42 C 119/2022-26 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Manželka se podanou žalovanou domáhala rozvodu manželství účastníků, které bylo uzavřeno dne 10. 10. 2015 před [stát. instituce] [část obce], u obou jako manželství druhé, přitom se z tohoto svazku nenarodily žádné děti. Návrh odůvodnila tím, že manželství je dlouhodobě pouze formálním svazkem, když v lednu 2020 manžel manželce oznámil, že od ní odchází, následně jí potvrdil, že navázal novou známost. V červenci 2020 se pak ze společné domácnosti odstěhoval, od té doby žádný z účastníků neprojevil zájem o obnovení manželského soužití. U jednání konaného dne 16. 8. 2022 pak manželka doplnila, že s ohledem na tvrzení manžela v tomto řízení chce pozměnit důvod rozpadu manželství tak, že příčiny rozvratu je možnost spatřovat na straně obou účastníků v jejich neschopnosti správně a dostatečně komunikovat v mezi nimi sporných záležitostech s tím, že pouze oba manželé znají skutečnou pravdu, pokud jde o rozpad jejich manželství, nicméně manželce nestojí za to prokazovat svoje původní tvrzení o příčinách rozvratu. 2. Manžel s návrhem na rozvod manželství souhlasil, uvedl, že déle jak dva roky spolu manželé nežijí, společně nehospodaří a nevedou společný intimní život. Manželka na manžela bezdůvodně žárlila, čímž došlo mezi nimi k narušení důvěry. Polde něj pak důvodem rozpadu manželství bylo to, že účastníci nedokázali o sporných záležitostech správně komunikovat a věci si v klidu vyjasnit. K jednání konanému dne 16. 8. 2022 se manžel nedostavil, svoji neúčast řádně omluvil s tím, že souhlasí s konáním jednání v jeho nepřítomnosti, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti manžela. 3. Soud přitom v řízení vyšel jednak z nesporných skutkových tvrzení účastníků podpořených jejich oddacím listem, jako listinným důkazem, z něhož vyplynulo, že jejich manželství bylo skutečně uzavřeno dne 10. 10. 2015 před [stát. instituce] [část obce], u obou jako manželství druhé. 4. Na základě shodných tvrzení účastníků a provedených listinných důkazů, dospěl tedy soud ke skutkovému závěru, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 10. 10. 2015 před [stát. instituce] [část obce], u obou jako manželství druhé, ze kterého se nenarodily žádné děti. V manželství účastníků se postupem doby začaly problémy související s neschopností účastníků správně a dostatečně komunikovat v mezi nimi sporných záležitostech, pro které mezi nimi docházelo k stále častějším neshodám a postupně i citovému odcizování. Od července 2020 přestali účastníci vést společnou domácnost a společně bydlet, když se manžel z této domácnosti odstěhoval, jejich společný intimní život ustal již o něco dříve. Od této doby tak nežijí účastníci jako manželé, žijí odděleně, každý svým způsobem života. V současné době již žádný z nich ani nemá zájem na obnovení společného soužití a zachování manželství, což oba považují za nemožné. 5. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 6. Podle § 756 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 7. Po provedeném řízení dospěl soud s ohledem na zjištěný skutkový stav k závěru, že manželství účastníků je skutečně hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze přitom zejména vzhledem k postoji obou účastníků očekávat obnovení jejich manželského soužití, když účastníci spolu již delší dobu společně nežijí jako manželé, intimně se nestýkají a společně nehospodaří, ani spolu nebydlí a naopak žijí již zcela odděleně každý svým způsobem života, přičemž žádný z účastníků ani nemá v současné době zájem na obnovení společného manželského vztahu a oba účastníci tak již proto považují obnovení jejich společného manželského soužití za nemožné. Soud proto posoudil věc po právní stránce v souladu s výše citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když byly splněny všechny podmínky předpokládané ustanoveními § 755 a § 756 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a je na místě žalobě vyhovět a manželství účastníků rozvést. Z těchto důvodů tedy soud návrhu na rozvod manželství vyhověl a manželství účastníků rozvedl, a to aniž by ve smyslu § 389 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních, byl prováděn výslech účastníků řízení, neboť skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o rozvodu manželství jsou nepochybné z ostatních provedených důkazů i ze shodných tvrzení účastníků, o nichž pak není rozumný důvod pochybovat (k tomu blíže: nakladatelství C. H. Beck, zákon o zvláštních řízeních soudních, první vydání, 2015, str. 739 – 740). 8. Příčiny rozvratu manželství účastníků soud spatřuje na podkladě shodných skutkových tvrzení účastníků na straně obou účastníků v jejich neschopnosti správně a dostatečně komunikovat v mezi nimi sporných záležitostech, pro které mezi nimi docházelo k stále častějším neshodám a postupně i citovému odcizování. 9. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 23 zák. č. 292/2013, o zvláštních řízeních soudních, podle kterého bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení; náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Vzhledem k tomu, že soud v daném případě neshledal žádné důvody (tj. okolnosti případu či poměry účastníků), které by odůvodňovaly aplikaci věty druhé předmětného zákonného ustanovení, a tedy přiznání práva na náhradu nákladů řízení kterémukoli z účastníků a navíc manželka se výslovně práva na náhradu nákladů řízení vzdala, rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.