8 C 232/2021-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 300 Kč s úrokem z prodlení z částky 30 Kč od 20. 10. 2011 do zaplacení ve výši 7,75 % ročně, z částky 90 Kč od 8. 9. 2012 do zaplacení ve výši 7,5 % ročně, z částky 90 Kč od 9. 12. 2015 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 90 Kč od 17. 10. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně. Žalobu odůvodnila tím, že je příspěvkovou organizací, jejímž předmětem činnosti je poskytování a organizace ústavní i ambulantní základní a specializované diagnostické léčebné péče, jakož i zajišťování ostatních služeb s poskytováním zdravotní péče související. Žalovanému poskytla zdravotní péči ve formě ošetření ve čtyřech případech na traumatologické ambulanci, a to dne 11. 10. 2011, 30. 8. 2012, 30. 11. 2015, 8. 10. 2019. V důsledku těchto ošetření jí vznikl nárok na úhradu poplatku ve výši 30 Kč za ošetření (v prvním případě) a ve výši 90 Kč za ošetření v ostatních případech. Žalovaný přes uznání tohoto dluhu, svůj závazek vůči žalobkyni nesplnil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Z předložených listin, tj. uznání dluhu ze dne 11. 10. 2011, 30. 8. 2012, 30. 11. 2015 a 8. 10. 2019 a předžalobní výzvy ze dne 21. 1. 2021 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl zdravotnickým zařízením žalobkyně ambulantně ošetřen ve čtyřech případech tak, jak je uvedeno ve výše uvedeném žalobním tvrzení žalobkyně. Regulační poplatky se zavázal zaplatit do osmi dnů od jednotlivých ošetření, avšak svůj závazek přes výzvu žalobkyně nesplnil. 4. Dle výše uvedeného skutkového stavu učinil soud závěr, že žalovanému vznikla v důsledku ambulantního ošetření realizovaného žalobkyní ve dnech 11. 10. 2011, 30. 8. 2012, 30. 11. 2015 a 8. 10. 2019, dle § 16a zákona č. 48/1997 Sb., regulační poplatky, které za tři z těchto ošetření činily 90 Kč a v jednom případě 30 Kč. Tuto povinnost však žalovaný nesplnil ani přes upomínku učiněnou před podáním žaloby, a proto mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni kromě dlužné částky v celkové výši 300 Kč i úroky z prodlení vždy od prvního dne prodlení s úhradou regulačního poplatku do zaplacení, kterou stanoví prováděcí předpis. Na základě výše uvedeného je patrno, že žaloba byla podána po právu, a proto jí soud jako důvodné v celém rozsahu vyhověl. 5. S ohledem na výsledek sporu přiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. v plné výši. Tyto náklady představují odměnu advokáta dle vyhlášky 177/96 Sb. za 3 úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b), 3x režijní paušál po 100 Kč, což po zvýšení o 21 % DPH a připočtení zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, činí celkem 1 489 Kč.