42 C 245/2022-18 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 4 927 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, jak jsou tyto specifikovány ve výrokové části rozsudku, když žalovanou částku měl žalobkyni žalovaný dlužit na náhradě škody. Dne 12. 5. 2021 v 17:35 hodin přitom žalovaný řídil motocykl Suzuki GSF, [registrační značka] po připojovací komunikaci od křižovatky se silnicí II. třídy [číslo] k silnici I. třídy [číslo] v obci [obec] ve směru od [obec], při jízdě nepřizpůsobil rychlost jízdy zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které předvídat mohl, a při projíždění pravotočivé zatáčky vjel do levé části komunikace, kde narazil do protijedoucího osobního vozidla Škoda Fabia, [registrační značka], ve vlastnictví [jméno] [příjmení], které řídila [jméno] [příjmení]. Při nehodě žalovaný utrpěl zranění a byl převezen RZS do nemocnice v [obec]. Zranění ve formě oděru kůže v oblasti levého kolene a levé ruky utrpěla taktéž jeho spolujezdkyně, [jméno] [příjmení], která byla následně převezena RZS do nemocnice v [obec]. Po nehodě se žalovaný i řidička [příjmení] podrobili zkoušce na přítomnost alkoholu v krvi provedené přístrojem Dräger. U řidičky [příjmení] byla tato zkouška negativní, avšak u žalovaného měla pozitivní výsledek, a to hodnotu 1,57 ‰ alkoholu v krvi v 18:03 hodin a hodnotu 1,51 ‰ alkoholu v krvi v 18:09 hodin. Následnou lustrací bylo zjištěno, že žalovaný není držitelem příslušného řidičského oprávnění. Technická závada jako příčina dopravní nehody nebyla zjištěn ani uplatněna. Za uvedené jednání byl žalovaný trestním příkazem [název soudu] [číslo jednací] ze dne 7. 7. 2021 uznán vinným z přečinu pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku; toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 7. 2021 a je vykonatelné. Motocykl Suzuki byl v době předmětné nehody pojištěn u žalobkyně podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o povinném ručení“), pojistnou smlouvou [číslo]. Z titulu této smlouvy v rámci pojistné události [číslo] vyplatila žalobkyně dne 26. 1. 2022 České průmyslové zdravotní pojišťovně pojistné plnění ve výši 4 927 Kč představující náhradu nákladů vynaložených na léčbu poškozené [příjmení]. Podle § 10 odst. 1 písm. g) zákona o povinném ručení má žalobkyně, jakožto pojistitel, právo na náhradu toho, co za žalovaného plnila, protože žalovaný řídil vozidlo, aniž by byl držitelem příslušného řidičského oprávnění, podle § 10 odst. 1 písm. i) zákona o povinném ručení pak má žalobkyně, jakožto pojistitel, právo na náhradu toho, co za žalovaného plnila i proto, že žalovaný řídil vozidlo pod vlivem alkoholu. V důsledku výše uvedeného vznikl žalobkyni nárok na vyplacení toho, co za žalovaného plnila, tedy na náhradu vyplaceného pojistného plnění ve výši 4 927 Kč. K úhradě této částky ve lhůtě sedmi dnů byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 15. 3. 2022, zaslanou na obě adresy žalovaného uvedené ve výše zmíněném trestním příkazu, i přes tuto výzvu žalovaný ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 14. 9. 2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno náhradním způsobem dne 10. 10. 2022 formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako žalobkyně, která s takovýmto postupem vyslovila souhlas v samotné žalobě. 4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tento skutkový závěr: Žalovaný, jako řidič motocyklu zn. Suzuki GSF, [registrační značka] který byl v rozhodné době ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, pojištěn právě u žalobkyně, dne 12. 5. 2021 zavinil v obci [obec] pod vlivem alkoholu a bez řidičského oprávnění dopravní nehodu, při které mimo jiné způsobil škodu na zdraví své spolujezdkyni [jméno] [příjmení], pročež náklady, které byly vyplaceny žalobkyní jako pojišťovnou z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla České průmyslové zdravotní pojišťovně jako náhrada nákladů vynaložených na léčbu poškozené, jejímž pojištěncem poškozená byla, činily celkem částku 4 927 Kč, avšak žalovaný přesto, že byl žalobkyní vyzván k úhradě této částky, žalobkyni doposud ničeho neuhradil. 5. Podle § 10 odst. 1 písm. g) a i) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, řídil vozidlo a nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění, s výjimkou řízení vozidla osobou, která se učí vozidlo řídit nebo skládá zkoušku z řízení vozidla, a to vždy pouze pod dohledem oprávněného učitele nebo řidiče cvičitele individuálního výcviku, řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo. 6. Po právní stránce posoudil soud věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je plně důvodná a lze jí v celém rozsahu vyhovět. Žalovaný svým jednáním v podobě řízení a provozování motocyklu zn. Suzuki GSF, [registrační značka] bez řidičského oprávnění a současně pod vlivem alkoholu zavinil dne 12. 5. 2021 dopravní nehodu, při které došlo mimo jiné ke vzniku škody na zdraví poškozené [jméno] [příjmení], přitom tato skutečnost byla šetřena i policií a následně trestním příkazem [název soudu] [číslo jednací] ze dne 7. 7. 2021 s právní mocí dne 21. 7. 2021, kterým byl žalovaný uznán vinným z přečinu pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. S ohledem na to, že škoda, kterou žalovaný zavinil při popsané dopravní nehodě byla zapříčiněna provozem motorového vozidla, k němuž bylo v době dopravní nehody sjednáno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla právě u žalobkyně, vznikla žalobkyni dle shora citovaného zákona povinnost uhradit vzniklou škodu poškozeným. Takto způsobená škoda žalovaným ve vztahu k České průmyslové zdravotní pojišťovně, která zaplatila náklady léčení poškozené v celkové výši 4 927 Kč, a která v tomto řízení nebyla nijak zpochybňována, byla žalobkyní na základě její zákonné povinnosti k náhradě škody splněna, když poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně uhradila jí vyčíslenou škodu; výplatou tohoto plnění pak vzniklo žalobkyni originární regresní právo vůči žalovanému, na náhradu toho, co za něj plnila. Žalovaný však přesto, že byl žalobkyní písemně vyzván k tomu, aby jí zaplatil způsobenou škodu v podobě částky ve výši 4 927 Kč, doposud na uvedenou částku neuhradil ničeho. 7. S ohledem na všechny tyto výše uvedené skutečnosti proto soud žalobě, při vázanosti rozsahem podané žaloby, v celém rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného, aby zaplatil žalobkyni částku 4 927 Kč spolu s požadovanými úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 927 Kč od doby specifikované ve výroku tohoto rozsudku. Výše požadovaných a zároveň přiznaných úroků z prodlení pak vychází z ust. § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb. a činí právě 11,75 % ročně. 8. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku pak má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když pro stanovení lhůty delší či případné povolení splátek soud v daném případě žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky v řízení ani tvrzeny a tím méně prokázány. 9. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měla žalobkyně se svou žalobou plný úspěch, a proto jí dle citovaného ustanovení vzniklo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů celého řízení. V projednávané věci však soud v souladu s vyhl. č. 120/2014 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dne 18. 7. 2022, hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení, neboť jde v prvé řadě o žalobu, podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy jednotlivé žaloby mají podobu využitého vzoru a v zásadě se od sebe liší jen údaji o žalovaných, době vzniku žalovaného dluhu a někdy žalované částce, avšak základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její stylizace a formálního vyjádření