42 C 329/2020-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 1 679,70 Kč s příslušenstvím v podobě nákladů řízení s odůvodněním, že tuto částku žalovaná dluží žalobkyni na základě účastnické smlouvy [číslo], o poskytování služeb elektronických komunikací, uzavřené mezi stranami dne 27. 2. 2018, na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat žalované služby elektronických komunikací a zprostředkovávat za splnění smluvních podmínek přístup ke službám třetích stran a žalovaná se zavázala za poskytnuté služby uhradit sjednané ceny. Uzavřená smlouva se řídila Podmínkami služeb a zboží za zvýhodněnou cenu, Všeobecnými podmínkami pro poskytování služeb elektronických komunikací a Ceníkem, případně podmínkami jednotlivých služeb. Žalobkyně přitom nárokuje v tomto řízení pouze část ceny, na kterou byla jednotlivá vyúčtování vystavena, a to nároky, o jejichž oprávněnosti je oprávněn rozhodnout civilní soud. Společně s výše uvedenou smlouvou byla mezi stranami pod [číslo] uzavřena kupní smlouva, na základě které žalobkyně prodala žalované modem pro pevný internet v ceně 2 400 Kč, která měla být uhrazena formou 24 měsíčních splátek po 100 Kč, a to k datu splatnosti jednotlivých vyúčtovaných služeb elektronických komunikací. Žalovaná však řádně neplnila povinnosti z výše uvedených smluv, když nehradila řádně a včas vystavená vyúčtování, na což byl ze strany žalobkyně upozorněna prostřednictvím vystavených Vyúčtování v sekci„ Celkem k platbě z minulého období“ a dále prostřednictvím zaslaných SMS upomínek či písemných upomínek. Dostala se přitom do prodlení s úhradou vyúčtování [číslo] za období od 25. 3. 2018 do 24. 4. 2018 splatného dne 13. 5. 2018 v částce 549 Kč (z toho je v tomto řízení nárokováno 99,40 Kč), [číslo] za období od 25. 4. 2018 do 24. 5. 2018 splatného dne 12. 6. 2018 v částce 1 272 Kč (z toho je v tomto řízení nárokováno 99,40 Kč), [číslo] za období od 25. 5. 2018 do 24. 6. 2018 splatného dne 13. 7. 2018 v částce 1 081 Kč (z toho v řízení nárokováno 99 Kč), vyúčtování [číslo] za období od 25. 6. 2018 do 24. 7. 2018 splatného dne 12. 8. 2018 v částce 549 Kč (z toho je v řízení nárokováno 99 Kč, [číslo] za období od 25. 7. 2018 do 24. 8. 2018 splatného dne 12. 9. 2018 v částce 549 Kč (z toho je v řízení nárokováno 99 Kč), [číslo] za období od 25. 8. 2018 do 24. 9. 2018 splatného dne 13. 10. 2018 v částce 549 Kč (z toho je v řízení nárokováno 99,01 Kč) a [číslo] za období od 25. 9. 2018 do 24. 10. 2018 splatného dne 12. 11. 2018 v částce 7 484,99 Kč (z toho je v řízení nárokováno 1 800 Kč). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 13. 6. 2019, avšak do dnešního dne nebyly dlužné částky uhrazeny. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud usnesením ze dne 2. 12. 2020 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne 11. 12. 2020 osobním převzetím, žalovaná se však k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že i ona s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě. 4. Z žalobkyní předložených důkazů učinil soud skutkový závěr spočívající v tom, že účastníci se písemně dohodli na tom, že žalobkyně bude žalované poskytovat služby elektronických komunikací v jí provozované síti v podobě služeb dohodnutých ve smlouvě [číslo], resp. ve všeobecných obchodních podmínkách, a poskytne žalované ke koupi ve smlouvě [číslo] specifikované zařízení, a to modem pro pevný internet, a žalovaná se zavázala tyto žalobkyní poskytované služby užívat a hradit za ně dohodnutou cenu dle platného ceníku služeb a uhradit kupní cenu koncového zařízení ve výši 2 400 Kč formou 24 splátek po 100 Kč měsíčně, a to podle splátkového kalendáře, který byl součástí předmětné smlouvy, a v případě, že žalovaná bude porušovat povinnosti vyplývající z účastnické smlouvy, bude povinna doplatit kupní cenu koncového zařízení. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smluv porušila, když přestala hradit sjednané splátky za koncové zařízení, když konkrétně neuhradila vyúčtování [číslo] za období od 25. 