42 C 287/2022-12 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 1 620 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 239,49 Kč za dobu od 16. 7. 2019 do 30. 6. 2022 a dále též v podobě nákladů řízení. Žalovanou částku 1 620 Kč měl žalovaný žalobkyni dlužit jako nezaplacené rozhlasové poplatky za období měsíců červenec 2019 až červen 2022. Žalobkyně je přitom právnickou osobou zřízenou zákonem č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu za účelem poskytování veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání, ve znění pozdějších předpisů. Zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, je stanovena povinnost k placení rozhlasového poplatku subjektům v tomto zákoně uvedeným. Měsíční výše rozhlasového poplatku za jeden rozhlasový přijímač činí v souladu s ustanovením § 6 tohoto zákona částku ve výši 45 Kč. Žalovaný oznámil žalobkyni dle § 8 odst. 2 daného zákona, že se stal poplatníkem rozhlasového poplatku. Na základě tohoto oznámení se žalovaný stal poplatníkem rozhlasového poplatku s povinností platit rozhlasové poplatky, splatnost rozhlasových poplatků je stanovena čtvrtletně nejpozději do 15. dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Za uvedené období však žalovaný poplatky i přes výzvu žalobkyně ze dne 24. 5. 2022 neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 21. 10. 2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.), souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že žalovaný byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 17. 11. 2022 doručením do datové schránky žalovaného, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako žalobkyně, která svůj souhlas s tímto postupem vyslovila již v samotné žalobě. 4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tento skutkový závěr: Žalovaný, ačkoli se jako držitel rozhlasového přijímače řádně přihlásil do evidence rozhlasových a televizních přijímačů, jako poplatník rozhlasových poplatků, nezaplatil žalobkyni rozhlasové poplatky za období měsíců červenec 2019 až červen 2022, vždy v částce 45 Kč za jednotlivý měsíc, tj. rozhlasové poplatky v celkové výši 1 620 Kč, a to přesto, že žalobkyně žalovaného vyzvala dopisem ze dne 24. 5. 2022 k zaplacení dlužných televizních poplatků. 5. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku. 6. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 7. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně uplatněný žalobou ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný, ačkoli se jako držitel rozhlasového přijímače řádně dle smyslu § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, přihlásila do evidence rozhlasových a televizních přijímačů a stala se tak poplatníkem rozhlasových poplatků, nezaplatil žalobkyni v rozporu se shora citovanými zákonnými ustanoveními rozhlasové poplatky za období měsíců červenec 2019 až červen 2022 v celkové výši 1 620 Kč. Rozhlasové poplatky se přitom platí podle § 7 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, žalobkyni. Žalovaný pak nezaplatil žalobkyni tyto dlužné rozhlasové poplatky ani přesto, že byla ze strany žalobkyně vyzván, aby dluh splnil a dlužné rozhlasové poplatky žalobkyni uhradil v přiměřené dodatečné lhůtě 15-ti dnů od doručení výzvy, kteroužto lhůtu mu žalobkyně poskytla podle § 10 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, a proto žalobkyni vzniklo ve smyslu uvedených zákonných ustanovení právo domáhat se splnění dluhu žalovaném na rozhlasových poplatcích u soudu. Žalobkyně tak byla aktivně legitimována k podání žaloby. Splatnost rozhlasových poplatků je pak upravena ust. § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, tak, že rozhlasový poplatek je splatný vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. S ohledem na shora uvedené proto soud podané žalobě jako plně důvodné v celém rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni požadovanou dlužnou částku ve výši 1 620 Kč spolu s úroky z prodlení v zákonné kapitalizované výši 239,49 Kč, to vše pak do tří dnů od právní moci rozsudku, tj. tak jak bylo žalobkyní požadováno. Žalovaný se totiž nezaplacením rozhlasových poplatků v zákonem stanovené lhůtě splatnosti vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce, dostala dnem následujícím ve smyslu ust. § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, do prodlení a žalobkyni tak dle ust. § 1970 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vznikl vůči žalovanému i nárok na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši. Tato žalobkyní požadovaná zákonná výše úroků z prodlení pak odpovídá dle ust. § 1970 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Vzhledem k tomu, že žalobkyně tento úrok kapitalizovala ke dni 30. 6. 2022 a požadovala tak na úroku z prodlení částku 239,49 Kč, soud při vázanosti rozsahem podané žaloby ve smyslu ust. § 153 odst. 2 o.s.ř., přiznal žalobkyni požadovanou částku. 8. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když v daném případě soud zejména vzhledem k již dlouhé době trvání dluhu, jakož i dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalované k tomuto dluhu, žádné důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, respektive tyto nebyly účastníky ani tvrzeny. 9. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měla žalobkyně se svou žalobou plný úspěch, a proto je žalovaný ve smyslu shora citovaného ustanovení povinen nahradit jí všechny účelně vynaložené náklady celého řízení, pročež tak soud zavázal žalovaného nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 600 Kč, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a částku 200 Kč jako dvě paušální náhrady dle § 2 odst. 1, § 1 odst. 3 písm. a) vyhl.č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za předžalobní výzvu a podanou žalobu, když ve věci jde o tzv. formulářovou žalobu, podávanou v obdobných věcech podle ustáleného vzoru.