42 C 193/2022-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení celkové částky 3 526,19 Kč (jako součtu částek 1 191 Kč, 1 573,06 Kč a 762,13 Kč) s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení ve výši a za dobu specifikovanou ve výroku I. rozsudku shora, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit žalobkyni jednak na základě Smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny, jednak na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky plynu, kdy obě tyto smlouvy byly uzavřeny mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným dne 5. 4. 2019 a na jejich základě právní předchůdkyně žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu a plyn do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], a žalovaný se zavázal za dodávané komodity platit dle ceníku právní předchůdkyně žalobkyně platného pro dané fakturační období se splatností uvedenou na faktuře. Za odběr elektřiny v období od 7. 4. 2019 do 26. 8. 2019 pak právní předchůdkyně žalobkyně vystavila fakturu č. 1927292140, splatnou dne 10. 9. 2019, znějící na částku 1 991 Kč při spotřebě 0,269 MWh (kdy po odečtení plateb ve výš 800 Kč zbývá na tuto uhradit částku 1 191 Kč) a v období od 27. 8. 2019 do 18. 12. 2019 fakturu č. 2000152160, splatnou dne 20. 1. 2020, znějící na částku 1 573,06 Kč při spotřebě 0,21 MWh, odběr plynu za období od 17. 5. 2019 do 15. 12. 2019 při spotřebě 0,011 MWh byl vyúčtován fakturou č. 1940778496, splatnou dne 2. 1. 2020, znějící na částku 762,13 Kč, kdy na tyto částky žalovaný neuhradil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] se pak následně dne 16. 2. 2022 písemně dohodla se žalobkyní na úplatném postoupení pohledávky za žalovanou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 3. 8. 2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř), jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 25. 8. 2022, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě. 4. Na základě provedeného řízení a předložených listinných důkazů dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřených dohod o odběru elektřiny a plynu mezi ní a žalovaným v období od 7. 4. 2019 do 26. 8. 2019 dodala žalovanému 0,269 MWh elektrické energie, tuto dodávku pak vyúčtovala fakturou č. 1927292140, splatnou dne 10. 9. 2019, znějící na částku 1 991 Kč (kdy po odečtení plateb ve výš 800 Kč zbývá na tuto uhradit částku 1 191 Kč), v období od 27. 8. 2019 do 18. 12. 2019 dodala žalovanému 0,21 MWh elektrické energie, tuto dodávku pak vyúčtovala fakturou č. 2000152160, splatnou dne 20. 1. 2020, znějící na částku 1 573,06 Kč, a v období od 17. 5. 2019 do 15. 12. 2019 dodala žalovanému 0,011 MWh plynu a tuto dodávku vyúčtovala fakturou č. 1940778496, splatnou dne 2. 1. 2020, znějící na částku 762,13 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] se pak následně dne 16. 2. 2022 písemně dohodla se žalobkyní na úplatném postoupení pohledávky za žalovaným. Žalovaný však až dosud žádnou z těchto částek žalobkyni neuhradil a dluží jí tak právě částku 3 526,19 Kč. 5. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 6. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v celém rozsahu a lze jí proto v celém rozsahu vyhovět. Soud má nejprve za to, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly platně uzavřeny kupní smlouvy na dodávku elektřiny a plynu, a to dle ustanovení § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Na základě takto uzavřených smluv vznikl právní předchůdkyni žalobkyně závazek dodávat žalovanému do sjednaného odběrného místa elektřinu a plyn a žalovaný se zavázal tyto v daném místě odebírat a zaplatit za ně dohodnutou kupní cenu, z části jako regulovanou cenu stanovenou příslušným orgánem České republiky v dané oblasti cen. Tato cena měla být žalovaným hrazena formou vyúčtování (faktury), které bylo podle smlouvy splatné v konkrétním termínu uvedeném na vyúčtování. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřených dohod mezi ní a žalovaným v období od 7. 4. 2019 do 26. 8. 2019 dodala žalovanému 0,269 MWh elektrické energie, tuto dodávku pak vyúčtovala fakturou č. 1927292140, splatnou dne 10. 9. 2019, znějící na částku 1 991 Kč (kdy po odečtení plateb ve výš 800 Kč zbývá na tuto uhradit částku 1 191 Kč), v období od 27. 8. 2019 do 18. 12. 2019 mu dodala 0,21 MWh elektrické energie, tuto dodávku pak vyúčtovala fakturou č. 2000152160, splatnou dne 20. 1. 2020, znějící na částku 1 573,06 Kč, a konečně v období od 17. 5. 2019 do 15. 12. 2019 mu dodala 0,011 MWh plynu a tuto dodávku vyúčtovala fakturou č. 1940778496, splatnou dne 2. 1. 2020, znějící na částku 762,13 Kč s tím, že ani za cenu elektřiny ani za cenu plynu dle těchto faktur žalovaný doposud neuhradil ničeho. Žalovaný tak řádně a včas nesplnil svůj závazek, dostal se tak s úhradou svého dluhu ve smyslu § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, do prodlení, dnem následujícího po dni splatnosti té které faktury. Právní předchůdkyně žalobkyně se pak ke dni 16. 2. 2022 písemně dohodla se žalobkyní na úplatném postoupení své pohledávky za žalovaným vzniklé z výše uvedeného důvodu, pročež tak předmětná pohledávka byla platně převedena až na žalobkyni, která je tak nyní v řízení aktivně legitimována. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni jí požadovanou částku v celkové výši 3 526,19 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to včetně žalobou požadovaných úroků z prodlení v zákonné výši tak, jak tato výše byla specifikována ve výroku rozsudku shora. 8. Soudem stanovená třídenní lhůta k plnění od právní moci rozsudku pak má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., neboť v projednávané věci soud zejména vzhledem k nevýrazné výši a současně již dlouhé době trvání dluhu, jakož i dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalovaného k tomuto dluhu, žádné důvody pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek neshledal, když takové důvody nebyly současně v řízení účastníky ani tvrzeny. 9. Výrok o nákladech řízení má oporu prvotně v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měla žalobkyně se svou žalobou plný úspěch, a proto jí dle citovaného ustanovení vzniklo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů celého řízení. V projednávané věci však soud v souladu s vyhl. č. 120/2014 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dne 29. 4. 2022, hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení, neboť jde v prvé řadě o žalobu, podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy jednotlivé žaloby mají podobu využitého vzoru a v zásadě se od sebe liší jen údaji o žalovaných, době vzniku žalovaného dluhu a někdy žalované částce, avšak základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její stylizace a formálního vyjádření je v podstatě zcela totožný a sepis této žaloby je tak spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby v pravém slova smyslu. Jde přitom o pohledávku, v rámci níž na jedné straně vystupoval spotřebitel, který byl současně fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky právního úkonu o jiném obsahu (typicky jde právě o smlouvy o přepravě, dodávky energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, pojistné smlouvy, úhradu regulačního poplatků apod.). Navíc v dané věci jde o předmět řízení, v rámci něhož peněžité plnění a tarifní hodnota nepřesahují hodnotu 50 000 Kč. S ohledem na uvedené proto soud dospěl k závěru, že je na místě žalobkyni za její tři úkony právní pomoci, učiněné do podání návrhu (tzn. za zaslání předžalobní upom