42 C 265/2021-43 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem daného řízení byl rozvod manželství účastníků - manželů. 2. Na základě shodných tvrzení účastníků a provedených listinných důkazů, dospěl soud ke skutkovému závěru, že manželství účastníků bylo uzavřeno 16. 10. 2013 před [istituce] [anonymizováno 6 slov], [oblast] [anonymizováno] v Republice Ukrajina, a to u obou jako manželství prvé. Za trvání manželství se účastníkům nenarodily žádné děti. Manželství účastníků bylo z počátku souladné, postupem doby se však mezi nimi začaly projevovat jejich rozdílné povahové vlastnosti, názory na vedení manželského života, což postupem doby vedlo ke ztrátě citové náklonnosti mezi účastníky, kteří od 1. 4. 2021 přestali vést společnou domácnost a společný intimní život, rovněž tak společně bydlet. Od té doby již žádný z manželů neprojevil zájem o obnovení manželského soužití, oba mají za to, že manželství je vážně narušeno a jediným možným řešením je rozvod tohoto manželství. 3. V dané věci se soud nejprve musel zabývat otázkou, zda je založena jeho pravomoc k projednání věci, když v řízení se vyskytl cizí prvek na straně obou manželů, kteří jsou občany Republiky Ukrajina. Mezi Českou republikou a Ukrajinou přitom je uzavřena bilaterální smlouva, v níž je řešena pravomoc soudů ve věcech rozvodu, tato smlouva byla publikována pod č. 123/2002 Sb.m.s., přičemž v čl. 30 této smlouvy se v odst. 1 stanoví, že rozvod manželství se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době zahájení řízení. V odst. 3 tohoto článku je pak ujednání, že při projednávání návrhu na rozvod manželství v případě zmíněném v odst. 1 tohoto článku je pravomoc dána justičním orgánům té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou v době podání návrhu na zahájení řízení o rozvod manželství; jestliže v době podání návrhu na rozvod oba manželé mají státní občanství jedné smluvní strany a bydliště na území druhé smluvní strany, je dána pravomoc justičním orgánům obou smluvních stran, které při rozhodování použijí hmotné právo té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou. Vzhledem ke skutečnosti, že oba manželé ke dni podání návrhu byli státními příslušníky Ukrajiny, nicméně oba mají dlouhodobě bydliště na území České republiky v obvodu Okresního soudu ve Frýdku-Místku, dospěl soud ve smyslu shora citovaných ustanovení smlouvy mezi ČR a Ukrajinou k závěru, že má pravomoc k projednání a rozhodnutí o návrhu na rozvod manželů, přičemž však musí aplikovat hmotné právo Ukrajiny. 4. Podle čl. 104 odst. 2 Zákona o rodině Ukrajiny, manželství zaniká rozvodem. 5. Podle čl. 105 odst. 3 Zákona o rodině Ukrajiny, manželství zaniká rozvodem na návrh některého z manželů na základě rozhodnutí soudu v souladu s čl. 110 tohoto zákona. 6. Podle čl. 112 odst. 1, 2 Zákona o rodině Ukrajiny, soud zjišťuje skutečné vztahy manželů, příčin podání návrhu, bere přitom v úvahu, mají-li manželé nezletilé děti nebo invalidní dítě a jiné okolnosti manželského soužití. Soud může manželství rozvést, pokud zjistí, že obnovení manželského soužití nelze očekávat a zachování manželství by bylo v rozporu se zájmy z některého z manželů, zájmy dětí a tyto okolnosti mají podstatný význam. 7. Po provedeném řízení dospěl soud s ohledem na zjištěný skutkový stav k závěru, že vztahy účastníků žijících v tomto manželství jsou skutečně vážně narušeny a trvale rozvráceny, a nelze přitom zejména vzhledem k postoji obou účastníků očekávat obnovení jejich manželského soužití, když účastníci spolu již delší dobu nežijí jako manželé, intimně se nestýkají a společně nehospodaří, ani spolu nebydlí a naopak žijí již zcela odděleně každý svým způsobem života, přičemž žádný z účastníků ani nemá v současné době zájem na obnovení společného manželského vztahu a oba účastníci tak již proto považují obnovení jejich společného manželského soužití za nemožné, tudíž zachování manželství by bylo v rozporu se zájmy obou manželů a tuto skutečnost soud posoudil jako okolnost, která má pro rozvod manželství zásadní význam. Jak již bylo konstatováno výše, na danou věc byla aplikována výše citovaná ustanovení ukrajinského Zákona o rodině, přičemž v souladu s těmito zákonnými ustanoveními soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a je na místě žalobě vyhovět a manželství účastníků rozvést. Z těchto důvodů tedy soud návrhu na rozvod manželství vyhověl a manželství účastníků rozvedl, a to aniž by ve smyslu § 389 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních, byl prováděn výslech účastníků řízení, neboť skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o rozvodu manželství jsou nepochybné z ostatních provedených důkazů i ze shodných tvrzení účastníků, o nichž pak není rozumný důvod pochybovat (k tomu blíže: nakladatelství C. H. Beck, zákon o zvláštních řízeních soudních, první vydání, 2015, str. 739 – 740). 8. Příčiny rozvratu manželství účastníků soud spatřuje na podkladě shodných skutkových tvrzení účastníků na straně obou účastníků v jejich rozdílných povahových vlastnostech a názorech na způsob vedení manželského života a v neschopnosti se v tomto směru dobrat ke kompromisu. 9. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 23 zák. č. 292/2013, o zvláštních řízeních soudních, podle kterého bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení; náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Vzhledem k tomu, že soud v daném případě neshledal žádné důvody (tj. okolnosti případu či poměry účastníků), které by odůvodňovaly aplikaci věty druhé předmětného zákonného ustanovení, a tedy přiznání práva na náhradu nákladů řízení kterémukoli z účastníků a navíc jak manželka, tak manžel se vzdali výslovně práva na náhradu nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.