16 C 380/2021-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částky specifikované výrokem I. jako nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému na základě skutečnosti, že měl žalovaný dne 14. 9. 2020 cestovat po [obec] autobusem [číslo] aniž by se při kontrole prokázal platným jízdním dokladem. 2. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. s. ř.“). Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovaného, aby se k této možnosti do 8 dnů od doručení výzvy také vyjádřil s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat jeho souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný nereagoval, přestože si výzvu osobně převzal. 3. Soud založil rozsudek především na tomto skutkovém stavu. Žalovaný cestoval dne 14. 9. 2020 autobusem [číslo] provozovaným žalobkyní, aniž by se při kontrole revizorovi prokázal platným jízdním dokladem. Svůj dluh ve výši 24 Kč na jízdném a 1 500 Kč na přirážce na místě písemně uznal co do důvodu a výše a zavázal se jej splnit do 15 dnů ode dne zjištění černé jízdy. 4. Soud případ právně kvalifikoval jako právní povinnost žalovaného splnit žalobkyni uznaný dluh (§ 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, resp. ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Žalovaný totiž písemně a co do důvodu i výše dluh uznal. Právním následkem uznání byl vznik vyvratitelné právní domněnky existence dluhu v okamžiku uznání (§ 2053 o. z.). To znamená, že pokud by žalovaný chtěl existenci dluhu popřít, musel by jeho neexistenci tvrdit a prokázat. To nestalo. Žalovaný se zavázal splnit svůj dluh vždy do 15 dnů od uznání, tedy nejpozději do času 0:00 16. dne (§ 605 odst. 1 o. z.). Tímtéž okamžikem se jeho dluh stal splatným a stal se z něj právní nárok. Soud žalobkyni přiznal rovněž úrok z prodlení, v němž se žalovaný ocitl vždy ode dne následujícího den splatnosti toho kterého dluhu. Konkrétně ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně určila počátek prodlení a výši úroku z prodlení v souladu se zákonem. Žalobkyně prokázala vznik a splatnost žalované pohledávky. Vzhledem k pasivitě žalovaného proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) Z těchto důvodů soud žalobkyni výrokem I. přiznal celou žalovanou částku. 5. Výrok II. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, 151 odst. 3, 142a odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem žalovanému odeslal předžalobní upomínku a byla ve sporu plně úspěšná. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč podle Položky 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 200 Kč (§ 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky MSp č. 254/2015 Sb. v prvním účinném znění). Soudu je totiž z úřední činnosti známo, že žalobkyně v těchto skutkově i právně jednoduchých případech podává stejně formulované žaloby, které tak mají charakter administrativních úkonů spíše, než individualizované právní služby. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.