16 C 40/2022-13 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částek specifikovaných výroky I. a II. jako náhrady nákladů stravy, ošetření a pobytu psa žalované s čipem [číslo] v době od 15. 10. 2020 do 23. 10. 2020 v útulku. 2. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a věta zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. s. ř.“). Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovanou, aby se k této možnosti do 10 dnů od doručení výzvy také vyjádřila s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat její souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná nereagovala, přestože jí výzva byla účinně doručena. 3. Soud založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Dne 23. 10. 2020 žalovaná vůči žalobkyni písemně, co do důvodu i výše uznala dluh ve výši 5 134 Kč jako náhrady nákladů stravy, ošetření a pobytu psa žalované s čipem [číslo] v době od 15. 10. 2020 do 23. 10. 2020 v útulku v [obec] – [část obce] a zavázala se jej splnit„ nejpozději do 15 dnů.“ Žalovaná nezaplatila. 4. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako právní povinnost žalované splnit žalobkyni uznaný dluh (§ 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Žalovaná totiž písemně a co do důvodu i výše dluh uznala. Právním následkem uznání byl vznik vyvratitelné právní domněnky existence dluhu v okamžiku uznání (tamtéž). To znamená, že pokud by žalovaná chtěla dosáhnout zamítnutí žaloby, musela by neexistenci dluhu sama tvrdit a prokázat. To nestalo. Žalovaná se zavázala dluh splnit nejpozději do 15 dnů od uznání dluhu. 15. den, počítaný ode dne 23. 10. 2020, nastal 7. 11., což ovšem byla sobota, pročež bylo posledním dnem lhůty pondělí 9. 11. 2020, neboť šlo o lhůtu počítanou na dny (§ 605 odst. 1 ve spojení s 607 o. z.). To znamená, že žalovaná měla ještě celý 9. listopad na splnění dluhu a že teprve 10. 11. se pohledávka stala splatnou, načež se žalovaná od 11. 11. 2020 ocitla v prodlení. Podle § 601 odst. 1 první věty o. z. totiž,„ nabývá-li se právo nebo vzniká-li povinnost v určitý den, nabude se nebo vznikne počátkem toho dne; zaniká-li právo nebo povinnost v určitý den, zanikne koncem toho dne.“ To znamená, že ještě celého 9. 11. 2020 byl dluh splnitelný, tedy žalovaná již měla právo plnit a žalobkyně nesměla plnění odmítnout. Okamžikem 10. 11. 2020, 0:00, však toto právo zaniká (část věty za středníkem) a pohledávka se mění ve splatnou, tedy vzniká povinnost plnit (část věty před středníkem). Nesplatná pohledávka je sice z pohledu dlužníka rovněž právní povinností, leč nedospělou (§ 601 odst. 1 první věta o. z. per analogiam). Příslušné prohlášení žalované v uznání dluhu je tudíž třeba číst tak, že se zavázala k zaplacení do uplynutí 15 dnů. Ode dne 11. 11. 2020 se tudíž žalovaná nacházela v prodlení, čímž jí vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně výši úroku z prodlení vyčíslila v souladu se zákonem. Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost převážné části žalované pohledávky. Vzhledem k pasivitě žalované proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) Proto soud výrokem I. přiznal žalobkyni převážnou část pohledávky až na úrok z prodlení za dobu, kdy ještě žalovaná v prodlení nebyla. Ve vztahu k němu soud žalobu výrokem II. částečně zamítl. 5. Výrokem II. soud žalobu ve zbytku částečně zamítl v části odpovídající úrokům z prodlení požadovaným žalobkyní za dobu mezi splatností té či oné faktury a jejím dojitím do dispoziční sféry žalované. Výrok III. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, 151 odst. 3, 142a odst. 1 a 142 odst. 3 o. s. ř., protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem odeslala žalované předžalobní upomínku a protože byla ve sporu neúspěšná jen v poměrně nepatrné části. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 100 Kč za žalobu podle vyúčtování žalobkyně (§ 1 odst. 3 písm. a), § 2 odst. 1 vyhlášky MSp č. 254/2015 Sb. v prvním účinném znění). Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a III. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.