16 C 397/2021-39 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

Předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částek specifikovaných výrokem I. coby součtu sankčního příspěvku za porušení právní povinnosti uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla ve výši 1 488 Kč a nákladů žalobkyně, spojených s mimosoudním uplatněním práva na zmíněný příspěvek ve výši 300 Kč, to vše s úrokem z prodlení. Žalovaný neměl sjednáno zmíněné pojištění jako vlastník/provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3, [příjmení]: [anonymizováno], v době od 23. 6. 2020 do 8. 7. 2020. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. s. ř.“). Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovaného, aby se k této možnosti do 10 dnů od doručení výzvy také vyjádřil s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat jeho souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný nereagoval, přestože mu výzva byla účinně doručena. Soud založil rozsudek především na tomto skutkovém závěru. Soudě podle vnitřní evidence vedené žalobkyní na základě údajů dodávaných jednotlivými pojišťovnami (§ 15 odst. 1 a 2 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. p. r.,“ l. [číslo] spisu) žalovaný ukončil pojištění osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3, [příjmení]: [anonymizováno], dohodou s pojišťovnou ke dni 22. 6. 2020, načež smlouvu o jeho pojištění dne 9. 7. 2020 uzavřela [jméno] [příjmení]. Podle Centrálního registru vozidel (§ 15 odst. 3, odst. 12 z. p. r., l. [číslo] spisu) však byl v době od 22. 6. 2020 do roku 2. 8. 2021, tedy po celé žalované období, vlastníkem i provozovatelem tohoto vozidla [jméno] [příjmení], nikoli žalovaný. Tato dvě skutková zjištění soud nehodnotí jako protichůdná. Fakt, že žalovaný ukončil pojistnou smlouvu k vozidlu, ještě neznamená, že byl poté jeho vlastníkem či provozovatelem, a zároveň není vyloučeno, aby pojistnou smlouvu uzavřel někdo jiný, než vlastník či provozovatel vozidla; zde jde o [jméno] a [jméno] [příjmení], kteří mají podle důkazů totožnou adresu, tudíž zřejmě jde o příbuzné. Soud tudíž rozhodl na základě zjištěného skutkového stavu, že vlastníkem i provozovatelem vozidla byl v inkriminovaném období [jméno] [příjmení], nikoli žalovaný, přičemž [jméno] [příjmení] jej teprve dne 9. 7. 2020 nechala pojistit. Soud případ právně kvalifikoval jako požadavek na zaplacení příspěvku a nákladů jeho mimosoudního uplatnění jako tvrzeného právního následku nesplnění povinnosti mít vozidlo pojištěno povinným zákonným pojištěním (§ 4 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 a § 2 písm. i) z. p. r.). Právní povinnost splnit tento dluh má ovšem vlastník či provozovatel vozidla (§ 4 odst. 1 část věty před středníkem z. p. r.). Podle § 4 odst. 2 písm. a) a b) z. p. r. se přitom„ při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.“ Touto osobou nebyl žalovaný, nýbrž [jméno] [příjmení]. V tomto případě došlo k tomu, že žalobkyně v žalobě vycházela pouze z údajů vložených do vlastní evidence na základě zpráv od pojišťoven (§ 15 odst. 1 z. p. r.), které nekonfrontovala s informacemi získanými od Ministerstva dopravy jako výsledku porovnání informací od pojišťoven na straně jedné s údaji zjištěnými ministerstvem v Centrálním registru vozidel (§ 15 odst. 3, odst. 12 z. p. r.). Kdyby tak učinila, musela by dojít k závěru, že osobou povinnou žalovaný není. Je ostatně evidentní, že obsah oficiálního veřejného registru musí mít prvořadý význam oproti fragmentárním informacím předaným jednotlivými pojistiteli pohybujícími se na trhu. Žalovaný tudíž nebyl pasivně věcně legitimován. Proto soud žalobu výrokem I. zamítl. Výrok II. odpovídá ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalovaný byl v řízení plně úspěšný, pročež by proti žalobkyni měl právo na náhradu nákladů řízení, které mu však podle obsahu spisu nevznikly. Proto soud rozhodl, že nemá žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení právo.