42 C 184/2021-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 3 780 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení v zákonné kapitalizované výši 633,02 Kč a dále též v podobě nákladů řízení. Žalovanou částku 3 780 Kč měl žalovaný žalobkyni dlužit jako nezaplacené televizní poplatky za období měsíců října 2017 až ledna 2020, když v uvedeném období žalovaný byl držitelem televizního přijímače či přijímačů a dne 1. 7. 2012 se řádně přihlásil jako poplatník televizního poplatku do evidence poplatníků. Žalovanému přihlášením do evidence poplatníků televizních poplatků vznikla povinnost platit dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních přijímačích televizní poplatek ve stanovené výši, který činil v žalovaném období vždy částku 135 Kč měsíčně. Žalovaný dlužnou částku v celkové výši 3 780 Kč žalobkyni neuhradil ani přesto, že jej žalobkyně v souladu se zákonem vyzvala k úhradě těchto poplatků, resp. dluhu. Úroky z prodlení v zákonné výši žalobkyně požadovala vždy ode dne následujícího po splatnosti toho, kterého konkrétního televizního poplatku, do data podání žaloby, když televizní poplatek je splatný nejpozději do 15. dne příslušeného kalendářního měsíce a kapitalizovala je na částku 633,02 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 21. 5. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.), souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 7. 6. 2021 náhradním způsobem - uložením u pošty, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako žalobkyně, která svůj souhlas s takovýmto postupem vyjádřila již v samotné žalobě. 4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tento skutkový závěr: Žalovaný, ačkoli se jako držitel televizního přijímače řádně přihlásil do evidence rozhlasových a televizních přijímačů, jako poplatník televizních poplatků, ode dne 1. 7. 2012, nezaplatil žalobkyni televizní poplatky za období měsíců října 2017 až ledna 2020, vždy v částce 135 Kč za jednotlivý měsíc, tj. televizní poplatky v celkové výši 3 780 Kč, a to přesto, že žalobkyně žalovaného vyzvala dopisem ze dne 15. 3. 2020 k zaplacení dlužných televizních poplatků. 5. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku. 6. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 7. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně uplatněný žalobou ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný, ačkoli se jako držitel televizního přijímače řádně dle smyslu § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, přihlásil do evidence rozhlasových a televizních přijímačů a stal se tak poplatníkem televizních poplatků, nezaplatil žalobkyni v rozporu se shora citovanými zákonnými ustanoveními televizní poplatky za období říjen 2017 až leden 2020 v celkové výši 3 780 Kč. Televizní poplatky se přitom platí podle § 7 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, žalobkyni. Žalovaný pak nezaplatil žalobkyni tyto dlužné televizní poplatky ani přesto, že byl ze strany žalobkyně vyzván, aby dluh splnil a dlužné televizní poplatky žalobkyni uhradil v přiměřené dodatečné lhůtě 15-ti dnů od doručení výzvy, kteroužto lhůtu mu žalobkyně poskytla podle § 10 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, a proto žalobkyni vzniklo ve smyslu uvedených zákonných ustanovení právo domáhat se splnění dluhu žalovaného na televizních poplatcích u soudu. Žalobkyně tak byla aktivně legitimována k podání žaloby. Splatnost televizních poplatků je pak upravena ust. § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, tak, že televizní poplatek je splatný vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. S ohledem na shora uvedené proto soud podané žalobě jako plně důvodné v celém rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni požadovanou dlužnou částku ve výši 3 780 Kč spolu s úroky z prodlení v zákonné kapitalizované výši 633,02 Kč, to vše pak do tří dnů od právní moci rozsudku, tj. tak jak bylo žalobkyní požadováno. Žalovaný se totiž nezaplacením televizních poplatků v zákonem stanovené lhůtě splatnosti vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce, dostal dnem následujícím ve smyslu ust. § 1968 a násl. zákona č. 86/2012 Sb., občanského zákoníku, do prodlení a žalobkyni tak dle ust. § 1970 odst. 2 zákona č. 86/2012 Sb., občanského zákoníku, vznikl vůči žalovanému i nárok na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši. Tato žalobkyní požadovaná zákonná výše úroků z prodlení pak odpovídá dle ust. § 1970 odst. 2 zákona č. 86/2012 Sb., občanského zákoníku, a dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Vzhledem k tomu, že žalobkyně tento úrok kapitalizovala ke dni 15. 10. 2020 a požadovala tak na úroku z prodlení částku 633,02 Kč, soud při vázanosti rozsahem podané žaloby ve smyslu ust. § 153 odst. 2 o.s.ř., přiznal žalobkyni požadovanou částku. 8. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když v daném případě soud zejména vzhledem k již dlouhé době trvání dluhu, jakož i dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalovaného k tomuto dluhu, žádné důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, respektive tyto nebyly účastníky ani tvrzeny. 9. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měla žalobkyně se svou žalobou plný úspěch, a proto je žalovaný ve smyslu shora citovaného ustanovení povinen nahradit jí všechny účelně vynaložené náklady celého řízení, pročež tak soud zavázal žalovaného nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 600 Kč, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a částku 200 Kč jako dvě paušální náhrady dle § 2 odst. 1, § 1 odst. 3 písm. a) vyhl.č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za předžalobní výzvu a podanou žalobu, když ve věci jde o tzv. formulářovou žalobu, podávanou v obdobných věcech podle ustáleného vzoru. 10. Soud tedy žalobkyni nepřiznal právo na odměnu za zastoupení advokátem, a to vzhledem k již konstantní judikatuře Ústavního soudu ČR (sp.zn. I. ÚS 3344/2012, II. ÚS 405/14, II. ÚS 1727/14 a i . ÚS 3705/14), v níž dospěl ústavní soud k závěru, že provoz České televize je financován i z prostředků, které televize nezískává vlastní aktivitou, nýbrž jde o majetkový transfer plynoucí od poplatníků. Žalobkyně je tak v převážné míře financována z televizních poplatků. Poplatníkem televizního poplatku je přitom vlastník, držitel nebo uživatel takového zařízení, a poplatek hradí České televizi jako provozovateli televizního vysílání. Činnost žalobkyně jistě není výkonem veřejné moci, nicméně na poli svého působení se těší výsadnímu postavení a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Pokud televize spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, racionální smysl právního zastoupení advokátem se do značné míry vytrácí, Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně. Okresní soud přitom nemá důvod se odklánět od takto zřetelně vysloveného názoru Ústavního soudu, z něhož nelze dovodit nic jiného, než že náklady vynaložené žalobkyní na zastupování advokátem, jsou v tomto případě, kdy jde o prosté vymáhání zákonem stanovených televizních poplatků, náklady nikoliv potřebnými k účelnému uplatňování práva. Veden těmito důvody proto soud žalobkyni přiznal vedle soudního poplatku toliko částku 200 Kč.