3. 2018 do 24. 4. 2018 splatné dne 13. 5. 2018 v částce 549 Kč (z toho je v tomto řízení nárokováno 99,40 Kč), [číslo] za období od 25. 4. 2018 do 24. 5. 2018 splatné dne 12. 6. 2018 v částce 1 272 Kč (z toho je v tomto řízení nárokováno 99,40 Kč), [číslo] za období od 25. 5. 2018 do 24. 6. 2018 splatné dne 13. 7. 2018 v částce 1 081 Kč (z toho v řízení nárokováno 99 Kč), vyúčtování [číslo] za období od 25. 6. 2018 do 24. 7. 2018 splatné dne 12. 8. 2018 v částce 549 Kč (z toho je v řízení nárokováno 99 Kč, [číslo] za období od 25. 7. 2018 do 24. 8. 2018 splatné dne 12. 9. 2018 v částce 549 Kč (z toho je v řízení nárokováno 99 Kč), [číslo] za období od 25. 8. 2018 do 24. 9. 2018 splatné dne 13. 10. 2018 v částce 549 Kč (z toho je v řízení nárokováno 99,01 Kč) a [číslo] za období od 25. 9. 2018 do 24. 10. 2018 splatné dne 12. 11. 2018 v částce 7 484,99 Kč (z toho je v řízení nárokováno 1 800 Kč). 5. Podle ust. § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje. Že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 6. Podle ust. § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 7. Soud v souladu s argumentací žalobkyně o pravomoci soudu k projednání dané věci dospěl k závěru, že je skutečně dána jeho pravomoc ve věci jednat, když předmětem řízení není úhrada služeb elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, jak rovněž opakovaně uzavřel ve svých rozhodnutích i zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (srov. např. Konf 40/2012 ze dne 29.11.2012, Konf 99/2009-7 ze dne 31.05.2010). 8. Soud má za to, že mezi stranami sporu tedy byla platně v písemné podobě uzavřena mimo jiné i kupní smlouva podléhající právním režimem § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na základě které vznikla jednak žalobkyni povinnost poskytnout žalované ke koupi ve smlouvě specifikované koncové zařízení a žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni kupní cenu koncového zařízení formou splátek, a to podle splátkového kalendáře, který byl součástí předmětné smlouvy. Žalovaná své povinnosti porušila, když přestala za poskytnuté koncové zařízení hradit vyúčtované ceny. Vzhledem k uvedenému soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a při vázanosti rozsahem podané žaloby zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni požadovanou částku v celkové výši 2 394,80 Kč. 9. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem k již dlouhé době trvání, povaze a nemalé výši dluhu, jakož i k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalované k tomuto dluhu, soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, respektive tyto důvody nebyly žádným z účastníků ani tvrzeny. 10. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měla žalobkyně se svou žalobou plný úspěch, a proto jí dle citovaného ustanovení vzniklo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů celého řízení. V projednávané věci však soud v souladu s vyhl. č. 120/2014 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dne 28. 7. 2020, hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení, neboť jde v prvé řadě o žalobu, podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy jednotlivé žaloby mají podobu využitého vzoru a v zásadě se od sebe liší jen údaji o žalovaných, době vzniku žalovaného dluhu a někdy žalované částce, avšak základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její stylizace a formálního vyjádření je v podstatě zcela totožný a sepis této žaloby je tak spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby v pravém slova smyslu. Jde přitom o pohledávku, v rámci níž na jedné straně vystupoval spotřebitel, který byl současně fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky právního úkonu o jiném obsahu (typicky jde právě o smlouvy o přepravě, dodávky energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, pojistné smlouvy, úhradu regulačního poplatků apo