16 C 440/2021-24 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částek specifikovaných výroky I. a II. jakožto nevrácené zápůjčky včetně poplatků a příslušenství, kterou žalované poskytla společnost [právnická osoba] (dále„ původní věřitelka“) dne 24. 6. 2019 na základě smlouvy [číslo] ve výši 14 000 Kč. Původní věřitelka měla před poskytnutím zápůjčky posoudit úvěruschopnost žalované způsobem, zachyceným v Kartě zákazníka. 2. Žalovaná k věci uvedla, že si je svých závazků plně vědoma a sama navrhla, aby soud vynesl rozsudek, kterým by jí uložil povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku v měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč. Požadavek rozložení plnění do splátek zdůvodnila svými finančními problémy v minulosti, které však nedoložila. Zároveň uvedla, že nyní je její sociální situace lepší a v petitu svého vyjádření k žalobě projevila záměr začít žalovanou částku splácet od února 2022. 3. Žalobkyně poté souhlasila s rozložením plnění do výše zmíněných splátek. 4. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. s. ř.). Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Žalovaná s tímto postupem rovněž souhlasila. 5. Soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne 24. 6. 2019 na základě smlouvy [číslo] původní věřitelka žalované poskytla zápůjčku ve výši 14 000 Kč, které měla žalovaná vrátit v 60 týdenních splátkách (smlouva o zápůjčce). Při rozhodování o žádosti o zápůjčku původní věřitelka nijak neověřila, zda a jaké konkrétní má žalovaná dluhy. Dále nezkoumala okolnost, zda s někým žalovaná sdílí společnou domácnost a jaké jsou sociální poměry tohoto člověka. Nezabývala se okolností, zda se žalovaná ve svém pracovním poměru nenachází ve zkušební či výpovědní době. A nijak nespecifikovala položku„ další čistý příjem domácnosti“ ve výši 25 000 Kč měsíčně (karta zákazníka). Žalobkyně soudu nepředložila dokumenty, které měly podle údajů z Karty zákazníka sloužit k ověření pravdivosti jednotlivých tvrzení žalované. Žalovaná ze zápůjčky vrátila celkem 6 250 Kč (přehled plateb). Žalovaná pohledávka byla postoupena v souboru pohledávek žalobkyni, která za něj zaplatila sjednanou úplatu, což bylo podle postupní smlouvy předpokladem účinnosti postoupení (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty). Žalovaná byla vyzvána k zaplacení do 10 dnů od doručení v oznámení o postoupení pohledávky, doporučeně odeslaném dne 25. 1. 2021 (oznámení o postoupení pohledávky, podací arch). Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné až na položku„ další čistý příjem domácnosti“ ve výši 25 000 Kč měsíčně, která je s přihlédnutím k tomu, že z důkazů nevyplynula indicie o tom, že by žalovaná měla ještě jiný zdroj příjmu kromě své mzdy ani že by s ní domácnost sdílel někdo jiný, nevěrohodná a působí jako projev snahy uměle navýšit její aktiva za účelem ospravedlnění poskytnutí úvěru pod dojmem právní povinnosti původní věřitelky poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplyne, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované zápůjčku splácet. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo nic právně relevantního pro meritum sporu. 6. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Dne 24. 6. 2019 na základě smlouvy [číslo] původní věřitelka žalované poskytla zápůjčku ve výši 14 000 Kč, které měla žalovaná vrátit v 60 týdenních splátkách. Při rozhodování o žádosti o zápůjčku původní věřitelka nijak neověřila, zda a jaké konkrétní má žalovaná dluhy. Dále nezkoumala okolnost, zda s někým žalovaná sdílí společnou domácnost a jaké jsou sociální poměry tohoto člověka. Nezabývala se okolností, zda se žalovaná ve svém pracovním poměru nenachází ve zkušební či výpovědní době. A nijak nespecifikovala položku„ další čistý příjem domácnosti“ ve výši 25 000 Kč měsíčně. Žalobkyně soudu nepředložila dokumenty, které měly podle údajů z Karty zákazníka sloužit k ověření pravdivosti jednotlivých tvrzení žalované. Žalovaná ze zápůjčky vrátila celkem 6 250 Kč. Žalovaná pohledávka byla postoupena v souboru pohledávek žalobkyni, která za něj zaplatila sjednanou úplatu, což bylo podle postupní smlouvy předpokladem účinnosti postoupení. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení do 10 dnů od doručení v oznámení o postoupení pohledávky, doporučeně odeslaném dne 25. 1. 2021. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. 7. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazek z postoupené pohledávky na bezdůvodném obohacení (§ [číslo] ve spojení s § § 1880 odst. 1, 1887, 2991n zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Úmyslem stran bylo poskytnout spotřebitelský úvěr v právní formě zápůjčky (§ 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. s. ú.“ § 2395n o. z.). Původní věřitelka totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka (§ 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalované (§ 419 o. z.). Přenechala žalované k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaná měla postupně vracet s příslušnými úroky a poplatky. Podle názoru soudu však původní věřitelka nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 první věty z. s. ú. Jisté posouzení sice provedla, ne však dostatečné, a to z důvodů popsaných v předchozích dvou odstavcích. V takové situaci nemohla získat reálný přehled o aktuálních sociálních poměrech žalované tak, aby bylo její rozhodnutí zápůjčku poskytnout informované v zákonem předvídané míře. Soud tudíž rozhodl na základě zjištěného skutkového stavu, že původní věřitelka úvěruschopnost žalované posoudila pouze způsobem popsaným v předchozích dvou odstavcích. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018,„ bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet.“ To znamená, že zápůjčka neměla být poskytnuta, pročež je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 první věta z. s. ú.). Podle názoru soudu zde smysl a účel porušeného pravidla vyžaduje, aby byla smlouva neplatná absolutně, tedy aby soud k neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 588 první větou o. z. a čl. 8 odst. 1 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17 ze dne 4. února 2014). Soud zde vyložil o. z. v intencích unijní směrnice, tedy vyšel z jejího nepřímého účinku a použil eurokonformní výklad, protože jde o závazek dvou soukromých osob, v němž směrnice nemá přímý účinek. Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, a v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018. A také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20. 3. 2020, OPR- [právnická osoba], C [číslo], v němž v reakci na ustanovení českého zákona o spotřebitelském úvěru zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele. Smlouva tak byla absolutně neplatná, což znamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žádné částky s výjimkou jistiny a úroků z prodlení. V okamžiku vyplacení částky 14 000 Kč tudíž žalované vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.). Původní věřitelka soubor pohledávek včetně té žalované postoupila žalobkyni, čímž se žalobkyně stala její věřitelkou (§ [číslo] ve spojení s § § 1880 odst. 1, 1887 o. z.). Žalovaná byla vyzvána k zaplacení pohledávky již v oznámení o postoupení pohledávky, doporučeně odeslaném dne 25. 1. 2021, přičemž třetí pracovní den nastal dne 28. 1. 2021 a lhůta dalších 10 dnů odpovídá zákonem předvídané lhůtě„ bez zbytečného odkladu“ (§ 1958 odst. 2 o. z.). To znamená, že se pohledávka stala splatnou dne 8. 2. 2021 a že od 9. 2. 2021 byla žalovaná v prodlení. Žalobkyně žalované poskytla 14 00