11 C 320/2021-49 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 13 829,09 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovaným dne 31. 1. 2013 smlouvu o bankovních produktech a službách, čímž zřídil a zavázal se vést pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet] a dále se zavázal poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno] s úvěrovým limitem ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem, kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaný svou povinnost nesplnil, zejména tím, že překročil výši sjednaného úvěrového limitu a nesplácel řádně a včas. Předchůdce žalobkyně využil svého práva a v souladu se smlouvou převedl dne 13. 11. 2018 aktuální výši nepovoleného přečerpání ve výši 32 476,20 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet] za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách. Žalovaný však i přesto svou povinnost nesplnil. Dlužnou částku nesplatil, a proto předchůdce žalobkyně ke dni 20. 5. 2019 zesplatnil celou dlužnou částku. Následně žalovaný uzavřel s původním věřitelem splátkovou dohodu v rámci, které výslovně uznal svůj dluh v plné výši včetně poplatku. Dne 21. 1. 2021 původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Splátkovou dohodu žalovaný opět nedodržel a žalobkyni dluží částku 13 829,09 Kč spolu s příslušenstvím. Ani po odeslání předžalobní upomínky žalovaný nereagoval a ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 12. 10. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 29. 10. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o bankovních produktech a službách ze dne 31. 1. 2013, listinou označenou jako dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 14. 9. 2017, formulářem pro informace o spotřebitelském úvěru ze dne 30. 6. 2019, dohodou o splátkách ze dne 11. 7. 2019, všeobecnými produktovými podmínkami účinnými od 1. 9. 2014, základními produktovými podmínkami spotřebitelského kontokorentního úvěru účinnými od 31. 12. 2013, sazebníkem poplatků platným od 1. 12. 2016, ukončením poskytování [anonymizováno] k běžnému účtu ze dne 12. 11. 2018, oznámením o otevření úvěrového účtu ke splácení [anonymizováno] ze dne 14. 11. 2018, oznámením o zesplatnění ze dne 21. 5. 2019, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 vč. seznamu postoupených pohledávek, výpisem z úvěrového účtu za období [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], výpisem z běžného účtu, oznámením o postoupením pohledávky ze dne 2. 2. 2021 vč. poštovního podacího archu a předžalobní upomínkou ze dne 23. 2. 2021 vč. poštovního podacího archu. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalovaný písemně dne 31. 5. 2013 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], uzavřel listinu nazvanou jako smlouva o bankovních produktech a službách. V této listině se původní věřitel zavázal zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet] a dále se zavázal poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno] s úvěrovým limitem ve výši 28 000 Kč. Jelikož žalovaný opakovaně porušoval smluvní povinnosti, právní předchůdce žalobkyně dopisem ze dne 12. 11. 2018 ukončil poskytování služby [anonymizováno] a následně dopisem ze dne 14. 11. 2018 byl žalovaného dluh ve výši 32 476,20 Kč převeden z běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet] Ani v tomto případě žalovaný neplnil své povinnosti, a proto původní věřitel dlužnou částku v celé výši zesplatnil ke dni 20. 5. 2019. Následně dne 30. 6. 2019 se žalovaným uzavřel listinu označenou jako dohoda o splátkách, v rámci které žalovaný uvedl, že dluh ve výši 25 916,68 Kč vyplývající ze smlouvy [číslo] ze dne 13. 11. 2018 uznává co do důvodu i výše a zavazuje se jej zaplatit v 20 měsíčních splátkách po 1 300 Kč počínaje 15. 7. 2019. Žalovaný však ani tuto dohodu nedodržel a dlužnou částku zcela nesplatil. Dne 21. 1. 2021 došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem původního věřitele ze dne 2. 2. 2021, odeslaného dne 4. 2. 2021. Žalobkyně dne 25. 2. 2021 odeslala žalovanému předžalobní upomínku. 5. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a lze jí proto vyhovět. Žalovaný písemně dne 31. 5. 2013 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], uzavřel smlouvu o bankovních produktech a službách a dále smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru [anonymizováno] s úvěrovým limitem ve výši 28 000 Kč. Jelikož žalovaný opakovaně porušoval smluvní povinnosti, nehradil své závazky řádně a včas, právní předchůdce žalobkyně ukončil poskytování služby [anonymizováno] a následně dlužnou částku v celé výši zesplatnil ke dni 20. 5. 2019. Žalovaný na základě splátkové dohody ze dne 30. 6. 2019 písemně co do důvodu i výše uznal svůj dluh ve výši 25 916,68 Kč vyplývající ze smlouvy [číslo] ze dne 13. 11. 2018 (zesplatněné ke dni 20. 5. 2019) uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně. Uznáním dluhu došlo ve smyslu § 2053 o. z. k založení vyvratitelné právní domněnky trvání uznaného dluhu v okamžiku jeho uznání. Uznáním dluhu tak došlo k přesunu důkazního břemene na žalovaného, který by musel v řízení prokázat, že dluh, jehož splnění se věřitel na dlužníkovi domáhá, neexistuje. Žalovaný v tomto řízení ani netvrdil, tím méně prokázal, že by dluh neexistoval. Přestože se žalovaný zavázal tento dluh uhradit v 20 měsíčních splátkách počínaje 15. 7. 2019, svůj závazek nesplnil, uhradil toliko část dluhu, a proto žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním uvedeným v dohodě o splátkách ze dne 30. 6. 2019 požaduje zaplacení zbývající částky 13 829,09 Kč spolu se smluvním a zákonným úrokem z prodlení od 29. 1. 2021. Dle § 1970 o. z. je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni kromě dlužné částky i úroky z prodlení z tohoto dluhu ve výši jak stanoví prováděcí předpis nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Protože ke dni rozhodování žalovaný neuhradil ničeho, soud žalobě jako důvodné vyhověl. 8. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem k již dlouhé době trvání, povaze a výši dluhu, jakož i k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalovaného k tomuto dluhu, soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, respektive tyto důvody nebyly žádným z účastníků ani tvrzeny. Žalovaný dluh navíc vychází z dohody o splátkách, podle níž žalovaný již měl poskytnuto ze strany právního předchůdce žalobkyně možnost svůj dluh pravidelně splácet, tuto svou možnost, resp. povinnost, však porušil a po žalobkyni nelze proto spravedlivě požadovat, aby strpěla opětovnou možnost žalovaného hradit projednávaný dluh ve splátkách či ve lhůtě delší než zákonné, neboť by se jednalo o neúměrné zvýhodnění zájmů žalovaného na úkor oprávněného zájmu žalobkyně na řádné a včasné uspokojení dluhu. 9. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 300 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby). Za tyto tři úkony jí náleží odměna ve výši 900 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 100 Kč) a 21% DPH (ze základu 1 200 Kč) ve výši 252 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého st