16 C 375/2021-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částek specifikovaných výroky I. a II. jakožto nevrácených půjček se souhrnnými poplatky, poskytnutých ve výši 8 000 Kč na základě smlouvy [číslo] ze dne 23. 5. 2006, ve výši 15 000 Kč na základě smlouvy [číslo] ze dne 15. 4. 2006 a ve výši 7 000 Kč na základě smlouvy [číslo] ze dne 4. 3. 2006, které žalované poskytla společnost [právnická osoba] (dále„ původní věřitelka“). 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, ač ji k tomu soud vyzval a poskytl jí k vyjádření lhůtu 14 dnů. Nepopřela tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinila je spornými (§ 6 první věta zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákonů č. 218/2021 Sb. a 286/2021 Sb., dále„ o. s. ř.“). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalované podpůrně přihlédl. 3. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a o. s. ř. Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovanou, aby se k této možnosti do 14 dnů od doručení výzvy také vyjádřila s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat její souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná nereagovala, přestože jí výzva byla účinně doručena. 4. Soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne 18. 5. 2006 na základě smlouvy [číslo] původní věřitelka žalované poskytla půjčku ve výši 8 000 Kč, dne 12. 4. 2006 na základě smlouvy [číslo] pak půjčku ve výši 15 000 Kč a konečně dne 27. 2. 2006 na základě smlouvy [číslo] půjčku ve výši 7 000 Kč. Půjčky byly poskytnuty na 52 týdnů a kromě jistiny se žalovaná ve smlouvách zavázala původní věřitelce zaplatit souhrnný poplatek ve výši 5 312 Kč, 9 960 Kč, resp. 4 648 Kč, tedy ve výši odpovídající cca 66 % jistiny za smlouvami předpokládaný rok splácení. Ve smluvní dokumentaci není vysvětleno, nakolik je ekonomickou funkcí poplatku náhrada nákladů té které půjčky a nakolik časová cena užívání peněz (smlouvy o půjčce). Žalovaná zaplatila na první zmíněnou půjčku 1 305,89 Kč, na druhou 4 182,10 Kč a na třetí 3 450,01 Kč (tvrzení žalobkyně). Žalované pohledávky byly postoupeny žalobkyni, která za soubor postoupených pohledávek zaplatila sjednanou úplatu, což bylo podle postupní smlouvy předpokladem účinnosti postoupení (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty). Žalovaná byla vyzvána k zaplacení do 10 dnů od doručení v oznámení o postoupení pohledávky, doporučeně odeslaném dne 1. 2. 2021 (oznámení o postoupení pohledávky, podací arch). Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo nic podstatného pro výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. 5. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Dne 18. 5. 2006 na základě smlouvy [číslo] původní věřitelka žalované poskytla půjčku ve výši 8 000 Kč, dne 12. 4. 2006 na základě smlouvy [číslo] pak půjčku ve výši 15 000 Kč a konečně dne 27. 2. 2006 na základě smlouvy [číslo] půjčku ve výši 7 000 Kč. Půjčky byly poskytnuty na 52 týdnů a kromě jistiny se žalovaná ve smlouvách zavázala původní věřitelce zaplatit souhrnný poplatek ve výši 5 312 Kč, 9 960 Kč, resp. 4 648 Kč, tedy ve výši odpovídající cca 66 % jistiny za smlouvami předpokládaný rok splácení. Ve smluvní dokumentaci není vysvětleno, nakolik je ekonomickou funkcí poplatku náhrada nákladů té které půjčky a nakolik časová cena užívání peněz. Žalovaná zaplatila na první zmíněnou půjčku 1 305,89 Kč, na druhou 4 182,10 Kč a na třetí 3 450,01 Kč. Žalované pohledávky byly postoupeny žalobkyni, která za soubor postoupených pohledávek zaplatila sjednanou úplatu, což bylo podle postupní smlouvy předpokladem účinnosti postoupení. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení do 10 dnů od doručení v oznámení o postoupení pohledávky, doporučeně odeslaném dne 1. 2. 2021. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. 6. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazky z postoupených pohledávek na bezdůvodném obohacení (§ 524 ve spojení s § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále„ obč. zák.