42 C 211/2022-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 18 435 Kč spolu s úroky z prodlení tak, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanou částku má žalovaný dlužit žalobkyni, jako právnické osobě, která je podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně přitom zjistila, že motorové vozidlo – osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [číslo], je evidováno v registru vozidel jako provozované, ale v období od 20. 2. 2019 do dne 25. 11. 2019, tedy po dobu 279 dní, k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. V daném období byl provozovatelem a vlastníkem vozidla právě žalovaný a ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., je žalovaný povinen k úhradě příspěvku vůči žalobkyni. Celková výše příspěvku sestávající ze základu příspěvku a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, činí 18 435 Kč (z toho 18 135 Kč za základ příspěvku vypočtený ve smyslu § 2 odst. 1 písm. h) vyhl. č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., konkrétně 65 Kč za jeden den při zohlednění 279 dnů, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem, a 300 Kč jako poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2a vyhl.č. 205/1999 Sb.). Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení základu příspěvku a poplatku na jeho vymáhání výzvou, splatnost příspěvku nastala dne 28. 3. 2020. Žalovaný však v uvedeném případě ve stanovené lhůtě příspěvek neuhradil a ani neprokázal, že vozidlo nebylo provozováno v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., přičemž se dnem následujícím po splatnosti příspěvku dostal se placením základu příspěvku a poplatku na jeho vymáhání do prodlení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. V dané věci se soud nejprve musel zabývat otázkou, zda je založena jeho pravomoc a příslušnost k projednání věci, když na straně žalovaného, který je slovenským státním občanem, se vyskytl tzv. cizí prvek. Mezi Českou republikou a Slovenskou republikou přitom není uzavřena bilaterální smlouva, kterou by se řešila pravomoc soudů ve věcech zákonného pojištění odpovědnosti za provoz motorového vozidla, nicméně jak Česká republika, tak Slovensko jsou členy Evropské unie a jsou tedy vázány i předpisy práva EU. Vzhledem ke skutečnosti, že pro Evropskou unii bylo přijato Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a toto nařízení je přímo použitelným právním aktem sekundárního práva v členských státech EU ve smyslu čl. 288 Smlouvy o fungování evropské unie, které má, na rozdíl od mezinárodních smluv, v rozsahu své působnosti vždy aplikační přednost jak před zákonem č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, tak podle svého čl. 69, v němž nařízení stanoví, že nahrazuje mezi členskými státy úmluvy upravující stejné věci, na které se vztahuje toto nařízení. Příslušnost českého soudu je pak v souladu s tímto nařízením dána podle kapitoly II, oddílu 1, článku 4 odst. 1 (podle něhož nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu). Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný měl v rozhodné době a doposud má bydliště na území ČR, žalobkyně podala správně žalobu u Okresního soudu ve Frýdku – Místku, tedy českého soudu, který je i soudem místně příslušným. Pokud pak jde o hmotné právo, které je na místě aplikovat, i v tomto ohledu má soud za to, že je na místě použit české právo, vycházeje přitom z Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. 7. 2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), které v kapitole II čl. 4, bodu 1 stanoví, že nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemí se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Rozhodujícím určovatelem je tedy v tomto případě země, kde došlo ke skutečnosti, zakládají vznik škody. Soud má za to, že právě toto ustanovení nařízení je na místě aplikovat i na daný případ, když žalovaný porušil povinnost danou zákonem platit pojištění odpovědnosti za provozované motorové vozidlo, kdy zákon spojuje s tímto porušením povinnosti sankci v podobě úhrady příspěvku za nepojištěné vozidlo. S ohledem na tuto skutečnost pak soud aplikoval i české hmotné právo. 4. Soud ve věci usnesením ze dne 18. 8. 2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a občanského soudní řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 5. 9. 2022 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že jak žalovaný, tak žalobkyně, která s takovýmto postupem soudu vyslovila souhlas již v samotné žalobě, s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Po provedeném řízení a dokazování sud zjistil následující skutkový stav: Ze zákona plyne, že žalobkyně je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popřípadě provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., přitom žalobkyně zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [číslo], je evidován v registru vozidel jako provozovaný, ale v období od 20. 2. 2019 do dne 25. 11. 2019, tedy po dobu 279 dní, k vozidlu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti a vozidlo tak bylo po dobu 279 dnů nepojištěno. Výzvou k úhradě příspěvku ze dne 12. 2. 2020 má soud dále za prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku za výše uvedené období včetně poplatku spojeného s uplatněním práva ve výši 18 435 Kč a vyzvala žalovaného k úhradě této částky do 30 dnů od doručení, případně sdělení okolností vylučujících vznik nároku žalobkyně na tento příspěvek. Jak dále vyplývá ze zprávy České pošty, s.p., výzva ze dne 12. 2. 2020 byla žalovanému doručena dne 27. 2. 2020 a splatnost příspěvku nastala dne 28. 3. 2020. Předžalobní upomínkou včetně podacího archu je rovněž prokázáno, že žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky s upozorněním, že nebude-li tato uhrazena ve lhůtě vždy 15-ti dnů od odeslání výzvy, bude se žalobkyně domáhat svého nároku soudní cestou. 6. Všechny provedené důkazy soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani žádný z účastníků nevznesl žádné námitky, je soud následně vyhodnotil jako věrohodné. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo. 7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, podle něhož žalovaný v období od 20. 2. 2019 do dne 25. 11. 2019, tedy po dobu 279 dní, vlastnil a provozoval osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [číslo], a to aniž by měl uzavřenu smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla. Žalovaný však, přestože byl písemnou výzvou žalobkyně ze dne 12. 2. 2020, podle níž měl částku 18 435 Kč uhradit do 30-ti od doručení výzvy, vyzván k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo ve smyslu ust. § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, tento příspěvek ani poplatek za náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč až doposud ani z části neuhradil. 8. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle odst. 2 při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozi