42 C 307/2021-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 19 839 Kč (jako součtu částek 19 671 Kč a 168 Kč) s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení tak, jak tyto byly specifikovány ve výroku I. rozsudku shora, když žalovanou částku měla žalovaná dlužit na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, uzavřené s žalobkyní dne 26. 7. 2019. Na podkladě takto uzavřené smlouvy se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu do jejího odběrného místa na adrese [adresa žalované], a žalovaná se zavázala hradit kupní cenu. Žalobkyně vyúčtovala žalované dodávku elektřiny jednak za období od 27. 8. 2019 do 20. 8. 2020 fakturou č. 004100809109 ze dne 3. 9. 2020 znějící na částku 19 671 Kč, která byla splatná dne 17. 9. 2020, jednak za období od 21. 8. 2020 do 1. 9. 2020 svou fakturou č. 004102561592 ze dne 15. 9. 2020 znějící na částku 168 Kč, která byla splatná dne 29. 9. 2020. Žalovaná však svůj dluh až dosud ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 13. 9. 2021 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne 4. 10. 2021 osobním převzetím, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě. 4. Na základě provedeného dokazování soud vzal za prokázané následující skutečnosti: Listinou označenou jako Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny datovanou dnem 26. 7. 2019, vzal soud za prokázáno, že žalobkyně se dne 26. 7. 2019 s žalovanou písemně dohodla, že jako podnikající právnická osoba bude žalované do odběrného místa na adrese [adresa žalované], dodávat elektřinu určenou co do množství a jakosti a žalovaná bude tuto dodávanou elektřinu odebírat a hradit za ni kupní cenu dle aktuálně platného ceníku vydaného právní předchůdkyní žalobkyní. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou – dobu 24 měsíců s možností automatické prolongace. Nedílnou součástí smlouvy se podle dohody stran staly jednak všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. 5. Daňovými doklady – fakturami č. 004100809109 ze dne 3. 9. 2020 a č. 004102561592 ze dne 15. 9. 2020, vystavenými žalobkyní je v řízení prokázáno, že tato vyzvala žalovanou fakturou č. 004100809109, která byla splatná dne 17. 9. 2020, k zaplacení částky 19 671 Kč za spotřebu elektrické energie v rozsahu 8,3 MWh v období od 27. 8. 2019 do 20. 8. 2020 a fakturou č. 004102561592, která byla splatná dne 29. 9. 2020, k zaplacení částky 168 Kč za spotřebu elektrické energie v rozsahu 0,001 MWh v období od 21. 8. 2020 do 1. 9. 2020. 6. Předžalobní upomínkou žalobkyně ze dne 16. 3. 2021, včetně kopie podacího lístku z téhož dne, je dále prokázáno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě celkové částky 19 839 Kč nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy s tím, že v opačném případě bude žalobkyně vymáhat tento dluh soudní cestou. 7. Všechny provedené důkazy soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani žádný z účastníků nevznesl žádné námitky, je soud následně vyhodnotil jako věrohodné. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo. 8. Po provedené řízení zjistil soud následující skutkový závěr: Žalovaná na základě písemné dohody s žalobkyní odebrala od této v obdobích od 27. 8. 2019 do 20. 8. 2020 a 21. 8. 2020 do 1. 9. 2020 elektřinu, kteréžto odběry jí žalobkyně vyúčtovala svými fakturami č. 004100809109 ze dne 3. 9. 2020 se splatností dne 17. 9. 2020, znějící na částku 19 671 Kč, a č. 004102561592 ze dne 15. 9. 2020 se splatností dne 29. 9. 2020, znějící na částku 168 Kč. Žalovaná však až dosud žádnou z těchto částek žalobkyni neuhradila a dluží jí tak právě 19 839 Kč. 9. Podle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 10. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a lze jí proto vyhovět. Soud má nejprve za to, že mezi stranami sporu byla dne 26. 7. 2019 platně uzavřena kupní smlouva na dodávku elektřiny, a to dle ustanovení § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a ceník. Na základě takto uzavřené smlouvy vznikl žalobkyni závazek dodávat žalované do sjednaného odběrného místa elektřinu a žalovaná se zavázala naopak tuto v daném místě odebírat a zaplatit za ni dohodnutou kupní cenu, z části jako regulovanou cenu stanovenou příslušným orgánem České republiky v dané oblasti cen. Tato cena měla být žalovanou hrazena formou záloh a následného vyúčtování (faktury), které bylo podle smlouvy splatné v konkrétním termínu uvedeném na vyúčtování. Na základě takto účastníky uzavřené smlouvy měla žalovaná za žalobkyní dodanou elektřinu ve shora specifikovaném období uhradit celkem částky 19 671 Kč a 168 Kč s tím, že žalovaná na tyto částky, které vůči ní byly řádně vyúčtovány fakturami, ničeho neuhradila, čímž tak řádně a včas nesplnila svůj závazek, a dostala se tak s úhradou svého dluhu ve smyslu § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, do prodlení, dnem následujícího po dni splatnosti té které faktury. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni jí požadovanou částku v celkové výši 19 839 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to včetně žalobou požadovaných úroků z prodlení v zákonné výši tak, jak tato výše byla specifikována ve výroku rozsudku shora. 13. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už dlouhou dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalované k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny. 14. Výrok o nákladech řízení má oporu prvotně v ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měla žalobkyně se svou žalobou plný úspěch, a proto jí dle citovaného ustanovení vzniklo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů celého řízení. V projednávané věci však soud v souladu s vyhl. č. 120/2014 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dne 13. 5. 2021, hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení, neboť jde v prvé řadě o žalobu, podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy jednotlivé žaloby mají podobu využitého vzoru a v zásadě se od sebe liší jen údaji o žalovaných, době vzniku žalovaného dluhu a někdy žalované částce, avšak základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její stylizace a formálního vyjádření je v podstatě zcela totožný a sepis této žaloby je tak spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby v pravém slova smyslu. Jde přitom o pohledávku, v rámci níž na jedné straně vystupoval spotřebitel, který byl současně fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky právního úkonu o jiném obsahu (typicky jde právě o smlouvy o přepravě, dodávky energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, pojistné smlouvy, úhradu regulačního poplatků apod.). Navíc v dané věci j