“). Úmyslem stran bylo poskytnout spotřebitelské úvěry v právní formě půjček (§ 2 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., dále„ z. s. ú.,“ § 657n obč. zák.). Původní věřitelka totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka (§ 2 písm. c) z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalované (§ 2 písm. b) z. s. ú.). Přenechala žalované k dočasnému užívání určité částky, které jí žalovaná měla postupně vracet s příslušnými poplatky. Cílem původní věřitelky jako podnikatelky, poskytující na finančním trhu spotřebitelské mikropůjčky a mikroúvěry, byl zisk. Zdrojem zisku z půjčky je vždy úrok. V tom případě již není právně relevantní, že původní věřitelka poplatek, který alespoň zčásti plnil ekonomickou funkci úroku, nazvala poplatkem. Tato úplata je obvyklým materiálním zdrojem při generování zisku. V tomto případě byla„ nahrazena“ souhrnným poplatkem, což je již z textu samotných smluv zcela zřejmé. Ujednání o souhrnném poplatku zde nelze podrobit přezkumu přiměřenosti ve smyslu § 56 odst. 1 obč. zák. Nelze-li podrobit přezkumu přiměřenosti směnu ekonomických hodnot, samo o sobě to nicméně neznamená, že by nebylo možno cenu plnění poměřit korektivem dobrých mravů, neboť značná výše poplatku je způsobilá porušit souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je zajišťováno právními normami. Smlouvy o půjčce uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovanou sice nejsou v přímém rozporu s výslovným zákonným zákazem, avšak svými účinky účel a smysl právní úpravy ochrany spotřebitele obchází, a sice jednak kvůli své výši, druhak kvůli tomu, že z pohledu žalované nebylo v okamžiku uzavření smluv možno rozlišit a není to seznatelné ani v soudním řízení, která část poplatku tvoří náklady půjčky a která úrok. Smluvní klauzule zakotvující povinnost žalované zaplatit výše specifikované poplatky byly tudíž absolutně neplatné (§ 39 obč. zák.). Důvod neplatnosti právního úkonu ve smyslu ust. § 41 obč. zák. se může omezit pouze na část právního úkonu, je-li tato neplatná část oddělitelná od ostatního obsahu. V tomto případě je ovšem očividné, že bez sjednání souhrnného poplatku, který jediný měl představovat zisk původní věřitelky, by původní věřitelka smlouvy neuzavřela. Proto byly všechny tři smlouvy absolutně neplatné jako celek. To znamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žádných částek s výjimkou zůstatků jistin a úroků z prodlení. V okamžiku vyplacení jednotlivých částek tudíž žalované vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu (§ 451 obč. zák.). Původní věřitelka soubor pohledávek včetně té žalované postoupila žalobkyni a zaplatila zaň sjednanou úplatu, čímž se žalobkyně stala věřitelkou žalované (§ 524 obč. zák.). Žalovaná byla vyzvána k uspokojení pohledávek již v oznámení o postoupení pohledávky, doporučeně odeslaném dne 1. 2. 2021, přičemž třetí pracovní den nastal 4. 2. 2021 a lhůta dalších 10 dnů, tedy do 15. 2. 2021 (neboť 14. 2. byla neděle – viz § 122 odst. 3 obč. zák.), skončila právě 15. 2. 2021. To znamená, že se pohledávky staly splatnými 15. 2. 2021 a že od 16. 2. 2021 byla žalovaná v prodlení. Rozdíly mezi poskytnutými jistinami a částečným plněním ve výši 6 694,11 Kč, 3 549,99 Kč a 10 817,90 Kč, celkem 21 062 Kč, pak představují její bezdůvodné obohacení. Žalovaná se tedy dnem následujícím den splatnosti ocitla v prodlení (§ 517 odst. 1 obč. zák.), čímž jí vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 8,25 % ročně (§ 517 odst. 2 obč. zák. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně však požadovala úrok z prodlení ve výši 7,25 % ročně a soud byl jejím návrhem vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyně tedy prokázala vznik, splatnost a nabytí příslušných částí žalovaných pohledávek. Vzhledem k pasivitě žalované proto soud vyšel z právní domněnky jejich trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) Proto soud výrokem I. přiznal žalobkyni zůstatek jistin a úroky z prodlení v zákonné výši. Lhůtu k zaplacení soud ve výroku I. určil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž nes