42 C 316/2020-20 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Manželka se podaným návrhem domáhala rozvodu manželství účastníků, které bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce] [město], u obou jako manželství [pořadí manželství], přitom se z tohoto svazku narodily [počet] děti, které jsou již zletilé. Návrh odůvodnila tím, že manželství je dlouhodobě pouze formálním svazkem, když se postupem doby začaly mezi účastníky projevovat rozdílné povahové vlastnosti, pro které mezi účastníky docházelo k stále častějším neshodám a postupně i k citovému odcizení. Účastníci tak po dobu více jak jednoho roku nevedou společný intimní život, od [datum] pak společně nehospodaří a nežijí jako manželé, byť nadále obývají jedno bydliště. 2. Manžel s návrhem na rozvod manželství souhlasil a souhlasil rovněž se všemi skutkovými tvrzeními uvedenými manželkou. K jednání konanému dne [datum] se nedostavil, svoji neúčast řádně omluvil s tím, že souhlasí s konáním jednání v jeho nepřítomnosti, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti manžela. 3. Soud přitom v řízení vyšel jednak z nesporných skutkových tvrzení účastníků podpořených jejich oddacím listem, jako listinným důkazem, z něhož vyplynulo, že jejich manželství bylo skutečně uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce] [město], u obou jako manželství [pořadí manželství]. 4. Na základě shodných tvrzení účastníků a provedených listinných důkazů, dospěl tedy soud ke skutkovému závěru, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce] [město], u obou jako manželství [pořadí manželství], ze kterého se narodily [počet] dnes již zletilé děti. V manželství účastníků se postupem doby začaly projevovat jejich rozdílné povahové vlastnosti, pro které mezi nimi docházelo k stále častějším neshodám a citovému odcizování. Před více jak [časový údaj] ustal intimní život mezi účastníky, dne [datum] tito přestali vést rovněž společnou domácnost, byť nadále bydlí v jednom domě. Od této doby tak nežijí účastníci jako manželé, žijí odděleně, každý svým způsobem života. V současné době již žádný z nich ani nemá zájem na obnovení společného soužití a zachování manželství, což oba považují za nemožné. 5. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 6. Podle § 756 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 7. Po provedeném řízení dospěl soud s ohledem na zjištěný skutkový stav k závěru, že manželství účastníků je skutečně hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze přitom zejména vzhledem k postoji obou účastníků očekávat obnovení jejich manželského soužití, když účastníci spolu již delší dobu společně nežijí jako manželé, intimně se nestýkají a společně nehospodaří a naopak žijí již zcela odděleně každý svým způsobem života, přičemž žádný z účastníků už ani nemá zájem na obnovení společného manželského vztahu a oba účastníci tak již proto považují obnovení jejich společného manželského soužití za nemožné. Soud proto posoudil věc po právní stránce v souladu s výše citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když byly splněny všechny podmínky předpokládané ustanoveními § 755 a § 756 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a je na místě žalobě vyhovět a manželství účastníků rozvést, a to aniž by ve smyslu § 389 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních, byl prováděn výslech účastníků řízení, neboť skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o rozvodu manželství jsou nepochybné z ostatních provedených důkazů i ze shodných tvrzení účastníků, o nichž pak není rozumný důvod pochybovat (k tomu blíže: nakladatelství C.H.Beck, zákon o zvláštních řízeních soudních, první vydání, 2015, str. 739 – 740). 8. Příčiny rozvratu manželství účastníků soud spatřuje na podkladě shodných skutkových tvrzení na straně obou manželů v jejich rozdílných povahových vlastnostech a neschopnosti se pro tyto jeden druhému přizpůsobit. 9. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 23 zák. č. 292/2013, o zvláštních řízeních soudních, podle kterého bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení; náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Vzhledem k tomu, že soud v daném případě neshledal žádné důvody (tj. okolnosti případu či poměry účastníků), které by odůvodňovaly aplikaci věty druhé předmětného zákonného ustanovení, a tedy přiznání práva na náhradu nákladů řízení kterémukoli z účastníků a navíc za situace, kdy manželka se vzdala výslovně práva na náhradu nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.