16 C 296/2021-38 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

Předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částky specifikované výrokem I. jako ceny elektřiny, dodané žalobkyní žalovanému na základě smlouvy o dodávce elektřiny ze dne 17. 5. 2019 do odběrného místa na adrese [adresa], v době od 17. 5. 2019 do 9. 12. 2019, s úrokem z prodlení v zákonné výši. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákonů č. 218/2021 Sb. a 286/2021 Sb., dále„ o. s. ř.“). Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovaného, aby se k této možnosti do 10 dnů od doručení výzvy také vyjádřil s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat jeho souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný nereagoval. Soud založil rozsudek na následujícím skutkovém závěru. Účastníci uzavřeli dne 17. 5. 2019 smlouvu o družených službách dodávky elektřiny se zahájením dodávky dne 17. 5. 2019, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému sdružené služby dodávky elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa], a žalovaný se zavázal hradit cenu těchto služeb ve výši podle ceníku, jenž byl nedílnou součástí služby, specifikované v jednotlivých vyúčtováních. Žalovaný zůstal žalobkyni dlužen na základě konečného vyúčtování [číslo] na částku 7 448 Kč splatnou dne 30. 12. 2019. Žalobkyně pak žalovanému mailem i poštou odeslala několik upomínek k zaplacení částky 5 448 Kč. Soud případ právně kvalifikoval jako právní povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni cenu sdružených služeb dodávky elektřiny na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny (§ 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů, dále„ e. z.“). Žalobkyně jako obchodnice s elektřinou a plynem na základě těchto smluv splnila svou povinnost a dodala žalovanému jako zákazníkovi elektřinu do odběrného místa (§ 50 odst. 2 první věta e. z.). Žalovaný však ani přes upozornění žalobkyně nesplnil povinnost za tyto služby zaplatit (tamtéž). Dnem následujícím po dni splatnosti fakturované částky se žalovaný ocitl v prodlení a vznikla mu tak povinnost zaplatit i úrok z prodlení (§ 1970 první věta o. z.). Žalobkyně úroky z prodlení vyčíslila v souladu se zákonem (§ 1970 druhá věta zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.,“ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost žalovaných pohledávek. Vzhledem k pasivitě žalovaného proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) Z těchto důvodů soud žalobkyni výrokem I. přisoudil celou žalovanou částku. Výrok II. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, 142a odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem žalovanému odeslal předžalobní upomínku a protože žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná. Náklady sestávají ze soudního poplatku 400 Kč podle Položky 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů a z paušální náhrady hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s§ § 1 odst. 1, odst. 3 písm. a), 2 odst. 3 vyhlášky MSp č. 254/2015 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Celková náhrada tudíž činí 1 000 Kč Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.