42 C 269/2021-68 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 3 872 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 9 % z částky 3 872 Kč od 25. 9. 2018 do zaplacení, když tuto měl žalovaný dlužit žalobkyni, jako právnické osobě, která je podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně přitom zjistila, že motorové vozidlo - osobní automobil s objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [číslo], je evidováno v registru vozidel jako provozované, ale v období od 13. 4. 2018 do 27. 6. 2018, tedy po dobu 76 dní, k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti. V daném období byl provozovatelem a vlastníkem vozidla právě žalovaný a ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., je žalovaný povinen k úhradě příspěvku vůči žalobkyni. Celková výše příspěvku sestávající ze základu příspěvku a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, činí 3 872 Kč (z toho 3 572 Kč za základ příspěvku vypočtený ve smyslu § 2 odst. 1 písm. g) vyhl.č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., konkrétně 47 Kč za jeden den při zohlednění 76 dnů, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem, a 300 Kč jako poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2a vyhl.č. 205/1999 Sb.). Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení základu příspěvku a poplatku na jeho vymáhání výzvou, splatnost příspěvku nastala dne 24. 9. 2018. Žalovaný však v této lhůtě příspěvek neuhradil a ani neprokázal, že vozidlo nebylo provozováno v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., přičemž se dnem následujícím dostal s placením základu příspěvku a poplatku na jeho vymáhání do prodlení. 2. V podání ze dne 30. 3. 2022 žalobkyně doplnila, že dle § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Žalobkyně na základě tohoto ustanovení vycházela z Centrálního registru vozidel jako ze zdroje informací a je oprávněna považovat ho za správný. V tomto směru pak odkázala na usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 19. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1561/14, podle kterého:„ V situaci, kdy žalobkyně předložila dostatečná tvrzení a důkazy, že stěžovatelka byla v daném období vlastnicí (provozovatelkou) předmětného motorového vozidla (viz výpis z databáze pojistných smluv), bylo na ní (žalované), aby na tato tvrzení a důkazy procesně reagovala (přinejmenším zpochybnila důkazní sílu předloženého výpisu).“ Následně v podání ze dne 7. 4. 2022 dále doplnila, že při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vychází žalobkyně nejprve ze zákonem předepsaného procesu upraveného v § 15 odst. 1 až 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ Zákon“), kdy v údaje, které jsou jí předávány jednotlivými pojistiteli, jsou Ministerstvem dopravy porovnávány s údaji evidovanými v jím provozovaném registru silničních vozidel. Ministerstvo dopravy následně žalobkyni elektronicky dálkovým způsobem sdělí výsledek porovnání a údaje o vozidlech a o jejich vlastnících nebo provozovatelích. K námitce žalovaného, že předmětné vozidlo mu bylo zabaveno, a proto již není jeho vlastníkem, žalobkyně sděluje, že žalovaný dosud žádným způsobem neprokázal, že by vlastníkem vozidla v předmětném období nebyl. Pokud by žalovaný převedl vlastnické právo k vozidlu, byl by podle § 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o podmínkách provozu vozidel“), povinen do 10 pracovních dnů ode dne tohoto převodu podat k obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla. Žalovaný by takovou žádost mohl podat podle § 8a odst. 1 zákona o podmínkách provozu vozidel i tehdy, kdyby nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost k podání společné žádosti. Žalovaný však ani netvrdí, že by případný nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost. Ani případné smluvní ujednání nebo udělení plné moci nezbavuje žalovaného jeho zákonné povinnosti požádat o zápis změny vlastníka v registru silničních vozidel. Takové ujednání by mohlo založit případnou smluvní odpovědnost mezi stranami dané smlouvy, nelze se jej však dovolávat vůči žalobkyni ani jiným třetím osobám. Jelikož žalovaný dosud nepředložil žádnou listinu, z níž by vyplývalo, že v předmětném období nebyl vlastníkem vozidla, nezbývá žalobkyni než na podané žalobě nadále trvat. Opačný přístup by nebyl v souladu s principem péče řádného hospodáře. 3. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, když uvedl, že si není vědom toho, že by mu byla doručena výzva k zaplacení dlužné částky do 24. 9. 2018, určitě pak neobdržel ani předžalobní upomínku ze dne 16. 3. 2021, když od 29. 8. 2017 je zbaven osobní svobody a je ve výkonu trestu odnětí svobody, přitom o předmětném dluhu se dozvěděl nedříve někdy počátkem roku 2020, když mu jeho děti do věznice přinesly upomínku ze dne 25. 11. 2019. Celý jeho vozový park byl přitom zabaven Policí ČR a následně propadl státu. Navíc se může jednat o vozidlo, které prodal [jméno] [příjmení] z [obec]. V podání ze dne 3. 9. 2021 upozornil, že nemá nikoho, kdy by byl schopen zajistit důkazy na podporu jeho tvrzení, neboť jeho bývalá manželka je rovněž ve výkonu trestu odnětí svobody a děti jsou v opatrovnictví babičky, která s ním nekomunikuje. Podle registrační značky není schopen přesně identifikovat vozidlo, nicméně pokud se jedná o vozidlo zn. Volkswagen, pak toto skutečně prodal někdy v r. 2015 svým zaměstnancům – bratrům [jméno] a [jméno] [příjmení], kteří pro něj v té době pracovali. Dále uvedl, že nerozumí tomu, z jakého důvodu je dlužná částka pouze do období 27. 6. 2018 a má za to, že následně někdo začal pojistné za toto vozidlo platit. Pokud by se soudu nepodařilo dohledat bratry [příjmení], navrhl, aby soud učinil v tomto směru dotaz na jeho bývalou účetní [jméno] [příjmení]. U jednání konaného dne 6. 5. 2022 dále doplnil, že žádal i svou dceru, aby se pokusila předmětnou kupní smlouvu vyhledat, toto se jí nepodařilo, nicméně si spolu připomněli, že k prodeji vozidla došlo v srpnu 2017 krátce poté, co se s dcerou žalovaný vrátil z dovolené, tehdy se sepisovala jak kupní smlouva, tak i plná moc pro pana [příjmení], aby tento provedl přepis předmětného vozidla v registru vozidel. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl asi 10 dnů nato zatčen policií a od té doby je ve vazbě, resp. výkonu trestu, neměl už ani možnost ověřit si, zda skutečně k přepisu vozidla došlo a je pravdou, že toto i vypustil z hlavy. 4. K jednání nařízenému na 28. 7. 2022 se pak žádná z procesních stran nedostavili, obě však projevily souhlas s tím, aby toto další jednání ve věci proběhlo v jejich nepřítomnosti. 5. Po provedeném dokazování (formou listinných důkazů) dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalovaný v období od 13. 4. 2018 do 27. 6. 2018 podle registru motorových vozidel skutečně vlastnil a provozoval osobní automobil s objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, značky VW Golf, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [číslo] (které ke dni 10. 11. 2018 bylo vyřazeno z provozu z důvodu zániku pojištění), a to aniž by měl uzavřenu smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem uvedeného vozidla, v tomto směru se žalovanému nepodařilo prokázat, že předmětné motorové vozidlo bylo v rozhodném období ve vlastnictví jiné osoby. Informaci o nepojištění předmětného vozidla žalobkyně zjistila dne 18. 7. 2018, následně učinila vůči žalovanému dne 10. 8. 2018 písemnou výzvu na adresu [adresa žalovaného], 12. 8. 2018 a 4. 1. 2019 na stejnou adresu upomínky k úhradě, kdy poslední uvedená upomínka se dne 23. 1. 2019 vrátila žalobkyni s tím, že zásilka byla uložena dne 8. 1. 2019 u pošty, kde nebyla vyzvednuta, přitom žalovanému měla být vhozena výzva k převzetí do domovní schránky. Následně i předžalobní upomínka ze dne 16. 3. 2021 byla žalovanému doručována na stejnou adresu. Žalovaný se přitom od 29. 8. 2017 nachází nepřetržitě ve výkonu trestu odnětí svobody, předpokládaný konec výkonu trestu je v roce 2033. 6. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále j