42 C 285/2021-37 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Manžel se podanou žalobou domáhal rozvodu manželství účastníků s odůvodněním, že toto manželství bylo uzavřeno dne 9. 9. 1995 před [stát. instituce], u obou jako manželství první. Účastníci nemají žádné nezletilé děti. Manželství přitom bylo uzavřeno z citové náklonnosti po předchozí známosti, nicméně asi od roku 2015 má manžel za to, že se mezi manžely začaly objevovat zásadní neshody. Manželé přestali sdílet společné zájmy, každý trávil volný čas po svém. Rovněž došlo k ukončení intimního soužití mezi manžely a k citovému odloučení. Postupně došlo rovněž k omezení běžné komunikace toliko na skutečnosti, týkající se společných dluhů, žádná další komunikace mezi manžely neprobíhala. Neutěšená situace v manželství vyústila v květnu roku 2021, kdy se manžel odstěhoval ze společné domácnosti. Od té doby manželé spolu nežijí a nevedou společnou domácnost. Za příčinu rozvratu manželství tedy manžel označuje neshody v manželském životě, citové vychladnutí a jeho odstěhování ze společné domácnosti. 2. Manželka ve svém podání ze dne 20. 1. 2022 uvedla, že plně souhlasí s tvrzeními uvedenými manželem v návrhu. K jednání nařízenému na 20. 1. 2022 se nedostavila, svoji neúčast řádně omluvila a souhlasila s tím, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. 3. Soud v řízení provedl důkaz toliko oddacím listem účastníků, z něhož vyplynulo, že jejich manželství bylo skutečně uzavřeno dne 9. 9. 1995 před [stát. instituce], u obou jako manželství první, jinak soud vyšel s naprosto shodných skutkových tvrzení účastníků ohledně průběhu jejich manželského soužití a důvodů rozpadu jejich manželství. 4. Na základě shodných tvrzení účastníků a provedených listinných důkazů, dospěl soud ke skutkovému závěru, že manželství účastníků bylo uzavřeno 9. 9. 1995 před [stát. instituce], u obou jako manželství první. Účastníci nemají žádné nezletilé děti. Manželství účastníků bylo z počátku souladné, od roku 2015 se však mezi manžely začaly objevovat zásadní neshody, manželé přestali sdílet společné zájmy, každý trávil volný čas po svém; rovněž došlo k ukončení intimního soužití mezi manžely a k citovému odloučení. Postupně došlo rovněž k omezení běžné komunikace toliko na skutečnosti, týkající se společných dluhů, žádná další komunikace mezi manžely neprobíhala. Neutěšená situace v manželství vyústila v květnu roku 2021, kdy se manžel odstěhoval ze společné domácnosti. Od té doby již žádný z manželů neprojevil zájem o obnovení soužití a oba manželé tak mají za to, že manželství je natolik neodčinitelně rozvráceno, že jediným možným řešením je rozvod jejich manželství. 5. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 6. Podle § 756 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 7. Po provedeném řízení dospěl soud s ohledem na zjištěný skutkový stav k závěru, že manželství účastníků je skutečně hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze přitom zejména vzhledem k postoji obou účastníků očekávat obnovení jejich manželského soužití, když účastníci spolu již delší dobu společně nežijí jako manželé, intimně se nestýkají a společně nehospodaří, ani spolu nebydlí a naopak žijí již zcela odděleně každý svým způsobem života, přičemž žádný z účastníků ani nemá v současné době zájem na obnovení společného manželského vztahu a oba účastníci tak již proto považují obnovení jejich společného manželského soužití za nemožné. Soud proto posoudil věc po právní stránce v souladu s výše citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když byly splněny všechny podmínky předpokládané ustanoveními § 755 a § 756 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a je na místě žalobě vyhovět a manželství účastníků rozvést. Z těchto důvodů tedy soud návrhu na rozvod manželství vyhověl a manželství účastníků rozvedl, a to aniž by ve smyslu § 389 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních, byl prováděn výslech účastníků řízení, neboť skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o rozvodu manželství jsou nepochybné z ostatních provedených důkazů i ze shodných tvrzení účastníků, o nichž pak není rozumný důvod pochybovat (k tomu blíže: nakladatelství C. H. Beck, zákon o zvláštních řízeních soudních, první vydání, 2015, str. 739 – 740). 8. Příčiny rozvratu manželství účastníků soud spatřuje na podkladě shodných skutkových tvrzení účastníků na straně obou účastníků v jejich postupné ztrátě sdílet společné názory a zájmy, jakož i v jejich vzájemném citovém odcizení. 9. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 23 zák. č. 292/2013, o zvláštních řízeních soudních, podle kterého bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení; náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Vzhledem k tomu, že soud v daném případě neshledal žádné důvody (tj. okolnosti případu či poměry účastníků), které by odůvodňovaly aplikaci věty druhé předmětného zákonného ustanovení, a tedy přiznání práva na náhradu nákladů řízení kterémukoli z účastníků, navíc manžel se tohoto práva výslovně vzdal, bylo soudem rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.