42 C 279/2022-12 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 1 015 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 1 015 Kč od 6. 10. 2012 do zaplacení, když tuto částku měla žalovaná žalobkyni dlužit na základě toho, že během trvání své přepravy dopravním prostředkem provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], a to trolejbusem, linkou č. 101 dne 20. 9. 2012 v 13:48 hod. se žalovaná při přepravní kontrole prováděné pracovníkem právní předchůdkyně žalobkyně, nemohla prokázat platným jízdním dokladem. Žalovaná tak porušila smluvní přepravní podmínky, čímž žalované vznikla povinnost uhradit jednak jízdné ve výši 15 Kč, jednak přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Na základě těchto skutečností byl vyhotoven zápis o provedení přepravní kontroly č. 191208. Žalovaná však až dosud neuhradila ani jízdné, ani uloženou přirážku, tedy částku v celkové výši 1 015 Kč, ačkoliv tuto měla uhradit nejpozději do 15 dnů od provedení kontroly. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 13. 10. 2021 byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena z [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] na žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 19. 10. 2022 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o. s. ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř., její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne 4. 11. 2022 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě. 4. Z žalobkyní předložených listin dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalovaná se dne 20. 9. 2012 v 13:48 hod. přepravovala dopravním prostředkem, a to trolejbusem, linkou č. 101, provozovanou právní předchůdkyní žalobkyně, bez platného jízdního dokladu, jímž se nemohla na výzvu osoby pověřené dopravcem při kontrole prokázat, tedy aniž by měla zaplaceno jízdné a až doposud žalobkyni dluží právě jízdné a dále přirážku k jízdnému, vše v celkové výši 1 015 Kč, když pohledávka za žalovanou byla dne 13. 10. 2021 převedena smlouvou o postoupení pohledávky právě na žalobkyni. 5. Podle § 760 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013, smlouvou o přepravě osob vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní prostředek, právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení řádně a včas. 6. Podle § 18b odst. 1 věta prvá zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, podmínky, za nichž se přepravují osoby, jejich zavazadla a věci a zvířata, s nimi přepravovaná v silniční dopravě a integrované dopravě, stanoví přepravní řády. 7. Podle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby prokázat se platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení přirážky; osobními údaji jsou jméno, příjmení, rodné číslo nebo datum narození a adresa místa trvalého pobytu, uvedené v osobním dokladu cestujícího vydaném příslušným správním úřadem. 8. Podle § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 9. Podle § 3 odst. 1, odst. 2 vyhl.č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, uzavřením přepravní smlouvy o přepravě osob vzniká mezi dopravcem a cestujícím na základě přepravního řádu, tarifu a vyhlášených smluvních přepravních podmínek závazkový právní vztah, jehož obsahem je zejména závazek dopravce přepravit cestujícího ze stanice nástupní do stanice cílové spoji uvedenými v jízdním řádu řádně a včas a závazek cestujícího dodržovat přepravní řád a smluvní přepravní podmínky a zaplatit cenu za přepravu podle tarifu. Přepravní smlouva je uzavřena, jestliže cestující využije svého práva k přepravě z jízdního dokladu tím, že nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem. 10. Podle § 4 odst. 1 vyhl.č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, cestující se pro účely kontroly uzavření přepravní smlouvy po dobu jejího plnění prokazuje platným jízdním dokladem, není-li dále stanoveno jinak. 11. S ohledem na zjištěný skutkový závěr soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla okamžikem, kdy žalovaná nastoupila do dopravního prostředku provozovaného právní předchůdkyní žalobkyně – tramvaje, uzavřena přepravní smlouva, na základě níž vznikl mezi cestujícím a přepravcem, tedy mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, právní vztah, v němž je obsažena řada vzájemných práv a jim odpovídajících povinností obou smluvních stran, které byly na základě zmocnění daného ustanovením § 760 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013, podrobně upraveny v tzv. přepravních řádech. Pro oblast veřejné drážní a silniční osobní dopravy je pak obecná právní úprava provedená v občanském zákoníku doplněna zákonem č. 266/1994 Sb., o drahách a vyhláškou č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, na jejichž podkladě pak právní předchůdkyně žalobkyně jako dopravce vyhlásila smluvní přepravní podmínky. Na základě takto mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřené přepravní smlouvy bylo jednou z povinností žalované zaplatit před nástupem do dopravního prostředku provozovaného právní předchůdkyní žalobkyně za přepravu jízdné podle příslušného tarifu (přepravních podmínek) právní předchůdkyně žalobkyně, jako dopravce. Tuto povinnost však žalovaná dobrovolně nesplnila a jízdné před nástupem do dopravního prostředku nezaplatila, neboť v době, kdy byla kontrolována pověřeným pracovníkem právní předchůdkyně žalobkyně, jako přepravce, se neprokázala platným jízdním dokladem. Vzhledem k tomuto porušení povinností žalované vyplývajícímu z přepravní smlouvy a citovaného zákonného ustanovení, pak žalobkyně, na kterou byla předmětná pohledávka za žalovanou platně postoupena se všemi právy a povinnostmi na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2021, v souladu s ust. § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách a smluvními přepravními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně, po žalované oprávněně požaduje jednak nezaplacené jízdné ve výši 15 Kč, jednak přirážku, jejíž výše dle smluvních přepravních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně, jako dopravce, činila 1 000 Kč, když tyto částky žalovaná doposud žalobkyni neuhradila. 12. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni jí požadovanou částku v celkové výši 1 015 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to včetně žalobou požadovaných úroků z prodlení v zákonné výši tak, jak tato výše byla specifikována ve výroku rozsudku shora, když tato výše úroků z prodlení odpovídá ust. § 517 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění nařízení vlády č. 33/2010 Sb. 13. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už dlouhou dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalované k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny. 14. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měla žalobkyně se svou žalobou plný úspěch, a proto je žalovaná ve smyslu shora citovaného ustanovení povinna nahradit jí všechny účelně vynaložené náklady celého řízení. V projednávané věci však soud v souladu s vyhl. č. 120/2014 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dne 9. 5. 2022, hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení, neboť žalobkyně je právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné obchodování s pohledávkami, přičemž z úřední činnosti soudu je známo, že žalobkyně s ohledem na předmět svého podnikání podává stovky žalob ve skutkově a právně obdobných věcech, a je tedy naplněn předpoklad § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., tedy, že řízení je zaháj