16 C 298/2021-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částky specifikované výroky I. a II. jako součtu dvou smluvních pokut ve výši 5 000 Kč za nevrácení dvou zařízení - Set-top boxu/CA Modulu, sériového čísla [anonymizováno], a Set-top boxu/CA Modulu, sériového čísla [anonymizováno], žalovanou po zániku závazku ze smlouvy účastníků [číslo] ze dne 27. 1. 2020 odstoupením ze strany žalobkyně. 2. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákonů č. 588/2020 Sb., 38/2021 Sb. a [číslo] Sb. (dále„ o. s. ř.“). Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovanou, aby se k této možnosti do 10 dnů od doručení výzvy také vyjádřila s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat její souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná nereagovala, přestože jí výzva byla účinně doručena. 3. Soud měl pravomoc případ projednat a rozhodnout, protože žalovaná částka odpovídala smluvním pokutám za nevrácení zařízení, jejichž pomocí měly být žalované poskytnuty služby elektronických komunikací. Smluvní pokuta je sankcí uloženou za nevrácení pronajatého zařízení po skončení nájemního poměru. Pravomoc k řešení sporu tudíž nemá Český telekomunikační úřad, nýbrž soud (§ 7 odst. 1 o. s. ř. in fine ve spojení s § 129 odst. 1 první větou a § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů ve znění zákona č. 403/2020 Sb.). 4. Soud založil rozsudek především na tomto skutkovém stavu. [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 27. 1. 2020 smlouvu [číslo] o poskytování služeb elektronických komunikací - kombinované televize - na 24 měsíců. A prostřednictvím dvou pronajatých zařízení STB Net Arris sériového čísla [anonymizováno] a [anonymizováno]. Ve smlouvě se společnost žalované zavázala poskytovat výše zmíněné služby, za které se žalovaná zavázala pravidelně platit. Obě zařízení si žalovaný nainstalovala sama. [právnická osoba] se později přejmenovala na [právnická osoba] Žalovaná za služby neplatila řádně, pročež ji [právnická osoba] nejprve vyzývala ke splnění jejích dluhů, resp. též omezila poskytování služeb žalované. Žalovaná však nezaplatila, a tak [právnická osoba] od smlouvami na jejich základě a v souladu s obchodními podmínkami, které byly součástí smlouvy, odstoupila a vyzvala žalovanou k vrácení obou zařízení. To se nestalo. Odstoupení od smlouvy bylo podmíněno nesplněním dluhu v poskytnuté lhůtě. Strany si ve smlouvě sjednaly smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za nevrácení každého pronajatého zařízení po zániku závazku ze smlouvy, např. odstoupením. Okamžik splatnosti smluvních pokut nebyl sjednán. Advokát žalobkyně vyzval u k zaplacení pokut do 7 dnů od doručení předžalobní výzvy, doporučeně odeslané dne 1. 3. 2021. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. 5. Soud případ právně kvalifikoval jako právní povinnost žalované uhradit žalobkyni nezaplacené smluvní pokuty. Žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací (§ 63 zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů), v níž převzala mimojiné povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za porušení smluvní povinnosti vrátit pronajaté zařízení po zániku závazku ze smlouvy žalobkyni (§ 2048 o. z.). Předpokladem vzniku nároku na tyto pokuty bylo v tomto případě žalobkyní tvrzené odstoupení od smlouvy. Soud zkoumal otázku, zda jeho účinnosti není na překážku fakt, že šlo o podmíněné právní jednání, poněvadž ustanovení § 2001 – 2005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.,“ nepředpokládají možnost podmíněného odstoupení od smlouvy. Tato možnost nicméně plyne z principu smluvní autonomie (§ § 1 odst. 2, 3 odst. 1 o. z.), přičemž zde není žádný důvod, který by odchýlení od dispozitivních zákonných ustanovení bránil. Zde šlo o odkládací podmínku v podobě nesplnění dluhu žalovaným v poskytnuté lhůtě, poněvadž odstoupení se mělo stát účinným právě až splněním této podmínky, o níž nebylo jisté, zda nastane (§ 548 odst. 1 první věta, odst. 2 první věta o. z.). Odstoupení od smlouvy tudíž bylo právně účinné. Třetím pracovním dnem po odeslání výzvy byl 4. březen 2021 a lhůta dalších 7 dnů, končících dne 11. 3. 2021, odpovídá zákonné lhůtě„ bez zbytečného odkladu“ (§ 1958 odst. 2 o. z.). Dnem následujícím po dni splatnosti obou částek, tedy od 12. 3. 2021, se žalovaná ocitla v prodlení a vznikla jí tak povinnost zaplatit i úrok z prodlení (§ 1970 první věta o. z.), a to ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tedy ve výši 8,25 % ročně (§ 1970 druhá věta o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost převážné části obou pohledávek. Vzhledem k pasivitě žalované proto soud vyšel z právní domněnky jejich trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) Z těchto důvodů jí soud výrokem I. přisoudil převážnou část žalované částky a výrokem II. zamítl žalobu v části týkající se úroku z prodlení, který žalobkyně požadovala od staršího data, než bylo podle výše vyložených pravidel přípustné. 6. Výrok II. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, odst. 2, 142a odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř., protože advokát žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem žalované odeslal předžalobní upomínku a protože žalobkyně byla ve sporu neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části. Náklady sestávají ze soudního poplatku 400 Kč podle Položky 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů a z nákladů vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby až do žaloby včetně soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 1 písm. a) – c), bodu 1., paušální náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 1 písm. a) – c) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Soud tedy aplikoval snížené sazby, protože je mu z úřední činnosti známo, že v těchto právně i skutkově jednoduchých věcech advokát žalobkyně opakovaně podává podobně formulované žaloby lišící se – s ohledem na míru standardizace smluv, jíž odpovídá i míra standardizace žalob - jen minimálně, přičemž žalovaná při uzavírání výše uvedené smlouvy zjevně vystupovala jako spotřebitelka a předmětem řízení byl jednoduchý platební vztah účastníků. Protože je advokát žalobkyně plátcem DPH, připočítal soud k nákladům též 189 Kč jako náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 písm. b) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.). Celkové náklady tedy činí 1 489 Kč. Žalovaný má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátovi jako jejímu zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů; náhrada za DPH převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 200 Kč; 100 Kč; předžalobní upomínka; § 11 odst. 1 písm. d); 200 Kč; 100 Kč; žaloba; § 11 odst. 1 písm. d); 200 Kč; 100 Kč; 189 Kč 7. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a III. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám.