16 C 411/2021-36 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částky specifikované výroky I. a II. jako nezaplaceného jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč na základě skutečnosti, že měla žalovaná cestovat dne 12. 3. 2020 autobusem [číslo] aniž by se při kontrole prokázal platným jízdním dokladem. 2. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. s. ř.“). Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovanou, aby se k této možnosti do 8 dnů od doručení výzvy také vyjádřila s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat její souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná nereagovala, přestože jí byla výzva účinně doručena. 3. Soud založil rozsudek především na tomto skutkovém stavu. Žalovaná cestovala dne 12. 3. 2020 autobusem [číslo] provozovaným žalobkyní, aniž by se při kontrole revizorovi prokázala platným jízdním dokladem. Žalovaná dluh na místě písemně uznala co do důvodu a výše, konkrétně ve výši 24 Kč jako jízdné a 1 500 Kč jako přirážku k němu a zavázala se tyto částky zaplatit žalobkyni do 15 dnů ode dne zjištění černé jízdy. 4. Soud případ právně kvalifikoval jako právní povinnost žalované splnit žalobkyni uznaný dluh (§ 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Žalovaná totiž písemně a co do důvodu i výše dluh uznala. Právním následkem uznání byl vznik vyvratitelné právní domněnky existence dluhu v okamžiku uznání (§ 2053 o. z.). To znamená, že pokud by žalovaná chtěla existenci dluhu popřít, musela by jeho neexistenci tvrdit a prokázat. To se nestalo. Žalovaná se zavázala splnit svůj dluh do 15 dnů od uznání, tedy nejpozději do konce dne 27. 3. 2020. Následujícím dnem se pohledávka stala splatnou a od 29. 3. 2020 byla žalovaná v prodlení (§ 605 odst. 1, § 1970 první věta o. z. o. z.). Soud tudíž žalobkyni přiznal rovněž úrok z prodlení. Konkrétně ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení (tedy v tomto případě pro 1. 1. 2020), zvýšené o 10 procentních bodů, tedy ve výši 10 % ročně (§ 1970 druhá věta o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost převážné části žalované pohledávky. Vzhledem k pasivitě žalované proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) Z těchto důvodů soud žalobkyni výrokem I. přiznal celou žalovanou částku kromě úroku z prodlení za 28. 3. 2020, kdy ještě žalovaná nebyla v prodlení. V tomto rozsahu soud výrokem II. zčásti zamítl. 5. Výrok III. odpovídá Položce 2 odst. 2 přílohy zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (dále„ z. s. p.“). Žalobkyně totiž navrhla vydání elektronického platebního rozkazu, což se nestalo. Proto jí posléze vznikla povinnost doplatit částku 600 Kč jako rozdíl mezi částkou 1 000 Kč (Položka 1 odst. 1 písm. a) z. s. p.) a již zaplacenou částkou 400 Kč. Jde o poplatek za řízení jako takové (§ 1 písm. a)), jehož poplatnicí je žalobkyně (§ 2 odst. 1 písm. a)) a který se stává splatným až na základě příslušného rozhodnutí (§ 4 odst. 1 písm. j)). Soud žalobkyni k zaplacení uložil lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 7 odst. 1 druhou větou z. s. p. 6. Výrok IV. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, 151 odst. 3, 142a odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem žalované odeslala předžalobní upomínku a byla ve sporu plně úspěšná. Náklady sestávají z celkového soudního poplatku 1 000 Kč a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 100 Kč za předžalobní výzvu a 100 Kč za žalobu (§ 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky MSp č. 254/2015 Sb. v prvním účinném znění). Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a IV. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám vzhledem k zanedbatelné výši žalované částky, k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.