16 C 370/2021-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částky specifikované výrokem I. jako součtu dvou smluvních pokut ve výši 5 000 Kč za nevrácení dvou žalovanému pronajatých zařízení - Set-top boxu/CA Modulu, sériové číslo [anonymizováno] a Set-top boxu/CA Modulu, sériové číslo [anonymizováno], žalovaným po zániku závazků ze smlouvy účastníků [číslo] ze dne 5. 2. 2020 odstoupením ze strany žalobkyně. 2. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. s. ř.“ Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovaného, aby se k této možnosti do 10 dnů od doručení výzvy také vyjádřil s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat jeho souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný nereagoval, přestože mu výzva byla účinně doručena. 3. Soud měl pravomoc případ projednat a rozhodnout, protože žalovaná částka odpovídala smluvním pokutám za nevrácení zařízení, jejichž pomocí měly být žalovanému poskytnuty služby elektronických komunikací. Smluvní pokuta je sankcí uloženou za nevrácení pronajatého zařízení po skončení nájemního poměru. Pravomoc k řešení sporu tudíž nemá Český telekomunikační úřad, nýbrž soud (§ 7 odst. 1 o. s. ř. in fine ve spojení s § 129 odst. 1 první větou a § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů). 4. Soud založil rozsudek především na tomto skutkovém stavu. [právnická osoba] dne 5. 2. 2020 uzavřela s žalovaným smlouvu [číslo] na 24 měsíců o poskytování služeb elektronických komunikací prostřednictvím dvou pronajatých zařízení STB Net Arris: sériového čísla [anonymizováno] a sériového čísla [anonymizováno]. V této smlouvě se společnost žalovanému zavázala poskytovat výše zmíněné služby, za které se žalovaný zavázal pravidelně platit. Obě zařízení si žalovaný nainstaloval sám. [právnická osoba] se později přejmenovala na [právnická osoba] Žalovaný za služby neplatil řádně, pročež jej [právnická osoba] nejprve vyzývala ke splnění jeho dluhů, resp. též omezila poskytování služeb žalovanému. Žalovaný však nezaplatil, a tak [právnická osoba] od smlouvy v souladu s obchodními podmínkami, které byly její součástí, odstoupila a vyzvala žalovaného k vrácení obou zařízení. To se nestalo. Odstoupení od smlouvy bylo podmíněno nesplněním dluhu v poskytnuté lhůtě. Strany si ve smlouvě sjednaly smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za nevrácení každého pronajatého zařízení po zániku závazku ze smlouvy, např. odstoupením. Okamžik splatnosti smluvních pokut nebyl sjednán. Advokát žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení pokut do 7 dnů od doručení předžalobní výzvy, doporučeně odeslané dne 1. 3. 2021. 5. Soud případ právně kvalifikoval jako právní povinnost žalovaného uhradit žalobkyni nezaplacené smluvní pokuty. Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací (§ 63 zákona e. k.), v níž převzal mimojiné povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za porušení smluvní povinnosti vrátit pronajatá zařízení po zániku závazku ze smlouvy žalobkyni (§ 2048 o. z.). Předpokladem vzniku nároku na tyto pokuty bylo v tomto případě žalobkyní tvrzené odstoupení od smlouvy. Soud zkoumal otázku, zda jeho účinnosti není na překážku fakt, že šlo o podmíněné právní jednání, poněvadž ustanovení § 2001 – 2005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.,“ nepředpokládají možnost podmíněného odstoupení od smlouvy. Tato možnost nicméně plyne z principu smluvní autonomie (§ § 1 odst. 2, 3 odst. 1 o. z.), přičemž zde není žádný důvod, který by odchýlení od dispozitivních zákonných ustanovení bránil. Zde šlo o odkládací podmínku v podobě nesplnění dluhu žalovaným v poskytnuté lhůtě, poněvadž odstoupení se mělo stát účinným právě až splněním této podmínky, o níž nebylo jisté, zda nastane (§ 548 odst. 1 první věta, odst. 2 první věta o. z.). Odstoupení od smlouvy tudíž bylo právně účinné. Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost obou pohledávek. Vzhledem k pasivitě žalovaného proto soud vyšel z právní domněnky jejich trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) Lhůta 7 dnů od doručení upomínky odpovídá zákonné lhůtě„ bez zbytečného odkladu“ (§ 1958 odst. 2 o. z.). Dnem následujícím po dni splatnosti obou částek se žalovaný ocitl v prodlení a vznikla mu tak povinnost zaplatit i úrok z prodlení (§ 1970 první věta o. z.), a to ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tedy ve výši 8,25 % ročně (§ 1970 druhá věta o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Z těchto důvodů soud žalobkyni výrokem I. přisoudil celou žalovanou částku. 6. Výrok II. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, odst. 2, 142a odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., protože advokát žalobkyně v časovém limitu předvídaném prvním zmíněným ustanovením žalovanému odeslal předžalobní upomínku a protože žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná. Náklady sestávají ze soudního poplatku 400 Kč podle Položky 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů a z nákladů vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby až do žaloby včetně soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 1 písm. a) – c), bodu 1., paušální náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 1 písm. a) – c) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Soud tedy aplikoval snížené sazby, protože je mu z úřední činnosti známo, že v těchto právně i skutkově jednoduchých věcech žalobkyně opakovaně podává podobně formulované žaloby lišící se – s ohledem na míru standardizace smluv, jíž odpovídá i míra standardizace žalob - jen minimálně, přičemž žalovaný při uzavírání výše uvedené smlouvy zjevně vystupoval jako spotřebitel a předmětem řízení byl jednoduchý platební vztah účastníků. Jednotlivé úkony tudíž měly spíše charakter administrativní, než individualizované právní služby. Protože je advokát žalobkyně plátcem DPH, připočítal soud k nákladům též 189 Kč jako náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 písm. b) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.). Celkové náklady tedy činí 1 489 Kč. Žalovaný má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátovi jako jejímu zástupci (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů; náhrada za DPH převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 200 Kč; 100 Kč; předžalobní upomínka; § 11 odst. 1 písm. d); 200 Kč; 100 Kč; žaloba; § 11 odst. 1 písm. d); 200 Kč; 100 Kč; 189 Kč 7. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.