15 C 340/2021-40 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky 3 780 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný nezaplatil televizní poplatky za měsíce 10-12/2017, 1-2/2018, 1-2/2019, 1/2020 po 135 Kč, v celkové výši 3 780 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 633,02 Kč. Podáním ze dne 14.12.2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 1 485 Kč na jistině a 463,95 Kč na úrocích s odůvodněním, že nadále žalobce požaduje zaplacení částky ve výši 2 295 Kč, úrok z prodlení ve výši 169,07 Kč a žádá, aby mu byla přiznána částka ve výši 1 726 Kč, jelikož k pochybení došlo na straně žalovaného, když se neodhlásil z evidence poplatníků a nedostál tím své zákonné povinnosti, když Zákon č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jako„ Zákon“), ukládá v § 8 odst. 6 poplatníkovi povinnost oznámit všechny rozhodné skutečnosti a změny související s evidencí televizního přijímače do 15 dnů ode dne jejich vzniku, což je také odhlášení poplatníka z evidence. Dle § 8 odst. 8 písm. a) Zákona je povinen se z evidence poplatníků odhlásit ten poplatník, který přestal být poplatníkem dle § 3 Zákona, tedy např. který přestal vlastnit, držet nebo užívat televizní přijímač. Do doby odhlášení tak dlužník, resp. žalovaný, zůstává poplatníkem a svědčí mu zákonná povinnost hradit televizní poplatek. Soud řízení částečně zastavil v souladu s ust. § 96 o.s.ř. (výrok I.) 2. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, v souladu s ust. § 115a o.s.ř. 3. Žalovaný se k věci písemně nevyjádřil, nesdělil žádné skutečnosti na svoji obranu, v řízení zůstal nečinný. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru: Z potvrzení ze dne 16.9.2020 bylo prokázáno, že žalovaný se přihlásil jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence v dubnu 1988, v měsících 10-12/2017, 1-12/2018, 1-12/2019, 1/2020 žalobci nezaplatil televizní poplatky v celkové výši 3 780 Kč, když měsíční výše poplatků činí částku 135 Kč. Dopisem ze dne 12.3.2020 žalobce žalovaného vyzval k zaplacení dlužných poplatků. Ze specifikace výpočtu zákonného úroku z prodlení byl zjištěn kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu od 16.10.2017 do 16.1.2020 ve výši 633,02 Kč. Na základě zjištění duplicitní evidence žalobce vzal žalobu částečně zpět. 5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do nově požadované jistiny a úroků z prodlení. Nárok žalobce vyplývá ze zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších právních předpisů. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný se přihlásil v dubnu 1988 do evidence poplatníků televizních poplatků, na základě čehož mu vznikla povinnost zaplatit televizní poplatky, a to ve výši 135 Kč měsíčně v daných měsících. Žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokázal, že by žalobci cokoliv z žalované částky na dlužné televizní poplatky v daném období zaplatil, žalobce dále prokázal, že žalovaného před podáním žaloby vyzval k zaplacení dlužné částky, jak vyžaduje ust. § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Soud proto žalovaného zavázal zaplatit televizní poplatky v celkové výši 2 295 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, který žalobce kapitalizoval částkou ve výši 169,07 Kč, což odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění rozhodném k počátku prodlení žalovaného. Úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., ve spojení s ust. § 142a o.s.ř., zejména však soud odkazuje na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 405/2014 ze dne 26.8.2014, který uzavřel, že náklady vynaložené žalobcem za zastupování advokátem v řízení o zaplacení dlužných televizních poplatků, kdy jde o prosté vymáhání zákonem stanovených televizních poplatků, přestavuje náklady nikoliv potřebné k účelnému uplatňování práva žalobce. Za náklady potřebné k účelnému uplatnění práva žalobce lze tedy počítat pouze zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a paušální náhradu dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., za dva úkony představující sepis žaloby a výzvu k plnění dle § 1 odst. 3 písm. a), proto soud ve výroku II. procesně neúspěšného žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit procesně úspěšnému žalobci na náhradě nákladů řízení pouze částku 1 200 Kč. 7. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů, když pro delší lhůtu soud, příp. pro plnění ve splátkách, neshledal žádný důvod. Náklady řízení soud zavázal žalovaného zaplatit k rukám zástupce žalobce v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.