 1 o s. ř. Žalovaný měl totiž v řízení plný úspěch, pročež má proti žalobkyni právo na náhradu jeho nákladů. Náklady sestávají z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z těchto úkonů: vyjádření k žalobě ze dne 21. 8. 2021, příprava účasti na jednání a účast na jednání (§ 137 odst. 1, § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), písm. b) a písm. c), § 2 odst. 3 vyhlášky MSp č. 254/2015 Sb. stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu ve znění pozdějších předpisů). Celkem tedy 900 Kč. Soud nepřiznal žalovanému náhradu za vyjádření ze dne 30. 11. 2021, protože k němu žalovaného nevyzval a navíc žalovanému nic nebránilo argumenty v něm uvedené zahrnout již do předchozího vyjádření. Lhůtu k plnění soud určil v základní zákonné délce 3 dnů, protože neshledal důvod k jiné lhůtě (§ 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).